Poslední dny Sophie Schollové

Než jsem viděl tento film, nevěděl jsem ještě nic o Sophii Scholl ani o skupině Bílá růže. Byl to tak pro mě možná ještě intenzivnější zážitek, protože jsem vnímal velmi silně všechny nadějné signály, že to může dopadnout jinak. Film mě zaujal natolik, že jsem hned začal pátrat v historii. A i druhé shlédnutí bylo velmi intenzivní. Za jediné nedostatky považuji lehčí rozjezd filmu a až příliš strojený soudní proces s příliš hrdinskými projevy. Když jsme u procesu, zajímavé je přirovnání Rolanda Freislera k Josefu Urválkovi (viz. komentář sportovec). Jinak tedy musím říci všechna čest. S herečkou Julií Jentch jsem viděl již dříve filmy OBČANSKÁ VÝCHOVA a OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE. Věděl jsem tedy, že je dobrá. Ale to, co předvedla tady, je něco neuvěřitelného. Málokdy se vyplatí postavit celý film na hereckém výkonu jednoho herce nebo herečky. Tohle je jeden z případů, kdy se to povedlo. Scény, kdy se Julii kamera věnuje, jsou nejlepší. V momentě, kdy začínají výslechy a pozornost se soustředí již čistě na ní, začíná být film opravdu dobrý. To sdělení všech druhů citů a emocí, které se nám dostává, je naprosto uvěřitelné a pohlcující. Jak čas běží, důkazy proti Sophii jsou stále jasnější. Od určité chvíle si divák již nepřeje nic jiného, než aby vydržela tlaky výslechů a nezřekla se svých ideálů. V této souvislosti divák vnímá každou slabost hrdinky velmi silně. Člověka už pak může jen dojímat, s jakou statečností odolává všem tlakům a stojí si za svou pravdou. Odkud bere tu vnitřní sílu? Hraje v tom snad roli, že z kraje 30. let se krátce připojila k Bund Deutscher Madel a mohla se tak na vlastní oči přesvědčit, jak nacistická zlovůle mění smýšlení lidí? Je za tím snad odkaz jejích rodičů? To, že otec, byl perzekuován režimem? Silně křesťanská výchova její matky? Samotná víra v Boha? Nebo její intelekt a humanistické smýšlení? Nejspíš to všechno a mnoho dalšího mělo vliv na to, že se zachovala, jak se zachovala. Po právu se stala hrdinkou a vzorem hodným následování. Lidé potřebují své vzory a své hrdiny. Dávají jim naději na lepší svět. Víru v nalezení lepšího člověka v sobě samém. Je to samozřejmě mýtus, který v sobě budujeme. K něčemu takovému je třeba mnohem víc než uvědomění si správného. 86% Pro mě jeden ze dvou nejlepších německých filmů za poslední desetiletí. (02.11.2010)

Je len málo nemeckých filmov, ktoré ma zaujmú a ani vlastne neviem prečo tomu tak je. Tento áno, bohužiaľ iba v prvých dvoch tretinách. Keď sa výsluch na gestape zmenil na ideologické slovné súboje tušil som, že bude zle - a bolo. Film, ktorý bol tak dobre rozbehnutý, začal pôsobiť falošne a nevierohodne, ako keby ho nakrútili súdruhovia z NDR. Celkovo je to z môjho pohľadu zmarená príležitosť, z ktorej sa vymyká iba sľubná prvá časť a dobrý výkon Julie Jentsch a Geralda Alexandra Helda. (24.06.2010)

Mé první setkání s Julií Jentsch nemohlo dopadnout (o mnoho) lépe. Komorní drama o střetu mladistvého zaujetí a idealismu s tragickou realitou a také o nekončícím vzdoru proti zrůdným myšlenkám ýbrmenšovských šílenců pozvolna graduje až k očekávanému, ale přesto strhujícímu závěru - navrch "ozdobeného" výpravou adekvátní závažnosti věci. "Předzávěrečné" scény z takzvaného lidového soudu jsou mrazivým mementem znásilnění nade vše svaté myšlenky boni et aequii ve službách...prostě zla, jinak to označit nelze. Snad se jednoho dne dočkáme podobně kvalitního snímku z naší, podobným - ale pro změnu rudým - hnusem prolezlé minulosti... A snad se konečně poučíme. Závěr a zatmívačka jsou výtečný nápad a na mě osobně působí silněji než nějaká naturalistická tečka. Idea nenásilného odporu je tak zachována až do konce... Nejen za to dávám 90%. (27.07.2007)

Jak napínavé může být roznášení letáků. Jak zajímavý může být nekonečný výslech. Jak okouzlující může být mladický idealismus. A jak udivující je hrdinská vyrovnanost. To nabízí filmová rekonstrukce osudů členů protinacistické organizace Bílá růže. Na předstíranou apolitičnost v úvodu je druhá polovina při výsleších trochu víc politická. I když film může působit televizně, tak smysl pro detail (pohled do zrcadla, Sophie mnoucí si ruce, či na zlomek vteřiny svírající přívěšek) rozhodně snímek zumělečťuje. Chce se věřit, že Sophie měla opravdu šanci ještě si zapálit příležitostně. (21.04.2009)

Každá doba má svojich hrdinov. Niektorí však ostali zapadnutí prachom zabudnutia. Aj Nemci v druhej svetovej vojne neboli všetci slepými pomáhačmi režimu. Našli sa aj takí, čo nebojovali proti režimu so zbraňou v rukách, ale slovom. Slovom napísaným na papieri, ktoré môže mať silu väčšiu ako tisíce bodákov. Sophie Schol bojovala so svojim bratom na prvý pohľad naivne. Ale s vedomím, že aj za to im hrozí smrť. Tvorcovia filmu veľmi neskúmali psychológiu hlavných predstaviteľov - im prisúdili len úlohu statočných a do poslednej chvíle si stojacich ľudí za svojou pravdou. Bolo to len niečo ako zdokumentovanie posledných zopár dní Sophie Schollovej. Aj keď sa musím hlboko ukloniť pred odvahou a charakterom Schollovcov, film ostal len v popisnej rovine, zazanamenávajúc na filmové políčka to, čo sa stalo. Pozitívom boli "obyčajné" tváre hlavných hrdinov. Hrdinovia totiž nemusia byť zákonite krásni a telesne dokonalí , ako tí z Hollywoodu ..) Takisto sa odbúralo klišé z oných filmov, kde nemeckí vyšetrovatelia a dotorcovia vedeli len vrieskať, búchať do stola a fyzicky trýzniť svoje obete. (06.11.2008)