Dvanáctiletí

Každé z těch dětí by mohlo mít svůj vlastní film, protože u všech osudů dětí je hluboká myšlenka, ale nebyl jim dán větší prostor k vývoji a prohloubění té myšlenky. Každá rodina má na svých pomyslných bedrech problémy, se kterými se musí dříve či později vypořádat, ale nesmí přitom ztratit společnou řeč. Pak se horko těžko hledá a cesta k ní nebývá sypaná růžovými lístky, ale je pěkně trnitá. Drama je to opravdu syrové a díky těm neznámým tvářím je i realistické, civilní a věrohodné, takže se s tím může člověk poměrně lehce stotožnit. (05.10.2011)

Ó můj bože, to bylo děsivé. A po zralé úvaze dodávám: Můj tatínek se mě pravidelně ptá, jestli si vůbec ještě dovedu nějaký film užít, když všechny automaticky analyzuju a hledám chyby v dramaturgii a návaznost dějových linek a bůhvíco (a dělám mu o tom nekonečné přednášky, chudákovi). Jednou z mých odpovědí bylo, že když má film duši, tak mu odpustím všechno. Tady je toho dost k odpouštění, ale když ta duše je tak krásná! Ten nekonečně dlouhý moment, kdy se bojím, že se ho dotkne, a celou dobu prosím, ať ne, ať to nedělá, a ona i natáhne ruku, ale potom se zastaví a odejde. Nebo když chlapeček zatluče maminku do sklepa a oknem jí servíruje saláty, protože ji má rád. Nebo když žalem zasažená matka svému synovi s vážným výrazem řekne, že by byla nejraději, kdyby se jiným rodičům dostalo na oplátku stejného žalu, jako se dostalo jí. Nebo když tatínek s plamenem v očích vysvětluje svému chlapečkovi, že konečně našel něco, od čeho se může odrazit a dál fungovat, a chlapeček mu ten plamen bezohledně uhasí. (10.11.2014)

Na festivalech to musel být oblíbenec, i běžnému divákovi se musí líbit. Dokonale rozpráší iluze o nevinnosti dětí, které se radují i trpí po svém. Jedna před svými vrstevníky vyniká bystrostí a vyspělostí, druhý kilogramy a zranitelností, třetí svým introvertním chováním, které umocní ztráta milovaného bratra. Právě tragická smrt jeho dvojčete ještě víc upozorní na to, jak se tahle trojka cítí v tomhle divném světě nespravedlivě. Volání o pomoc nenachází adresáta. Traumatizovaní vyděděnci řeší potíže po svém, někdy až na hranici další tragédie (svérázný postup u obézní matky). Syrové drama potěší hereckými výkony malých neherců, kteří nejdou se stádem, ale postupnými krůčky si razí své místo na slunci. Všechny tři minilinie jsou svojí závažností vyrovnané, silné a věrohodné. A to musí potěšit. (04.08.2014)

Nešiel som do toho s veľkými očakávaniami, ale film ma postupne prikoval o stoličku a navodil zmes rôznych pocitov. Páčila sa mi réžia, natočené to bolo bravúrne. Najskôr sa dej točí okolo trojice kamarátov, ktorých priateľstvo ešte umocní tragédia a potom sa rozoberajú problémy každého z trojice zvlášť. Dospievanie dokáže byť niekedy veľmi kruté, a keď sa k tomu pridá nezáujem a nepochopenie zo strany rodičov, problém môže byť na svete. Záver bol strhujúci, páčilo sa mi, že scenár išiel až do absolútne krutého trpkého konca a ukázal tú najhoršiu možnú variantu jedného z trojice, čo môže slúžiť ako výstraha pre všetkých rodičov. (30.09.2013)

Zajímavé dílko, v němž excelují všichni zúčastnění. Od dospělých herců, až po ty dětské. Díky zpracování jsem měla ze začátku filmu dojem, jako bych se dívala na něco, co se tak nějak kamarádí s komedií:) Ale naštěstí to bylo jenom v úvodu a jednalo se o tu obtloustlou famílii, zřejmě, aby jí to dodalo jakýsi ten punc americké "nenažranosti." Jeremy Renner je zde sexy jak sviňa a i jeho charakter je zajímavý. Kdybych byla jako malá holka tak vyspělá jako Malee, asi určitě bych po něm taky jela:) Dvanáctiletí jsou možná malým filmečkem, který však rozhodně stojí za pozornost. (19.10.2014)