Režie:
Jiří SlavíčekKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Dalibor C. VačkářHrají:
Dana Medřická, Vladimír Šmeral, Eduard Dubský, Vladimír Řepa, Vítězslav Boček, Marie Burešová, Vladimír Hlavatý, Rudolf Deyl ml., Rudolf Deyl st., Bedřich Vrbský, Antonín Kandert, Helena Friedlová (více)Obsahy(1)
Český umělecký film podle stejnojmenné divadelní hry národního umělce Františka Langra, která v letech svého vzniku (1937) byla zajímavým uměleckým experimentem, předvádění divadla na divadle. Vypráví tragický příběh ženy, která je nevinně odsouzena pro vraždu svého muže a která trpí celých deset let ve vězení, aniž by prozradila pravého vinníka. Po těchto deseti letech podnikne ředitel věznice psychologický experiment: dá na vězeňském divadle předvést hru, kterou Marta Kulišová napsala v prvém roce svého pobytu ve vězení. Experiment se sice povede, protože se přihlásí pravý vrah, ale k obnovení procesu nedojde, neboť Marta Kulišová si uvědomí, že tím by se odsoudila k dalšímu zoufalství, když by ztratila toho, o němž celých deset let věřila, že zabil z lásky k ní. (Filmový přehled)
(více)Recenze (18)
Film byl natočen v roce 1948, ale děj se odehrává v roce 1926 a 1936. Je to zajímavý film, ale bohužel má docela nereálný děj. Je třeba ho brát jako experiment s určitým nadhledem. Velice nepravděpodobné je zejména to, že Medřická trvá na své vině kvůli člověku, kterého viděla velmi krátce podruhé v životě. Přesto slepě věří, že se k vraždě dozná sám. Rovněž je zcela nepravděpodobné, že by ředitel věznice prováděl takové experimenty s divadlem. A k tomu vystoupení si ještě zvát renomované herce a dokonce členy poroty??? Nakonec při vší té smůle hlavní hrdinky relativně všechno dobře dopadne. Je naznačeno, že za rok bude propuštěna z vězení a zanedlouho také její platonická láska. Je ovšem otázkou, jak se pár vyrovná s tím, že vina z vraždy bude již navždy na bedrech Dvaasedmdesátky. ()
Originální koncept spojující dvě svébytné, byť příbuzné, umělecké reprezentace skutečnosti, se snímku věru nepodařilo naplnit. Vino je především přizpůsobení divadelního představení řeči filmu a ke konfrontaci tedy nedochází. Smysluplnější by bylo zachovat prázdnou scénu vězeňsky inscenované divadelní hry a konfrontovat ji s tvářemi vězňů reagujícími na předváděné drama – prostě zůstat v jednom, izolovaném světě, do něhož vešlo vyprávění jinak než jen nedbale odvyprávěnou historkou na cele. Proměněno v pouhý rámec filmu, pozbývá zachycené divadlo své identity a ponižuje se na malicherný nástroj napomáhající objasnění zločinu. Moc divadla se v tomto pojetí zcela ztrácí a tím i výjimečnost snímku bere za své. ()
,,Tak už jsem zase jenom číslo..." Tenhle film měl nejen smůlu v době vzniku (díky nepříznivé politické situaci se dostal do distribuce až s pětiletým zpožděním), ale stojí v hlubokém zapomenutí dodnes (s výjimkou občasných repriz na CS-filmu). Po rozpačitém úvodu se vzápětí otevře opona na vězeňském "jevišti", kde stojí v roli vězenkyně obhajující svou nevinnu Dana Medřická. Zahajuje se hra, která může znamenat obrat v příběhu nešťastné osoby, z níž se pro všechny kolem stalo pouze číslo - 72. Postupně se nám pomocí retrospektiv, vzpomínek, inscenací a rekonstrukcí odhaluje závažný detektivní případ o podvodu, vraždě, odsouzení a velké nespravodlivosti a v závěru dojde hned k dvounásobnému překvapivému zvratu. Stačilo říct dvě slova. ,,Dvě slova, která jí stála 10 let." Mohlo to být jméno, mohla to být ona zajímavá indice. Jenomže láska s city zvítězila nad svědomím a pravdou, hned dvakrát... Pozoruhodnej noir-film s pěkným temným vizuálem západního střihu a výborným hereckým obsazením, kde především excelují v rolích vzájemných soků Eduard Dubský a Vladimír Šmeral. 80% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) ()
Pokus o drama, které ale není uvěřitelné. Zajímavý námět, který mohl být propracovaný daleko lépe, aby z toho bylo skutečné drama. Takto divák neví, co tím chtěl autor vyjádřit, leda to, že nevinná žena trpí desez let, aby potom trpěla dál. To člověk asi dokáže, ale měl by k tomu mít hodně silný podnět. Což tady postrádám. ()
Celé to působí více divadelním, než filmovým dojmem. Jako celem je to chaotické, velmi nepravděpodobné, až mě zaráží, že to bylo natočeno v roce 1948 (spíše bych to dějově i kulisově zařadil do poloviny třicátých let). Rovněž i herecké výkony byly podprůměrné (ano - včetně Medřické). Ale jako pokus o český noir-film se to brát dá. ()
Zajímavosti (1)
- Film sa dostal do kín až po piatich rokoch od natočenia, pretože cenzorom sa nepáčilo, že pripomínal buržoáznu kinematografiu. (Raccoon.city)
Reklama