Kandidát

Film Kandidát je veľmi prínosné dielo mapujúce praktiky, o ktorých sa síce neustále hovorí, ale i tak vyznie úprimne sarkastický a poteší fiktívnou divadelnou odozvou sveta. Kvalitne napísané politické rošády, pri ktorých absentuje väčšia motivácia samotného kandidáta, ostrejšie politické konfrontácie a počiatočný autobiografický prerod hlavnej postavy. S týmito aspektami by to bolo čistých 80%. (06.05.2014)

Hrdinou je nezkušený mladík Bill McKay, jenž se nechá přesvědčit, aby kandidoval, jen díky slibu, že jeho šance na zvolení jsou minimální - jeho účast by spíše byla jen formální, jakoby "do počtu" - jenže........... .....Ocenění - Oscar - původní scénář; nominace: zvuk. .........Writers Guild of America - původní dramatický scénář - Jeremy Larner. ...........Kamera - Victor J. Kemper a John Korty. .....Hudba - John Rubinstein. (25.04.2011)

Od Rezisera Michaela Ritchieho som videl zatial len Zlate Dite z roku 1986 a trochu davnejsie aj tento film. Europskemu divakovi nema film dohromady co ponuknut, tematicky ide o zakulie US politiky, a to dost nudi. Natalie Wood /Rebel Without a Cause/ bola sice vyborna, ale film aj s nou rychlo vysumi do prazdna. Ako priemerna podivana sa to vsad da dobre zniest. 57 % (17.12.2014)

Výborné politické drama o kterém jsem už podle námětu tušil, že mě sedne. Čekal bych to teda mnohem ostřejší, tohle je jen takové jízlivé popíchnutí, ale i tak skvělé. Mladý aktivista a syn guvernéra Bill McKay se nechá přesvědčit ke kandidatuře na senátora proti senátorovi ze staré školy. Zpočátku v kampani poukazuje na konkrétní problémy a nabízí konkrétní řešení, které ovšem nikoho nezajímají. Na konci pod dohledem týmu poradců, kteří plánují každý krok, gesto, výraz, slovo se mění na frázistu. Vynikající Redford s tváří přesně pro tenhle typ filmu, stejně tak všehoschopný marketér Peter Boyle, výborný i režisér, který dosahuje dojmu autentičnosti tím, že nechává mluvit lidi před sebe či živou kamerou. Na sedmdesátky skvělé, dnes v politické realitě tak trošku čajíček - dneska kandidáti kromě frází lžou, straší, slibují věci co nemůžou ovlivnit, hledají špínu na soupeře. Jiní pro změnu nálepkují oponenty jako proruské, nedemokratické, populistické. PR týmy vytváří dokonalé beznázorové loutky. Média už nekomentují, ale nepokrytě fandí té správné straně a svými průzkumy určují, kdo má a kdo nemá vyhrát. Tady v podstatě vidíme pozitivní kampaň s troškou těch frází a odcházením ideálů, kde se oba kandidáti chovají slušně a oběma jde svým způsobem o blaho lidí. Silné 4* a drama roku 1972. (02.02.2023)

Rozjetý vlak, ze kterého se jen tak nevystupuje. Může dovézt svého "Kandidáta" k vítězství, za které se platí duší ... Poněkud cynický a tvrdý pohled do zákulisí politického boje nevypovídá ani tak o ztrátě ideálů a vlastního přesvědčení jako o lehkosti, s jakou lze bezděčně ztratit pochybnou kontrolu nad sebou i nad svou kampaní - kontrolu, kterou jste možná nikdy neměli. O tom, jak se ve jménu úspěchu snadno a rychle nechat převálcovat vlastním štábem - jak bezbolestně (?) dopustit děsivou přeměnu své osobnosti v pouhou loutku s mladou a perspektivní tváří, která papouškuje líbivá hesla ... protože nic jiného si dav nežádá. ----- "Mám pocit, že někteří naši politici oněměli, i když je pořád někde slyším ... Všichni je slyšíme. Jenomže oni nemluvěj - jen vydávaj zvuky." ----- No ... vítej do klubu, Bille McKayi. Možná mně chyběla trochu hlubší sonda do tvého života, ale i tak jsem se dozvěděla všechno podstatné o velkém, okázalém divadle, jakým se maskuje profesionální politika. Nic povzbudivého - ale taky nic překvapivého, řekla bych ... 3,5* (22.03.2011)