Režie:
Jiří BělkaKamera:
Jan StallichHudba:
Luboš FišerHrají:
Rudolf Hrušínský, Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Radovan Lukavský, Irena Kačírková, Jiří Adamíra, Otakar Brousek st., Luděk Munzar, Josef Bláha, Jiří Vala, Gustav Nezval, Karel Houska (více)Obsahy(1)
Ve vypjaté dramatické situaci jedné červnové noci roku 1815 několik hodin před bitvou, která se zdá předem prohraná, má Napoleon na vybranou: buď jít do bitvy a riskovat, že ji nevyhraje, nebo do bitvy nejít, což ovšem znamená abdikovat. Vzdát se absolutní moci a své vojenské zkušenosti nabídnout lidu, republice... (Česká televize)
Recenze (50)
Geniálny Hrušinský vo fakt top výkone, kde mu ale do úst Šotola vložil slová, ktoré dramaticky vyznejú dobre, ale nikdy neboli vyslovené, dokonca skôr mohli byť opačné. Táto inscenácia sa nemôže v žiadnom prípade rovnať s Waterloom z roku 1970 s fantastickým Plummerom v jednej z úloh. Je filozofická, divadelná, to je v poriadku, ale nepravdivá a nudná. ()
„Dělá-li soupeř chybu, netřeba ho rušit..“ (Napoleon Bonaparte). Těžce divadelní fabulace o jedné deštivé noci roku 1815, při které dojde ke střetu unaveného mesiášství a špinavých zákulisních praktik. Co se týká nechutnosti prostředků, je to souboj rovný, ovšem jen ten, kdo přijde s pragmatismem, má šanci vyhrát poslední bitvu.. Herecký ansámbl převážně z Národního divadla se v napjatých dialozích překonává a já bych jim to hltal, i kdyby kulisy tvořila autobusová zastávka. Je tu však ještě jeden magnetický element, který stojí nade vším. Fenomenální výkon Rudolfa Hrušínského v roli uvadajícího krutovládce. Ten pohyb na vlnobití sebejistoty, arogance, krutosti a zároveň paranoie, sebereflexe a pochyb je neskonale ladný a svým způsobem i strašidelný. Když se za větu tázací promptně zařadí věta oznamovací či rovnou nějaký příkaz, otáčí se za císařovým charismatem i plameny svící.. ()
„Zapíšeme to tu ještě do historie. Jak se to tady jmenuje? Waterloo!“ Waterloo se do historie skutečně zapsalo. A nejen do historie, ale též jako „terminus technicus“ pro naprostý nezdar, krach, porážku či debakl. Nic takového se v případě této, pro Šotolu celkem typické, televizní hry nekoná. Jasnoud devízou je zde celá plejáda herců, kteří se zapsali do historie českého filmu: Smolík, Zdeněk Štěpánek, Lukavský, Adamíra, Munzar, Kačírková… Na prvním místě je tu však Rudolf Hrušínský coby Napoleon, který je v předvečer osudové bitvy nucen absolvovat celou řadu více či méně nepříjemných rozhovorů. Ministr Fouché i jeho generální štáb jej od války odrazují, případně mu nabízí ústup do Paříže, kde se má prohlásit za generála republiky. Od svého doktora se pro změnu dozvídá nepříjemnou pravdu, že není „císařem republiky, ale císařem ničeho“. Přesto když Napoleon ústy Rudolfa Hrušínského říká „když už máme viset, nepolezeme na šibenici dobrovolně, smáli by se nám. Když mám umřít, umřu jako císař a ne jako zloděj,“ zní to vážně hrdě. ()
Komorní televizní drama o předvečeru osudové neřkuli osudné Napoleonovy bitvy. Hrušínský byl jako slavný Korsičan sice realistický, ale příběh byl ža moc komorní, až moc konverzační a hlavně nelogicky provázaný. Ke konci života byl Buonaparte životem unavený a hypoaktivní, přesto mi děj přišel málo akční. ()
Strhující a napínavé, a to se to opravdu odehrává pouze v jedné místnosti-v jakési stodole s krbem a chvílemi i před tou stodolou. Nečekal bych, že bez jakýchkoli dalších kulis, efektů a tak dále, vydržím sledovat stominutový sled konverzací, tím spíš na téma války. Byl sem vyveden z omylu, možná hned z několika. Waterloo je vynikající film s vynikajícími dialogy, napínavou atmosférou a bravurním Hrušínským. ()
Reklama