Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Film Ženy pro měny režisérky Eriky Hníkové je tragikomický příběh o ženách, které citlivě vnímají současný ideál ženské krásy a chtějí se mu co nejvíce přiblížit. A je to také film o spoustě peněz, které se díky síle tohoto ideálu denně utrácejí. Paní Eva vloží své tělo do rukou plastického chirurga a nechá si zvětšit prsa tak, jak po tom celý život toužila. Paní Magda zkouší všechny možné i nemožné prostředky na hubnutí. Slečna Karolína používá tu nejnovější kosmetiku a kupuje si oblečení podle poslední módy. Dívka Zuzana přichází na soutěž Topmodelka nového tisíciletí a chce uspět. Všechny hrdinky touží po těle modelek z titulních stran dámských časopisů. Doslova bojují o dokonalé tělo a jejich příběhy mnohdy působí až absurdně a komicky. Jejich život je ve filmu sledován v průběhu jednoho roku.

Vedle těchto žen vystupují ve filmu i další lidé - zástupkyně redakce ženského časopisu, který se podílí na vytváření současného ženského ideálu, Dara Rolins jako mediální ikona s umělým poprsím, plastický chirurg, který operuje paní Evu, Linda Kazdová, jež zvítězila v americké reality show s názvem Joe Millionaire, a členky Feministické skupiny 8. března. Všichni dohromady popisují a vytvářejí pestrý obraz současného světa, kde fenomén dokonalého ženského těla hraje hlavní roli. Situacím, které zažila snad každá dnešní žena, se můžeme buď smát, anebo si nad nimi postesknout. Celovečerní dokument Ženy pro měny je film o ženách, které naplno prožívají současné trendy a žijí pod taktovkou všudypřítomného ideálu dokonalého ženského těla. Úsměvný i smutný příběh zároveň je však určen nejen jim, ale také všem mužům, kteří nežijí sami. (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (118)

Tetsuo 

všechny recenze uživatele

Film, který dovede vybudit velké emoce, ale sám je natočen trochu ustrašeně a polovičatě. Tak trochu otevírá feministické téma, bere si členky jednoho radikálního hnutí za své mluvčí, ale režisérka sama se bojí vyjádřit (hlavně nechce být "feministka"), nechce se nikam zařadit a dokazuje snadno prokazatelné-navíc s předem vytyčenou tezí. Mediální výchovu bych si představoval trochu lépe, ale chápu užitečnost tohoto pokusu. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Původně jsem chtěl napsat jen jeden citát a cifru 7 800,- za krém proti vráskám, ale musím jít hlouběji. U žen to jinak nejde ;-) Každý se může krášlit, ale u všech činností lidských je třeba používat mozek. Erice Hníkové postačí jako argumenty mezititulky a sami lidé, vystupující v dokumentu (paní Eva uvažuje o podstoupení třetí plastické operace, ve které by se jí měla zmenšit pravá bradavka o 2mm.) Bylo by zbytečné a skoro až nevkusné kritizovat Daru Rolinc, která je celebrita snad jen kvůli Zvonkům štěstí (mimochodem Pamela, která posloužila Daře za "vzor", si už nechala svoje prsa taky zmenšit, stačí si jen poslechnout lamentování Ester Ládové nebo Dagmar Ďáskové, jak jsou ty jejich vnady těžké. Ty dvě dámy teda plastiku nemaj, teda spoň to tvrdí.) Bylo by taky zbytečné strefovat se do Lindy Kazdové, jejíž "hekání" nad oblečky jenom z toho důvodu, že jsou "modré" či "bledě(modré)" - prostě mají nějakou barvu, protože její účast zde hovoří za vše. Podtrženo a sečteno: ženy z anarchofeministické skupiny mi nebyly taky nijak zvlášť příjemné, protože každý extrém je špatný. A to chtěl snímek nejšípš naznačit. A jako chlap ne že bych to nechápal, nebo se tomu jen ironicky vysmíval, s něčím, co je z osmdesáti procent spojeno s ženským světem (nebo je nám to tak aspoň tvrzeno) osoní zkušenost mám. Za půl roku (leden - červen 2000) jsem zhubl 26 kilo. Jak? Přestal jsem žrát a začal jíst. Ale ne kvůli nějakým zasraným módním trendům, ale kvůli zdraví... Jinak film - 90% ()

Reklama

Tatatranka 

všechny recenze uživatele

Žena proměněná. Křivka zaoblující se v životních fázích pod vlastními "skleněnými zvony" do obloučku, do kopečka. Společnost - kouzelné zrcadlo odpovídající na otázku kdo je na světě nejkrásnější zájmenem ty, s podmínkou když... Když budeš originální, hubená, s pevnými prsy... Křivka se povydouvá, nakrabatí - nakonec však exituje, jestli... Jestli žena zjistí, že její kalhoty neušil Robinson z posledních cárů plachty; jestliže povadlá prsa po zářezu spadnou a prasátku dojdou šproty; jestliže skýva chleba schovaná pod kredencí uzraje ve zlaté rouno a přeblýská pikslu s návodem k hladovění. Režisérčin pohled na čtyři ženy karikuje posedlost žen proměnou. "Spletitý" dokument, vtipný obsahem a úsměvný konfronatcí žen proměn a ne-změn - Napadla mě pevná prsa propíchnutá diamantovou jehlicí. ()

Tayen 

všechny recenze uživatele

Teď nevím, co mám hodnotit. Jestli názor, který se nám snaží dokument vnutit, nebo zpracování. Protože je jasné, co se film snaží říct. Já totiž moc nechápu, co je špatně. Která z těch žen byla až tak ovlivněná médii? Paní Eva se prostě chtěla cítit lépe, tak si nechala vymodelovat prsa. Řídila se nějakým trendem, nebo časopisem? Myslím, že ne. Ukažte mi prstem na někoho, kdo se cítí špatně a nic neudělá pro opak. Potom je tady slečna Karolína, pro kterou se její vzhled stal koníčkem. Je tenhle koníček špatný? O co je horší si kupovat kosmetiku za stovky korun, než si pořád kupovat technické novinky, které ani nepotřebují, a že se jedná o mnohem větší částky (a to se týká většinou pánů -a že jich takových znám). Myslím si totiž, že v obojím případě se jedná o uspokojení vlastní potřeby, než o nějaké podléhání trendům. Není potom jedno, jestli podlehnu Kosmopolitanu, nebo technickému časopisu? Ani jsem si nevšimla, že by paní Erika podléhala nějakým médiím. Ta jen byla lína jít cvičit a hledala jednoduché řešení. Tady je to už o disciplíně. A modelka Zuzana? Tu bych nahnala do posilovny, aby se pěkně vymodelovala. Není vyloučené mít kolem zadku 90 cm, aniž se ze mě stane anorektička. Je spousta cest. Já nechápu, o co tady jde. Která žena se nechce cítit dobře? Pěkně vonět a oblékat se. Ovšem nesmí se z toho stát posedlost. A ta nebylo potvrzena ani u Karolíny. To, že slečna byla ukázána, jak se promenáduje po obchodech, ještě neznamená, že tam tráví každou volnou minutu. Znám spoustu žen, jejichž koupelna vypadá jako drogérie, ale pokud se nezadlužují, proč ne. To, že tady byly ženy zobrazeny jen z jedné stránky z nich udělalo terč posměchu. Chlapi se smějí, ale ukažte mi jednoho, který se rád nepodívá na plakát modelky. Podle režisérky si asi ženská vystačí s mýdlem a kartáčkem na zuby. Já říkám, že ať si každá dělá, co chce, aby byla spokojená. Pokud se ale vzhled stane jen jejím jediným zájmem a je neustále nespokojená, není to vina časopisů, ale labilní psychiky. To že režisérka ukázala na extrémy, nic nedokazuje. Většina žen má dost zdravého rozumu, aby si vzaly, co potřebují (klidně i tu plastiku), aniž by se staly obětmi. ()

castor 

všechny recenze uživatele

Média – v současné době mají neuvěřitelnou sílu. Jistě ambiciózní absolventka FAMU Erika Hníková zabrousila pod povrch módního trendu, pohlíží na současný ideální diktát a nabízí divákovi pohled na čtyři různé příběhy žen rozdílného věku, postavení a tužeb. Můžeme zde chápat i rozdělení do dvou kategorií. V první jsou obě studentky, které svoji krásu svým způsobem teprve nalézají a „pracují“ na ní a v té druhé dvě ženy, které velmi těžce přijímají vlastní tvary. Mnohdy se sami staví dobrovolně do směšných situací - smutné zároveň je i to, že ani vlastní hrdost (a zbytečná ztráta celoživotních úspor) a cena zdraví je nedokážou zabrzdit v jejich přesvědčení. Režisérka a scenáristka v jedné osobě používá přesnou, nestatickou kameru. Zpovídané osoby nechává hovořit, i když se například „zaseknou“, Hníková se ptá znovu, přesto záběr ve finální podobě nevystřihne. Debaty a rozhovory nechává i po akci puštěné. Zároveň záběry obratně střídá, věnujeme se neustále jiné postavě, což dokumentu svědčí a má svůj rytmus a ani na okamžik diváka nenudí. Autorka se i vešla do přijatelné stopáže, ve které vyslovila dostatek informací. Další šokující situace poté vyplívají už ze samotného příběhu. Hníková vše prokládá číselnými údaji, dokonce i počtem sebevražd zapříčených pocitem z neuspokojivého zevnějšku, který se odklání od onoho „ideálu krásy“ – jenže pak už nám může rovnou i předložit, kolik pasty člověk ročně vypotřebuje.. trošku zavádějící!! Hlavním kladem Hníkového (z mého pohledu) je talent na výběr „herců“. Její postavy jsou otevřené, citlivé, jejich slova apelující. Mladá Zuzka má z trojice mladých modelek zcela nejjistější názory a její slova nejsou nikterak laciná. Poté však je jen na spekulaci, do jaké míry je například nakupování mladých slečen autentické a jak moc (zda-li vůbec) své hrdinky nějak stylizuje a upravuje pro své vlastní účely. Jelikož každá žena se chce líbit a každá má v koupelně řadu přípravků, ale Karolíny kosmetické království může být i účelově zveličené. V případě redaktorek módních časopisů se jedná skutečně JEN o ženy, které si vydělávají tím, že píší o trendech, módě, hubnutí či o čemkoliv jiném, co si dnešní společnost žádá a ten „mírný“ rozpor mezi tématickým pojetím (na jedné straně ideál krásy – na straně další o tom „být svá“) je vlastně stejně jen otázkou prestiže a co největšího zájmu čtenářů. Velmi zde chybí názor ženy, která nic podobného nečte a čerpá ze své přirozenosti a poté především NÁZOR muže. Ale vedle toho je i přínosné, že svoje čtyři hrdinky nechává mluvit jen o sobě, nejsou v přítomnosti rodiny, manžela, přítele, ale soustředí se pouze na své nedostatky. Hníková si zcela jistě vybrala téma, které má co říct, je fenoménem ve společnosti a je malým zázrakem, že se jí dokument podařil dostat do distribuce. A s minimem financí, které měla, se jí podařil na české poměry (i přes značnou nevoli agentur a vykřičníku z případných pokut) malý klenot. Jde o široký problém, u kterého je přínosem už jen to, že vyvolá nejednu diskusi. () (méně) (více)

Galerie (11)

Zajímavosti (2)

  • Natáčení začalo v srpnu 2002, mělo celkem 150 natáčecích dní. Poslední natáčecí den proběhl v červenci roku 2003. Film se skládal postupně, jeho hrdinky byly zachycovány v čase pomocí časosběrné metody. (Siriuss)

Související novinky

Reklama

Reklama