Král a já

Příběhově a herecky moc hezké a kvalitní, po muzikálové stránce však pro mně osobně o ničem. Ani jediná píseň se mi nelíbila, taneční výstup pouze jediný, a to ještě skočná polka (tedy nic vizuálně zajímavého). Filmu by spíše slušel klasický vypravěčský formát bez písní. Jsem až překvapen, jak mě to vůbec nedostalo. I přesto však určitě kvalitní film. (01.11.2014)

No, písně nejsou nijak zvlášť chytlavé. To jako první. Některé scény zdlouhavé. To jako druhé. Ale chápu, že ve své době to byla opravdu podívaná. Ústřední dvojice skvělá a Yul si roli vyloženě užíval a svéhlavý král mu vyloženě slušel. Takže nelituji shlédnutí, ale nepustím si to podruhé, natož několikrát, jako jiné muzikálové kousky. (24.08.2021)

Je pomerne málo muzikálov, ktoré si ma získali a tento medzi ne nebude nikdy patriť. V mojich očiach predstavuje rozmáchnuté honosné predstavenie, ktorých sa Hollywood dopúšťal v povojnových rokoch. Chabý dej ani nevýrazná hudba ma nezaujali a tak priemerné tri hviezdičky zachránil iba dobre hrajúci Yul Brynner. (25.10.2014)

Krásný a celkem i úspěšný hudební film natočený podle broadwayského muzikálu Anna a siamský král. Není to jen čistě hudební film na které jsme u většiny podobných snímku zvyklí, ale film je i humorný což si myslím že bylo veliké plus a velice to tomuto snímku prospělo. Jinak film je krásný a úžasný i po barevné stránce, barvami to v něm přímo hýří. Kostýmy jsou též pěkně pestrobarevné a ten Yulluv červeno-puntíkový je také moc fajn. Trochu málo s děje filmu: Despotický siamský král (Yul Brynner) zaměstná na svém dvoře anglickou vdovu (Deborah Kerrová) jako dvorní vychovatelku. Po počátečních nesnázích se velice energické ženě podaří naučit krále civilizovaným způsobům. Později si tím získá nejen velké uznání, ale i jistou náklonnost. Královy názory a jeho způsob vládnutí jsou den po dni, aniž by to panovník postřehl, stále více ovlivňovány vychovatelkou. Yul je v tomto filmu velice přesvědčivý, a sehrál doopravdy parádní roli, podobně jako na muzikálové scéně kde tuto roli ztvárnil také. Moc milé překvapení. (23.10.2006)

Jsem moc ráda, že se divadelní hra Král a já stala filmem (resp. velkofilmem), protože jinak bychom my, později narození, byli odkázáni na remaky, které jsou v lepším případě akční, v horším animované. Verze z roku 1956 ale nemá chybu. Anna je kultivovaná anglická lady s místy až neanglickým smyslem pro humor, její zaměstnavatel je svérázný vladař pevných zásad a železné nelogiky s početným harémem i potomstvem. „Kolik dětí máte?“ „Jenom 106. Nejsem ženatý moc dlouho.“ V prvních scénách král působí jako typický orientální diktátor, brzy se však ukáže, že i přes své „barbarství“ (= neevropský původ) je to muž, který nejen přemýšlí, ale i tak trochu filozofuje, nejen vládne, ale snaží se být i dobrým vládcem. Vyžaduje, aby se mu jeho ženy i děti klaněly až k zemi a byly mu naprosto poddány, ale zároveň by byl rád dobrým manželem i otcem všem z nich (kromě těch, co jsou v nemilosti, pochopitelně). Obdivuhodné na výkonu Yula Brynnera je skutečnost, že ať je král zrovna zábavný, panovačný, škodolibý nebo krutý, každou polohu mu stoprocentně věříte. Zároveň to mezi oběma hlavními postavami fantasticky jiskří, jejich vzájemná chemie je bezchybná. Nejlepší ze všech jsou proto scény jejich slovních konfrontací. („Jak mi tedy vysvětlíte, Vaše Veličenstvo, že je tolik mužů věrných jedné ženě?“ „Jsou nemocní.“) Výprava je překrásná a kostýmy – už dlouho se mi nestalo, aby se mi ty mužské líbily víc než ženské. Dialogy jsou politicky velmi nekorektní a velmi vtipné, stopáž je delší, ale únosná, zkrátka…et cetera, et cetera, et cetera. 10/10. (více zde) (26.06.2012)