Warholka

Andyho tvorbu jsem měl možnost poznat jen na pár výstavách. Byl to výstřední blázen a pop artový genius. Film o Warholově spřízněné duši Edie je jako jízda na tripu. Mix barev, zvuků, střihu, halucinací, sexu, povrchnosti a prázdnoty. Komplikovaná holka. Obtěžované dítě. Superstar. A nakonec troska. Andy říkal, že umění je vše, co vám projde. Vztaženo na Factory Girl by měl Hickenlooper v tomhle směru určitě smůlu, ale já se u filmu rozhodně nenudil. 3* (19.03.2008)

Najskôr troška histórie. Slovák Andy Warhol sa narodil v roku 1928, zomrel 1987 v New Yorku a hoci si svojho času získal nemálo nepriateľov, ktorí sa mu posmievali za to, že svojim spôsobom netvorí žiadny druh "známeho" umenia (mali pravdu. V skutočnosti stvoril nové odvetvie.), dnes je pokladaný za legendu pop artu. Ostatné si zistite sami. A film? Musím priznať, že aj keď mi žily netrhá, je mi oveľa bližší, ako TRÓJA a podobné falošné maglajzy, teda opulentné epické veľkofilmy s neuveriteľnými rozpočtami a plejádou hollywoodskych tvárí, pretože vo svojej obyčajnosti a civilnosti je poctivejší k prístupu k svojmu (náročnejšiemu) divákovi. Človek hádam aby toho Guya Pearcea (PROPOSITION) prestal podceňovať. Šesťdesiate roky líčia americkí filmári ako fascinujúco atmosférické. Žiť by som v nich však nechcel. Kino Považan 2007 (17.11.2007)

Od prvního momentu vám je jasné o čem to bude. Uvidíte spoustu barevných blyštivých obrázků, zažijete lásku, slávu, potupu, dotknete se drogového dna. Jenže kolikrát už tu něco podobného bylo? Dekadentní prostředí Warholovy „továrny“ je sice vykresleno velmi realisticky, ale pod masku samotného Andyho se nedostaneme. Člověk skrývající se pod blonďatou parukou zůstane skryt. Chová se extravagantně, ale dál, než kam sahá povědomí obyčejného diváka o Warholově osobě, nezachází. Mnohem hůř z toho ale vyšel „folkový zpěvák“, kterého hraje Hayden´Anakin´Christensen. Jeho rozevláté vlasy, hloubavý pohled a cigáro v koutku úst jsou až přehnaně zjednodušené, a opět se pozastavují na jakési zidealizované představě o jednom folkovém zpěváku, který byl hlasem generace. Při pohledu na obsazení bych čekal nadstandard, tohle je spíš životopis z produkce HBO. (08.07.2007)

– Myslím, že vaše dcera bude velmi slavná – A za jakou cenu, pane Warhole? K filmu jsem přistupoval jako tabula rasa. Nepopsaný list papíru. Jako člověk neznalý dění na americké pop artové scéně šedesátých let a jenom matně tušící, že Andy Warhol byl člověk tvořící divné plakáty a dlouhé filmy. Čekal jsem, že pro mne Warholka bude velice poučnou exkurzí do oněch let. Poučnou ani trochu, nudnou velice. Nevadilo mi, že hlavní postavou je Edie Sedgwick, její postupné pronikání do Factory jistě skýtalo atraktivnější a divácky akceptovatelnější materiál nežli otevřený pohled na Warholův bouřlivý život. Vadilo mi, že Edie nebyla ničím zajímavá. Za svou lehkovážnost zaplatila životem, fajn, co se dá dělat, mám být dojatý? Mám důvod být dojatý? Pokud můžu posoudit z dostupných fotografií, Sienna Miller je Sedgwickové (ne)skutečně podobná, u některých materiálu jsem nedokázal rozpoznat, která z nich dvou to je. Také její gesta, její vystupování, její rozkošný úsměv, prý dokázala dokonale okopírovat, čímž vytvořila perfektní kopii, bohužel (stejně jako celý film) postrádající duši. To samé platí o výkonech Guye Pearce (Andy Warhol) a Haydena Christensena (Bob Dylan, jehož jméno nikdy nezazní) – oba se snaží podobat svým reálným předobrazům, plnohodnotné postavy, se kterými bych alespoň malinko sympatizoval, však vytvořit nedokázali. Největším problémem Warholky (český distributor po dlouhé době opět zazářil) je absence jakékoliv dějové kostry. Jde o sérii pěkně zrežírovaných výjevů, které ovšem nedrží pohromadě. Film se tříští na jednotlivé segmenty a nedokáže po celých sto minut udržet vaší pozornost. Pobavilo mě, jací blbci mohli (a stále mohou) být v Americe považováni za umělce a pokud blbci nebyli, po zhlédnutí stejně nemám důvod si to nemyslet. Je mi jedno, co dělali, jak žili, proč zemřeli a můj zájem vidět něco od Warhola, slyšet něco od Dylana, klesnul z nuly do minusových hodnot. George Hickenlooper natočil nudný a nezajímavý film, nejvíc zamrzí, že jej nenatočil špatně. Hudbou a oblečením dokázal zdařile evokovat dobovou atmosféru. Jak mají současní režiséři v oblibě, snaží se také on stírat rozdíly mezi fikcí a realitou – například použitím zrnivé kamery nebo výpověďmi lidí, jež Sedgwickovou znali. Kdyby dokumentární pojetí nebylo „znevažováno“ patetickým a svůj účel stejně neplnícím komentářem „k lepšímu změněné“ Sedgwickové… stejně by to asi nebyl moc dobrý film. 40% Zajímavé komentáře: Cival, maxi6, anais, Silence, chef (31.07.2007)

„Kdo byla Edie Sedgwick? Edie Sedgwick byla kombinací všech žen postižených tragédií, které přišly před ní.“ S biografickými snímky bývá často potíž. Dopad na diváka je často minimálně rozporuplný, ani George Hickenlooper (holt, každý nemůže být Forman) nenašel ty správné skulinky, jak se k divákovi dostat. Natož odvahu se do tématu pořádně obout. A samotný Warhol se z téhle rutinní, povrchní sondy oprávněně obrací v hrobě. Neřízená střela Edie, jinak krásná a perpektivní dcerka bohatých rodičů, odešla do New Yorku, aby se stala obletovanou hvězdou. Osud však s ní měl jiné plány. Setkání s undergroundovým guru, nesmělým a zakomplexovaným experimentátorem Andym Warholem jí udělalo „jen“ múzou. A brzy i sebedestruktivní troskou. Odpovědi tak našla v drogách, které se jí staly osudné. Zemřela záhy. Myslím, že precizně vyšperkovat scénu autentickými kulisami, ušít dokonale padnoucí dobové kostýmy a zvolit správné úhly kamery (i když kameramana Gradyho pochválit musím) nestačí. Factory Girl trpí veškerým klišé biografických snímků, valí si to na dost nudné vlně, utápí v nicneříkajících dialozích a stejně tak disponuje i dost směšnými vedlejšími postavami (nelíbila se mi ani už dlouhá léta nezajímavá Mena Suvari coby Richie, natož absolutně – a už po několikáté – nepřesvědčivý floutek Hayden Christensen). Na Sienně Miller se mi naopak moc zamlouvá, jak dokáže být všude jiná. I když i tady (přes nesporné herecké kvality) jí Hickenlooper spíše schovává za všechny ty šílené účesy a výrazné líčení, ale když jí to scénář dovolí, je radost jí sledovat. Škoda, že to samé neplatí o práci režiséra!! (20.04.2008)