Modrý pták

Poměrně slavná a unikátní americko-sovětská koprodukce z dob nejtužší studené války, kterou jsem si z nedostatku žánrových škatulek zařadil do fantasy. A opravdu neskutečně těžké hodnocení. Je to totiž typicky ruská pohádka, jen od amerického režiséra s americkými herci. Ruské pohádky a filmy obecně nesnáším, nikdy jsem nepřišel na chuť ani legendárnímu Mrazíkovi a tady je to všechno v jednom. Laciné kýčovité kulisy, expresivní scény (žranice), mizerné až odpadové scény (strašidla, stromy) a typicky ruské věci jako balet, cirkus, medvědi. Na druhou stranu originální nápady (duše živlů, zvířat i potravin), příběh, sympatické děti a některé scény na hraně geniality zasahující až do sci-fi (děti co se mají narodit). Srdce dítěte bavící se u pohádky bojovalo s mozkem dospělého cynika který viděl tisíce filmů a ví přesně co nesnáší. Tak co s tím? Tak neutrální 3* a myslím že o moc víc jasno jestli líbilo/nelíbilo bych neměl ani jako dítě. PS: Taylorová i Fondová k nepoznání - myslel jsem si, že ty postavy hrajou přesně naopak. Fantasy roku 1976. (06.06.2023)

Cirkusácka kašírovanosť prehrávajúcich šašov, typická pre ruské rozprávky v spojení s americkým ťahom po všeplatnom príbehu s mravným posolstvom vytvorili netradičné spojenie: sovietsko-americký filmový projekt. Veci, rastliny, zvieratá a fyzikálne javy a vlastnosti sa menia na ľudské postavy a dve deti sa pomedzi nimi snažia nájsť modrého vtáka, aby tak uľavili chorľavému dievčaťu. Snaha dostať do príbehu veľa motívov sa prejavila vo výslednej preľudnenosti a nedostatočnej prepracovanosti jednotlivých naznačených charakterov, myšlienok. Ale ako snaha ukázať, že svet je pestrý, mnohovýznamový a naplnený symbolmi, pekné. (23.07.2005)

Maeterlinck a jeho filosofie v kostce pro nejmenší. Podařilo se mu do své hry nacpat snad všechna důležitá témata - metafyzika (světlo jako idea dobra prozařující vše a dávající bytí, čas, konečnost bytí a tušení transcedence, stoická víra v osud a předurčení), etika (ctnosti a smrtelné hříchy, potřeba poctivých lidí), gnoseologie (poznání minulé i budoucí, neustálé hledání odpovědí na základní otázky), antropologie (žena ve své mnohosti - Taylor zastává vícero rolí) a já nevím co ještě. Putování dětí připomíná Danteho Božskou komedii. Film není ničím výjimečný, snaží se všechen ten symbolismus učinit co nejvíce transparentním a využívá k tomu spojení amerických star a sovětských medvědů. Osobně mě tato didaktická výchova k metafyzice neoslovuje. Každému věku náleží něco jiného - jsem rád, že jsem v mládí louskal Maye a Foglara, a nesnažil se jako dítě filosofovat. (02.04.2010)

Prazvláštní rusko-americký mišmaš. Abych řekla pravdu, tohle je jeden z těch momentů, kdy lituji, že od té doby, co jsem tuhle pohádku viděla naposledy, uplynulo bezmála třicet let. Asi budu potřebovat nějaký kouzelný diamant, abych ji byla znovu schopná vidět dětskýma očima. Tehdy z ní na mě dýcho zvláštní kouzlo. Občas se mi ve snech vracívala scéna s dětmi, co se měly teprve narodit. Každopádně je to pozoruhodné dílo. A nostalgie se v mém hodnocení nemůže neodrazit. (11.08.2012)

Nikdy by mě nenapadlo, že Elizabeth Taylor umí tak dobře rusky. Co si tak děti z téhle pohádky vezmou do života za poučení? Že není dobré věřit kočkám a černochům?! Nepohádkový příběh, který je přes kouzelné artefakty a zkoušky hlavních hrdinů spíše alegorií než opravdovou pohádkou. Když jsem si následně přečetla dílko Maurice Maeterlincka, musím konstatovat, že zfilmované to je výborně, jen je úplně zbytečné, že to je zfilmované. Jako text to funguje líp. (09.11.2010)