• Matematicka
    ****

    Souhlasím s článkem ve Filmovém přehledu z r. 1953 uvedeným zde Ripem. Perfektní a velice hlubokou předlohu Františka Langra (četla jsem ji už dvakrát a pokaždé mě oslovila trochu jinak) se bohužel nepodařilo dobře převést do filmové podoby. Proto kdo jste nepochopili děj filmu, zkuste si přečíst hru, která vám vysvětlí vše podstatné. Ráda bych hru taky viděla jako divadelní představení, ale bohužel se dnes už nikde nehraje - z pro mě nepochopitelných důvodů (že by pro nás nebylo aktuální téma spravedlnosti?). Velice silná témata spravedlnosti, lásky k druhému člověku a pochopení pro něj, byť dosud neznámému a vzdálenému, a o tom, co nelze slovy vyjádřit...(10.10.2012)

  • Willy Kufalt
    ****

    ,,Tak už jsem zase jenom číslo..." Tenhle film měl nejen smůlu v době vzniku (díky nepříznivé politické situaci se dostal do distribuce až s pětiletým zpožděním), ale stojí v hlubokém zapomenutí dodnes (s výjimkou občasných repriz na CS-filmu). Po rozpačitém úvodu se vzápětí otevře opona na vězeňském "jevišti", kde stojí v roli vězenkyně obhajující svou nevinnu Dana Medřická. Zahajuje se hra, která může znamenat obrat v příběhu nešťastné osoby, z níž se pro všechny kolem stalo pouze číslo - 72. Postupně se nám pomocí retrospektiv, vzpomínek, inscenací a rekonstrukcí odhaluje závažný detektivní případ o podvodu, vraždě, odsouzení a velké nespravodlivosti a v závěru dojde hned k dvounásobnému překvapivému zvratu. Stačilo říct dvě slova. ,,Dvě slova, která jí stála 10 let." Mohlo to být jméno, mohla to být ona zajímavá indice. Jenomže láska s city zvítězila nad svědomím a pravdou, hned dvakrát... Pozoruhodnej noir-film s pěkným temným vizuálem západního střihu a výborným hereckým obsazením, kde především excelují v rolích vzájemných soků Eduard Dubský a Vladimír Šmeral. 80% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948)(3.1.2018)

  • ripo

    Langrova „Dvaasedmdesátka" i jeho ostatní hry byly oblíbeny na našich scénách, protože se odlišovaly, zejména volbou námětu, prostředím, výběrem postav, jejich jazykem i řešením jejich osudů, od průměrných dramat své doby (dvacátá a třicátá léta). V „Dvaasedmdesátce" jde při inscenaci i o zajímavý experiment divadla na divadle. Rozuzleni příběhu Marty Kulišové nastává ve scéně, v níž herec (ve filmu režisér v podání Rudolfa Deyla st.) předvádí Trojanovi a Martě vyvrcholení jejich tragedie; nezainteresovaný herec vyjádřil to, co Marta nedovedla napsat ve své hře a co Trojan nedovedl při svém pozdním přiznání formulovat, protože „...umělec musí znát i to, co je za slovy — co už člověk nedovede říci, ale jen myslit. A někdy snad ani myslet, ale jen cítit a snít." Tato vrcholná scéna celé hry dopadá ve filmu chladně a nevýrazně. A tak je tomu s celou filmovou „Dvaasedmdesátkou". Zpracovatelům Langrovy hry, ani režiséru filmu, se nepodařilo vyzvednout to, co je v „Dvaasedmdesátce" kladné, uniklo jim Langrovo mistrovství dialogů, jimiž dovedl vykreslit celé hnusné prostředí falešných hráčů, podvodníků a jejich milenek, nepochopili velký otazník v závěru hry — co je to lidská spravedlnost, ani kritiku justičního systému, ani zoufalý výkřik Marty Kulišové, připravené o deset let života. Ve své filmové podobě svědčí „Dvaasedmdesátka" o rozpacích, filmové dramaturgie před r. 1948, kdy byla natočena. Filmový přehled 38/1953(27.11.2008)

  • FireTight
    **

    Aneb jak Dana Medřická šla do vězení, zahrála hlavní roli trestankyně ve vlastní hře napsané před devíti lety a zase šla domů (proč by vlastně šla hrát do vězení... jo, já zapomněl, 1948 (pokud to tedy tak nebylo i v původní divadelní hře)). Příběh určitě nebyl špatný, jen kdyby neměl ty logické díry okolo Marty Kulišové - bezhlavě bránit člověka, se kterým se znala ani ne celý den? Věřit, že se přizná sám? Proč by to proboha dělal? Z lásky? Vždyť se neznali ani celý den...Celkově vzato se tedy jedná o lehce podprůměrné drama, ze kterého si nejvíce zapamatujete právě mladou Medřickou a Šmerala (no, u toho to zas tak už neplatilo).(25.11.2010)

  • lucascus
    ***

    Celé to působí více divadelním, než filmovým dojmem. Jako celem je to chaotické, velmi nepravděpodobné, až mě zaráží, že to bylo natočeno v roce 1948 (spíše bych to dějově i kulisově zařadil do poloviny třicátých let). Rovněž i herecké výkony byly podprůměrné (ano - včetně Medřické). Ale jako pokus o český noir-film se to brát dá.(15.7.2013)

  • - Film sa dostal do kín až po piatich rokoch od natočenia, pretože cenzorom sa nepáčilo, že pripomínal buržoáznu kinematografiu. (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace