Shake Hands with the Devil

Pohled na rwandskou genocidu tentokrát přímo očima generála Dallaira, velitele tamějších "mírových" vojsk OSN. Na rozdíl od ostatních filmů o Rwandě se autobiografický pohled na tragédii tolik nezaměřuje na masakry Tutsiů a mírumilovných Hutuů, ale přímo na situaci a pocity kanadského generála krok za krokem. Po zákazu zasahovat do vraždění nevinných, který mu udělilo jeho velitelství a vedení OSN, byl vlastně jen bezmocnou loutkou. Zklamal tisíce místních, kteří doufali v jeho pomoc a věřili mu. Přesto se pokusil vzdorovat. Vnímavý divák zde uvidí špinavou mezinárodní (?) politiku zcela zblízka. (12.08.2012)

"Raději nízkorozpočtový TV film, než se nechat překvapit Hollywoodským produktem upraveným pro masy." To bylo skutečně dodrženo a tak je zde zobrazeno všechno utrpení bez příkras. Stejně tak naprostá neschopnost ze strany OSN zaujmout jednoznačné stanovisko a postavit se k problému čelem. Výsledkem je Rwandská genocida, která si během 100 dní vyžádala kolem milionu obětí, tedy přibližně 10% obyvatel! Přičemž zahraniční velmoci odvracejí zrak. Věřím, že generál Dallaire je skutečný hrdina, člověk, který víc koná než mluví. Nehodlá se smířit s pozicí bezmocné figurky, která nečinně přihlíží systematickému masakrování bezbranných civilistů. Jeho činy narozdíl od politických postojů mají reálný význam, byt' by měly váhu jediného zachráněného života. Ve Rwandě jich bylo 32 tisíc. Po dokoukání budete plní pocitů, nejen lítosti a nepochopení, proč musela situace zajít tak daleko, ale věřím, že budete nasraní (slušně řečeno). Já byl pořádně. (08.07.2011)

Na to, že i za málo peněz bývá hodně muziky, musí být filmový fanoušek vždy připraven, lhostejno jde-li o horor, dobrodružnou fantasy nebo autobiografické drama se sociálním podtextem. Shake Hands with the Devil je rekordmanem v dané společnosti- strhující rekonstrukce fatálního selhání lidského faktoru, byť takřka neznámá a neopěvovaná, přesto paradoxně ještě o něco autentičtější a emocionálně pestřejší než hollywoodský Hotel Rwanda. Všechny hrůzy jsou předkládány z pohledu postavy samotného generála Dallaira, který brzy získá svým přístupem veškeré sympatie, takže pokud nemá divák srdce z kamene, bude trpět a přemáhat smutek společně s ním. Je potřeba takových filmů, ukazujících zvrácenou tvář lidské rasy bez patosu a bez příkras. Je jich potřeba pro poučení, pro porozumnění a samozřejmě také trochu pro filmové fandy, kteří si váží silných, emocemi napěchovaných příběhů. 90% (18.10.2013)

Výhodou nedostatku času je, že si člověk pečlivěji vybírá, nač se bude koukat. Díky tomu jsem objevila tenhle nepříliš známý klenot, který u nás bůh ví proč nikdy nevysílali a který může směle zaujmout místo po boku ceněného Hotelu Rwanda. Téma je totožné, úhel odlišný, zděšení nad tím, co jsou lidi (nejen místní milice, ale i kapitální hovada v OSN) schopní dělat, úplně stejné. "Když se člověk dopustí hříchu, učiní pokání a všechno je odpuštěno. Když selže, je po všem, jako by se zavřely velké ocelové dveře." Chápu, proč se tak generál Dallair cítí, bez ohledu na to, že je hlavně jeho zásluhou, že umřelo alespoň o pár lidí míň. A i to se při takhle šíleným masakru počítá. Dupuis válí, hudba (a Rwanda) je tak překrásná, až se to snad v tomhle případě ani nesluší. Neskutečná síla... (08.11.2010)

Hrůza, co se děla za dob Genocit a koncentračních táborů neskončila. Roku 1994 se v malém africkém státu Rwanda událo hromadné vraždění na obětech, které přesahují 1 milion lidí. Je to natočené, tak realisticky až to bolí. Podobný film "Hotel Rwanda" byl sice skvělý, ale tohle ho přelčilo v reálnosti. Tohle je pohled hlavně na udržovatelé míru a hotel byl pohled na obyvatelé samotné. Už jen z toho, aby lidé věděli, že Hitlerem to neskončilo dávám 5*. (24.11.2012)