Hra na schovávanou

Tak mám dojem, že v prvních deseti letech 21. století probíhala mezi tvůrci nějaká soutěž, jejíž vítězem se měl stát ten, který svůj slušný film nejvíce zmrší jednou konkrétní provařenou pointou. Hra na schovávanou je slušně natošený a atmosférický film s dobrými herci, bohužel scénář to táhne dolu, hlavně v závěru. Ale koukat se na to dá. (18.02.2011)

Hra na nudu. Nuda zaplavující každej kout obrazovky. A ta originalita, uh! Uvidíte věci, co jste nikde jinde neviděli! Vana s krví, ó! Závěs s krví! Záhadný nápis krví! A není to zrovna "Zabil mě sousedovic malý Mirek", ale opět něco jako "Už vidíš?" nebo "Podívej se pořádně", popřípadě "Otevři oči." Duchové (a jiní) by si to měli v hlavě líp srovnat, pokud chtěj, aby někdo jejich zprávy přijímal. Neskutečně inteligentní dialogy. "Já to nepsala." "Nikdo jinej tu není, muselas to bejt ty!". "Byl to Charlie!" "Charlie neexistuje, už si to konečně uvědom!" "Ne, Charlie existuje, já si s ním povídám!". Ha, tajemná postavička objevující se na kresbičkách malého, zádumčivého dítěte. "Kdo je to?" "To je Charlie, můj nový kamarád." Niro se tím prodral s jedním výrazem (znáte to, jak má pusu trochu nakřivo, a uprostřed se mu rty dotýkaj, ale po stranách ne), ale on to žádnej námět na oskarovej výkon nebyl, takže chápu, že se nenamáhal. A na to, že tam měli hned dvě sexy baby - Elisabeth Shue a Famke - je mohli využít trochu víc, aby aspoň bylo na co koukat. Opravdu dosti slabý podprůměr. (29.11.2011)

Po spuštění filmu jsem zanedlouho zjistil, že jsem tohle už určitě viděl – ale asi mě to moc nezaujalo, protože teď jsem na něj narazil více méně náhodou (bylo prostě další na řadě v pořadníku). Začátek mě příjemně navnadil (já De Nira můžu), takže jsem se těšil kamže se příběh posune po odstěhovaní na venkov dál. Zvolené prostředí si mě hned získalo, stejně jako mladá Dakota. Ten její uhrančivý pohled místy vzbuzoval až hrůzu. Jenže velice brzy začala atmosféra dost stagnovat a mě se začaly v hlavě rodit velké obavy (že tohle asi nebude žádná pecka), které se v následujících minutách potvrdily. Filmů s podobnou tématikou existuje již celá řada, navíc většina z nich má mnohem ponuřejší děj a tady se něco pořádného začalo dít až na samotném konci, což už bylo dost pozdě. Profláknutá zápletka ničím nedokázala šokovat a pointu blbci prozradili již někde v polovině filmu (tedy asi ne každý si všimne těch do očí bijících náznaků v prostřední pasáži…), ale mě to doslova iritovalo. Přesto jsem tomu pořád dával šanci a těšil se na velkolepé finále. Leč to se nakonec nekonalo. Pořád jsem očekával nějaké výraznější zlepšení, nebo alespoň trošku toho „nude“, když už tam hrály Elisabeth Shue a Famke Janssen, jenže místo toho se všechno ještě více natahovalo a já se začal nudit. U „psychologických thrillerů“ očekávám pořádnou atmosférickou jízdu, při které se posadím na prdel a mozek mi musí běžet na plné otáčky, ale tohle jsem bral jako takovou oddechovku (teda hlavně tu prostřední pasáž). Jinak samozřejmě Dakota Fanning patří k tomu nejlepšímu, co nám tento kousek nabídnul a předčila snad všechny své starší kolegy a kolegyně. Tohle děcko bych vážně nechtěl mít doma. (04.05.2014)

"Osiřela po přeslici, tatínek byl trotl, Charlie běhal po světnici... jak na něj, by zkrotl?" Devět z deseti otců psychologů doporučuje pořídit si imaginárního kamaráda, zejména jste-li poloviční sirotek! Což Emily byla, v útlém věku přišla o maminku a tak si holt k opuštěnému rodinnému krbu pořídila Charlieho, aby měla s kým lumpačit. Její tatínek byl bohužel z výše zmiňovaných psychologů ten desátý, pročež to Emily nedoporučoval. K imaginárnímu, leč reálně škodícímu rošťákovi měl, coby profesionální cvokař, ambivalentní vztah a to přesto (nebo díky tomu), že Charlie byl ludra mazaná a nikdy se tatínkovi neukázal face to face. Taky by ho neubylo, že jo? Znepokojen duševním stavem své dcerky i jejího dablmiláčka (zde je to "dabl" opravdu namístě), poctivě si obavy zapisoval do sešitu, omylem však použil pero se žertovným inkoustem, kdy písmo po čase zmizí jak pára na hrncem. Když pak na prázdné stránky deníku tupě čuměl, jak péro z psychologova gauče, bylo mi ho líto a přál jsem mu, aby konečně čapnul hajzlíka Charlieho a mohl tak uznat, že Emily si nic nevymýšlela! (29.04.2022)

Tvůrci se zřejmě spoléhali na to, že když divák viděl tu samou šokující pointu milionkrát, tak že už jí znova čekat nebude, prostě protože je tak profláknutá. No a u mě to vyšlo! :-)) Absolutně mě nenapadlo že by "Hra na schovávanou" byla tak sprostou vykrádačkou jakou opravdu je. Tudíž sukces, akorát se ten konec měl zkrátit aby si lidi řekli Ty jo! A konec. A ne další nejmíň čtvrthodina zdrhání po baráku. Vše by bylo mnohem horší, nebýt film tak bravurně obsazený. Přiznám se že jsem měl chvílema z Dakoty i docela pařezy. Atmosféra by se dala krájet, akorát vše bohužel vyšumí u konce. No ale mě se to líbilo. ( A jak tak koukám na ostatní komentáře tak jsem sám :-))))) (01.02.2006)