Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nick Keller (Til Schweiger) nemá v životě na růžích ustláno. O práci přichází jak na běžícím páse a jeho rodina, především jeho nevlastní otec Heinrich (Michael Mendl) a jeho bratr Viktor (Steffen Wink), ho považuje za úplného budižkničemu. Jen jeho matka (Nadja Tiller) ho ještě nezatratila. Jako poslední šanci mu na úřadu práce dohodí místo uklízeče na psychiatrické klinice, kde díky jeho nepozornosti jeden z pacientů vypije půl láhve čistícího prostředku a kde se mu také podaří na poslední chvíli zabránit tomu, aby si mladá Leila (Johanna Wokalek) vzala život. Ani jedna z těchto události nezůstane bez následků. Nick dostane padáka a je úplně na dně. Leila pak svého zachránce potají sleduje a večer stojí před jeho dveřmi, v noční košili a bosá. Nick se své pronásledovatelky snaží zbavit, ale marně. Leila se rozhodla, že už s ním zůstane navždy. Nick, který ve svém životě ještě nebyl za nikoho zodpovědný, a Leila, která vidí svět užaslýma dětskýma očima, se vydají na cestu k Nickově rodině, Nickův bratr Viktor se totiž žení. Během této cesty se tento neslučitelný pár musí společně prát se životem, což je čím dál více sbližuje (lenuse)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (176)

ChewieDC 

všechny recenze uživatele

Má to pár dobrých momentů, ale během celého filmu nás provázejí obrovské logické ďoury, místy nepříliš přesvědčivé výkony (naproto chybí i jakákoliv chemie mezi hlavními představiteli) a Naboso se snaží být natolik "jiná" romantika, že mě nedokázala přesvědčit o tom, že by se něco takového mohlo stát. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Německý film a takové příjemné překvapení. Příběh balancuje úspěšně na hranici uvěřitelnosti, emoce si udržují míru vkusu, sem tam humor, nechybí nečekané obraty v dějji. Někdy jsem měl pocit, že vtípek se malinko přitahuje za vlasy, občas se mi nějaká sekvence zdála přece jen trochu tvrdě lámaná, proto ubírám jednu hvězdu; ale raději bych jen její 1/2. Opravdu to stojí za podívání. ()

Reklama

Omnibus 

všechny recenze uživatele

Bonus: Zaplatím ti, když mi ho teď vyfoukneš...           Vypůjčit si z blázince pacientku a natočit s ní film byl geniální nápad. A primářka je fajn baba, že to filmařům dovolila, hned bych jí za to dal pusu, bréce staré... Docela dementní nápad ovšem byl tu bosou holku pustit na výlet s chlápkem, který je idiot a lúzr (a mě v té roli strašně vadil). Když to jediné smysluplné, co se mu v životě zatím podařilo dokázat, bylo udušení důstojníka gestapa vražením ruky v pěst hluboko do krku. A poté klidně obsadí sám sebe do role citlivého ztroskotance. Tak se nedivte, že jsem se o Leilu celý film strašně bál. A i když mám tolik rozumu, abych se do ní taky nezamiloval (ale bylo by to tak krásné...), rozhodně mi jí bylo moc líto. Obzvlášť když jsem věděl, že jednou to natáčení filmu stejně musí skončit a ona se bude muset vrátit zpátky do ústavu, ke své židli a svému pásku od županu. Škoda. Nejraději bych si zjistil adresu té léčebny a rozjel se za ní teď hned, abych jí aspoň dal pusu, byť jen mezerou mezi železnými tyčemi plotu ústavní zahrady. Ale protože jsem realista, neudělám to. Nechci jí tím ještě víc ublížit. Filmu bych kvůli ní dal i všech pět hvězd, ale jí by to stejně nijak nepomohlo. Ona by určitě jen natáhla ruku přes zamřížované okno a zkoušela ty hvězdičky vysadit zpátky na oblohu... ()

dopita 

všechny recenze uživatele

Na můj vkus příliš kostrbaté. Příběh by ještě ušel, ale režie nestojí za řeč. Je to škoda, protože ve filmu je několik vpravdě kouzelných scének, bohužel je tam i hodně nezvládnutých pasáží, což film velmi výrazně brzdí. Til Schweiger mě v roli vyloženě nesedl, stejně tak do hněda laděnej obraz. Za zmínku ale stojí Leila (Johanna Wokaleková), jejíž naivita mě docela bavila. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Barfuss Frau – německé synonymum pro Rain Mana. Místo autistického Hoffmana naivní bosonohá dívka, která, když něco vyhraje, nejprve se raduje a až poté ptá, co vlastně vyhrála. Místo zasmušilého Cruise zde postupně vyměkává neméně seriózní Til Schweiger, který nedokáže nesmělému šarmu oné slečny vzdorovat příliš dlouho. Otázkou je, jak dlouho dokáže nasládlé story plné patosu vzdorovat divák. Je těžké jí odolat. Je snadné zjistit, že pod líbivým povrchem se nic moc neskrývá. Mnoho krásných obrázků, které přinejmenším na několik minut uvíznou v paměti, dva herci, kteří si postupně získají sympatie a ohromné množství poslouchatelné muziky. Tou si Schweiger režisér vypomáhá, když už Schweiger scenárista ani Schweiger herec neví, co si počít. K čemu dochází poměrně často. Když chce vyjádřit kontrastnost povahy Leily a Nicka, vyjádři ji hudbou. Když chce, aby byla scéna opravdu dojemná, bez ostychu na nás vyrukuje s neodolatelným Hallelujah Jeffa Buckleye atd. Není snadné podobný film zavrhnout, ale není právě snaha o naprosté vyeliminování tohoto pocitu důvodem k němu? Til Schweiger se projevil jako velice schopný režisér – epigon (z německých filmů jmenujme alespoň Princeznu a bojovníka a Klepání na nebeskou bránu). Mnoho vlastního nepřináší, je to nutně důvod jeho debut odsoudit? Vsadil na jistotu a natočil dojemný příběh o dvou lidech, v jejichž životech hraje důležitou roli vztah k matce, k jeho „podbarvení“ si vybral pravděpodobně svou oblíbenou hudbu, velice pěknou a silné emoce vzbuzující. Ke konci mu sice znatelně ubývá síly a nápadů a být celý film o půl hodiny kratší, prospěje mu to, síla vlny pozitivní energie, jež mě zcela převálcovala v samém závěru, však byla neobyčejná. Na debutanta více než neobyčejná. 70% Zajímavé komentáře: Visáč, MilesTeg, hudy78 ()

Galerie (50)

Zajímavosti (2)

Reklama

Reklama