Režie:
Eva SadkováScénář:
Jana DudkováKamera:
Eduard LandischHrají:
Jana Preissová, Viktor Preiss, Radovan Lukavský, Pavel Soukup, Oldřich Kaiser, Jan Kačer, Dalimil Klapka, Milan Klásek, Adolf Filip, František Vicena, Jarmila Derková, Oldřich Janovský (více)Obsahy(1)
Na konci 30. let 19. století byla Klára Wiecková slavnou a uznávanou umělkyní, obdivovanou nejen obecenstvem, ale i tak významnými osobnostmi, jako byli Goethe, Chopin a Mendelssohn. Tato nadaná, křehká, ale neústupná dívka se zamilovala do žáka svého otce, tehdy neznámého Roberta Schumanna. Otcovy hrozby způsobily jen to, že odešla z domu, aby mohla Schumannovi pomáhat v komponování a v proniknutí na veřejnost. Ona jediná bezvýhradně věřila v jeho génia. Na koncertech hrála jeho skladby a nakonec se vzdala své kariéry, protože Schumann trpěl její nepřítomností a nemohl komponovat. Zůstala věrně po boku muže, jehož hudbu a význam pochopil svět plně až po jeho tragické smrti. Ani Schumannova smrt však neuzavřela kruh lásky a obětavosti. Klára jasnozřivě poznala výjimečný talent Schumannova oblíbeného žáka Johanese Brahmse a znovu se odmítla vrátit na koncertní pódium. Pokračuje ve službě talentu, protože věděla, jakou cenu má pro mladého umělce důvěra a přátelská pomoc. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (9)
Jistě poučný příběh, který měl i velký dramatický potenciál. Zůstalo však jen u škatulkovitého ztvárnění postav, plného přehrávání, klišovitých frází, prkenných dialogů a patetických gest. Sice skvělé herecké obsazení, ale jako by většina těchto hvězd předváděla jen literárně zploštělé vzory bez opravdového lidského rozměru, bez hlubší vnitřní psychologie postav. Jediný opravdu lidsky uvěřitelný výkon podal snad pouze Jan Kačer. ()
Obdivuji režisérský talent a rozsah různých námětů, podle kterých Eva Sadková své inscenace točila. Žádné politické nebo režimu angažované bláboly, ale vždy nějaké hry z jakéhokoliv historického období, většinou natočené podle skutečnosti. A to je co říct. Proto je u mě Eva Sadková definitivně nejlepší českou režisérkou televizní tvorby. Měsíční tónina vypráví o hudebním skladateli Robertovi Schumannovi, kterému se uznání dostalo až po jeho smrti. Viktor Preiss ho ztvárnil skvěle, jeho maniodepresivní stavy byly šílené. Parádně zahrál i Jan Kačer v roli doktora nebo Jana Preissová jako Schumannova manželka Klára. Tyhle inscenace mohou posloužit i jako vzdělávací dokumenty. Díky za ně a díky ČT3, že je vytahuje z archívu na televizní obrazovku. ()
Autorská i lidská zralost scénárističnina i režisérština se promítly do zralého tvaru s výrazným středoevropským přesahem. Vynikající herci (Preissovi, Lukavský, Kaiser, Kačer) jen zvýraznili to, nač se dnes vzpomíná: na klasickou českou i československou televizní dramatickou tvorbu. Dnes je to téměř nedosažitelná meta. ()
Další z řady tv. inscenací o významných skladatelích a jejich osudech. I tady se znovu potvrzuje, jak nelehký a křehký byl život těchto mimořádně nadaných lidí. Spoustu z nich trápily chronické zdravotní problémy, povětšinou psychické a dalším znakem jejich umělecké geniality jakoby se snad měla stát všudypřítomná chudoba. Inu, něco za něco. Preiss i jeho manželka odvedli výborný výkon, v roli Brahmse se predstavil mlady Kaiser, který tak po roli Josefa Slavíka pokračuje ve ztvárňování předních "muzikusů" dob dávno minulých. ()
„Perly neplavou po povrchu, musí se hledat v hlubinách“ Tahle televizní inscenace o životě německého hudebního skladatele Roberta Schummana a jeho ženy Kláry místy po povrchu trochu pluje a to nejen volbou poněkud "papundeklových" kulis a laciných paruk. Přesto však může nabídnout informačně vcelku zajímavý vhled do života tohoto hudebního páru (včetně jejich vztahu k Johannesu Brahmsovi). Zvláště když je ztvárnil též jeden herecký pár (Viktor a Jana Preissovi). Zaujala mě scéna, v níž se Klářin otec (Radovan Lukavský) snaží své dceři vysvětit, že „velké umění si žádá velké oběti“. Možná tehdy přitom ani netušil, jakou oběť jeho dcera zvolí. Tady mi ale chyběla jakási bližší psychologizace její postavy. Potenciál tohoto filmu tak zůstal poněkud nevyužit. ()
Reklama