Policajt

"Když to klapne, necháme tě." A když to neklapne, tak ti nafackujeme a zavřeme tě. To je sice poměrně stupidní informace, ale francouzští kriminalisté to evidentně mysleli vážně. Já se tedy přiznám, že jsem se chvílemi poměrně slušně nudil, protože nemám rád filmy, ve kterých musím čekat dlouhé minuty na jakýkoli hovor. Tady se sice pořád něco dělo, ale asi to na můj malý mozek bylo příliš velké umění. Ale abych jen nehaněl, tak známé trio padouchů ve složení Drcal, Sběrač a Zmizík mě celkem pobavilo. (28.11.2018)

Jean - Pierre Melville, přední tvůrce drsné školy, se ani za svoji labutí píseň nemusel stydět. Navzdory klasicky rozvážnému tempu je závěrečná čtvrthodina bleskurychlá - pan režisér nespíš chtěl natočit další dvouhodiňák a v poslední chvíli změnil názor. Jinak se tomu nenechá vytknout nic, od atmosféry, režie, hereckých výkonů (Alain Delon v poloze, která mu sluší nejvíc, výtečný Richard Crenna) po vynikající závěr ve kterém je naprosto vše - zdánlivé naplnění spravedlnosti, tragika, absurdita i osudovost. 85%. (08.10.2010)

Francúzska drsná škola nie je charakteristická iba zameniteľnými zápletkami (skoro vždy však zmysluplnými), ale najmä výrazmi jej aktérov. Drsné nehybné tváre bez úsmevu, dlhé baloňáky a ruky v ich vreckách. Ťažko potom niekedy rozpoznať autorský rukopis, nevyjímajúc aj ten Melvilleov. Zápletka tuctová, ale stále napínavá, najmä v jednotlivých sekvenciách. Áno, problém s vláčikmi a helikoptérami na diaľkové ovládanie je patrný a bohužiaľ sa nedá odpustiť. Aj napriek tomu, že som sa tak rád kedysi s vláčikmi hrával. Ten vrtuľník som ale nemal. Richard Crenna je každopádne viac ako rovnocenný Delonov protivník a statočne sa snaží nedostatky filmu zakryť. (02.06.2014)

Francouzský film s A. Delonem v hlavní roli kriminalisty v režii J. P. Melvilla. Bohužel jsem nucen konstatovat, že ač to Delonovi tradičně sluší a jeho elegance dosahuje nebeských výšin, jeho kriminalistické zdatnosti v tomto snímku zůstaly dost skryty. Jeho policista je těžce neosobní, k pachateli je veden neznámou intuicí a celé vyšetřování je jakési prapodivné. Režisér Melville je znám především díky svým dlouhým bezeslovným scénám detailně popisující konkrétní akt zločinu a to splnil i v tomto případě (loupež v bance a vynikající scéna ve vlaku Paříž-Lisabon), avšak jinak se v dramatu nachází až příliš hluchých míst, divák zkrátka není patřičně vtažen do děje. Dá se říci, že drama symbolizuje každodenní policejní rutinu, jak naznačuje naučená fráze hlavní postavy na konci služebního telefonního hovoru a také pohled do jeho vyhaslých očí. Vedle Delona můžeme sledovat i zločince v podání R. Crenny, jenž měl právě na svědomí onu bravurně zvládnutou vlakovou loupež a také půvabnou C. Deneuve, bohužel v jejím případě jsem zřejmě dost dobře nepochopil význam její postavy. Zmínil bych snad ještě nádherný tehdejší francouzský vozový park a těžce syrový a odosobněny závěr snímku a to je tak vše. Dle mého názoru se jedná o jednu ze slabších Delonovek, která stěží dosahuje průměrného hodnocení. (18.06.2015)

Právě jsem v televizi dokoukal Policajta a bylo to poprvé na pořádné televizi (úhlopříčka metr a půl) a byl to úplně jiný zážitek než ty předešlé. Melville je prostě Melville a i když je scénář u Policajta trošku slabší, je to film krásný na pokoukání. Tři a půl plus jedna za vlakovou scénu a po zaokrouhlení pět. Nelze jinak. (29.10.2021)