Nahý oběd

Řekla bych, že už dávno je jasné, že Cronenberg je génius. Už mě to slovo trochu štve. Film zabral - ne zabral, omámil, to je to slovo. Film omámil, rozpitval a zase mě slepil. Pan Weller byl úchvatnej a stejně úchvatnej byl Roy, kterého dávno miluju. A ten konec, bože, jak tohle může někdo natočit, jak tohle může dát někdo dohromady. Ještě teď mám pocit, že se všechno kolem mě lepí a lidi jsou agenti. (27.12.2009)

WTF?! Celý film čekám na pointu a ona ŽÁDNÁ NENÍ?! Jakože... mindfucky miluju a dokážu sledovat dvě hodiny totálního bulšitu, ale jenom za podmínek, že na konci se to nějak vysvětlí! Chci zpátky dvě hodiny života! A absolutně netuším, proč nedávám odpad! Brouci, psací stroje, drogy! WHAT?! Oficiální text distributora v podstatě vystihuje obsah filmu, ale upřímně, mí drazí přátelé, kdo mě máte v oblíbených: Serte na to! Radši si pusťte eXistenZ! (03.06.2012)

Fetování drog z prášku, který používají deratizéři na hubení škůdců; droga "Černé maso" zhotovená ze stonožek; mimozemští humanoidi, kterým z výběžků na hlavě vytéká sperma; nadstandardně velcí brouci, kteří mluví lidsky vypadajícím řitním otvorem; sexuální laškování se zmutovanými brouky; homosexuální tajtrdlíkování; tajné mise agenta; totální halucinace... ÚVAHA NAD INTERPRETACÍ: Že jste z toho paf? To se vám ani nedivím, ale nejdřív, než film odsoudíte jako umělecký exhibicionismus je třeba se trochu podívat z čeho film vychází a na čem stojí. Duchovní otec beatnické generace William Seward Burroughs publikoval knihu v roce 1959 s názvem Naked Lunch a nutno říct, že byl během psaní drogově závislý, což se na díle odrazilo. Musím sem ovšem přihodit citaci z článku o ni: "Samotná podstata knihy ovšem není ve formě zmatených zápisků či oplzlých homosexuálních fantazií napůl šíleného narkomana, za něž byla a dosud je považována. Není ani oslavou či naopak varováním před omamných světem drog, a rovněž se nejedná o pornografii. Burroughs knihu nepsal s úmyslem šokovat, ale očistit se. Zveřejnění knihy pak mělo ve svém podtextu boj za svobodu slova i vlastního myšlení, jež se podvědomě cenzuruje tak, aby myslelo jen tak, jak to schvaluje okolní společnost či vládnoucí aparát. Ne nadarmo.". Nicméně titul navrhl Jack Kerouac (známý to beatnik) a znamená zmraženou chvíli, kdy každý vidí, co je na konci každé vidličky. Spojitost s drogou dle mě asi nelze vyloučit. Dále je možné vyčíst, že se o čisté zfilmování knihy nejedná. Mistr Cronenberg totiž nachází inspiraci ve skutečném životě Williama S. Burroughse, jeho díle a k tomu přidává své vlastní nápady. Řekl bych, že se jedná o Cronenbergův splněný sen a poctu pro Burroughse a tak je to třeba brát. Je to v první řadě fantasmagorické dílo, ve kterém není třeba hledat skryté interpretace. Je velmi osobité, technicky výborně zpracované a dotažené vůbec. Na druhou stranu si drží od diváka zjevný odstup a bez zjištění věcí okolo se do toho dostane málokdo. Možná spíš lidé, co si libují ve velmi nevšedních filmech s "halucinogenní atmosférou". Nemůžu film odsoudit a ani si ho zařadit do top. Nejspíš to podruhé ani neabsolvuji, ale něco na něm zkrátka je. (03.12.2013)

David Cronenberg a jeho fantasmagorie ala „špionážní drama“ mi dali zase pěkně přes držku. Mnohé režisérovy díla mi dala hodně zabrat, ovšem tento bizarní snímek plný „drog“, brouků, mimozemšťanů, homosexuální tématiky je opravdu „morbidní perlou“ jeho kariéry. Téměř po celou dobu jsem jen nevěřícně civěl na to, co se odehrává na obrazovce mého monitoru a zcela jsem se ponořil do „nepochopitelného“ děje. Peter Weller coby spisovatel a vrah své ženy si vedl docela dobře a myslím si, že odmítnout Robocopa 3 kvůli této roli byla dobrá volba. Navíc se tu objevila celá řada známých tváří od Roye Scheidera přes Judy Davis až po Iana Holma a nikdo z nich si nevedl vůbec špatně. Morbidní a „magorské“ to bylo na můj vkus dost, lehce perverzní taky, sice jsem se tu a tam trochu nudil a přestože mi z toho všeho šla hlava kolem, Nahý oběd si získal můj obdiv.60% (21.03.2014)

Na Cronenberga (a hlavně na Burroughse) celkem konzervativní adaptace Nahého oběda a zároveň jeho jakési filmové making of. Fanoušky předlohy a Burroughse určitě potěší, ale kromě typické Cronenbergovi úchylné stylizace ničím nepřekvapí. Knížka, která do literatury ve větší míře přinesla metodu střihu (v neopakovatelné kombinaci s autorovým šílenstvím), se na platná kin prostříhala v bohužel až příliš tradiční filmové formě. (12.04.2013)