Generace X

Takovej ten typ filmu, kterej je vicemene o nicem, ale je natocenej tak trochu jinak a pusobi divne, pricemz se to pohybuje od cerny komedie po drama a misty to skutecne, jak uz tu nekteri zminily, pripomina Donnie Darko, jehoz kvalit to ale nedosahuje. Cely to totiz pusobi tak trochu lacine a je videt, ze Posin jeste neni zkusenej reziser. Nicmene krome fajn scenare se mohl oprit o perfektni hereckou sestavu, z nichz nejzajimavejsi je asi Fiennes, kterej tu hraje desnyho dobraka, coz je oproti jeho magorum zajimava zmena, dale stoji za pozornost Moss, ktera ma nejak desne velky kozy a samozrejme Jamie Bell v hlavni roli, kterej to zvlada s prehledem. I kdyz se film misty krapet tahne a doplaci na prehnanou delku, stejne jsem se vetsinu casu dobre bavil, film me zaujal a par scen je dokonalejch. (14.10.2008)

Veľmi dobrá generačná výpoveď, ktorá možno viac hovorí o rodičoch ako o ich deťoch... Čosi podobné skúšal aj provokačný KEN PARK. Tu sa to zaobišlo bez porna a bez tlačenia na pílu násilia a výsledok je omnoho silnejší. Občas pripomenie o rok mladší ALPHA DOG... Téma delfínov bola zaujímavá a nevadila mi, aj keď som ju úplne nepochopil... (13.04.2013)

Čierna komédia? Ja by som povedal, že skôr absurdná dráma. Alebo treba byť na drogách, aby to vôbec dávalo nejaký zmysel? No keď sa tak nad tým zamyslím, celý ten príbeh bol nesmierne povrchný a absurdný - no zároveň mi to niečo pripomenulo. A síce realitu, v ktorej sa ľudia správajú rovnako povrchne a absurdne ako aj v tomto filme. Proste čisté sebectvo, kde sa každý zaujíma najmä o seba a až potom možno aj o iných. Takže tento film o ničom je zároveň o všetkom. Len škoda, že ten štýl a charakter filmu mi vôbec nesadol, hoci posolstvo bolo veľavravné. Čo povedať? Nuž, škoda, že to nebolo podané trochu odlišným štýlom, ktorý by miestami nepôsobil až tak hrozne absurdne. (17.08.2014)

Postmoderně lehce stravitelně koncipovaný satirický film o těch skutečně závažných a bolestných věcech a stavech, ke kterým mílovými kroky spěje i naše společnost. Režisér Arie Posin ve svém celovečerním debutu pregnantně popisuje to, kam až může zajít západní individualismus v kombinaci s hedonisticky konzumním způsobem života a materialismem coby náhražkou duchovna. Absolutní dysfunkce mezilidské komunikace, slova pozbývající svého významu, apatie a letargie jakožto společensky jedině akceptovaný stav, útěky do virtuálních a halucinačních světů... Všimněte si, jak podezřele často generace rodičů ve filmu svírá v ruce sklenku vína, nahrazuje ji totiž to, čeho se tak panicky bojí u svých dětí - drogy. V absolutním dostatku věcí totiž všichni těžce hledají absentující pocit štěstí a naplnění. Jestli někdo varovně zvedá prst proti bezbřehému přijetí amerického životního stylu, zbožštění individualistickému způsobu života či třeba vůči absolutnímu zákazu tělesných trestů rodinných potomků, pak je to právě tenhle film... Podobné filmy: Americká krása, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Volání o pomoc, Tichá dohoda (13.05.2008)

Zápletka je zdánlivě prostá. V americkém sanatoriu pro duševně choré, jenž je novátorsky umístěné do přirozeného prostředí maloměsta o půdorysu učenlivého mořského savce, se hlavní pan magistr rozdávající medikamenty k potlačení mentálních poruch znenadání rozhodne pro provaz. Mladí pacienti začnou trpět abstinenčními příznaky, starší generaci už není pomoci dávno. V rámci úsporných opatření se navrhuji vrátit k polstrovaným celám.. Satirický přelet nad delfíním hnízdem, kde jsou negativní důsledky současného konzumního životního stylu (egoismus, liberální výchova, pokrytecký zájem o druhé) úmyslně vyhnány do extrému a to prostřednictvím zcela neadekvátních reakcí na okolní dění. Fajn. Jenže člověk celou dobu čeká, co se z toho vyvine, jaké převratné poselství, či překvapivý závěr mu bude nabídnut a ono krom skvěle hrajícího J.Bella nepřijde nic. Pokud si chtěl tento mix Americké krásy, Donnieho bacha na letecké motory Darka, Zoufalých manželek a Skandálu v katolické škole posvítit na svět mezilidské komunikace postupně pohlcovaný nicotou, měl si zvolit originálnější cestu a hlavně silnější nosný příběh. A teď mě omluvte, odcházím s dětmi do delfinária. Dostal jsem totiž volňásky na Fiennese skákavého a jen blázen by si nechal ujít tleskání ploutvemi a skoky skrz obruč odměnou za tři sledě v podání tohoto renomované britského performera.. (03.08.2011)