Zulu

Kdyby film nebyl roztahaný na dvě hodiny a netrpěl dobovými nectnostmi, pak bych uvažoval i o lepším hodnocení. V první půli se velmi pomalu seznamujeme s postavami (bohužel i s některými úplně zbytečnými, jež vůbec nezasáhnou do dalšího dění) a druhá polovina se koncentruje už jen na obranu nevelké nemocnice. Právě první část je však příliš dlouhá a zkrácení minimálně o 30 minut by věci jenom prospělo. (29.04.2011)

„The army doesn't like more than one disaster in a day. Looks bad in the newspapers and upsets civilians at their breakfast..“ Takové britské Alamo s lehkou viktoriánskou nadřazeností a bez keců Johna Waynea. S dlouhou expozicí postav, naivitou a zubem času poškozenými momenty válčení a historickými nepřesnostmi, z nichž některé podkopávali možné protiimperiální poselství (viz. zuluské pozdravné zpěvy po bitvě). A to můžou být ty hordy s nabroušenými mangy rády, že se při obléhání Helmova žlebu, pardon, misijní stanice neobjevil za úsvitu pátého dne Gandalf Bílý s Rohanskou jízdou.. (04.06.2024)

Tak jsem konečně viděl tenhle legendární film o ještě legendárnějším střetnutí civilizací. Nic jiného to nebylo. Střet civilizace západní s tou africkou. Střet vyspělé civilizace s civilizací pohybující se vývojově hned kdesi za pravěkem a dobou železnou. Když už se Zulům podařilo u Isandlwany převálcovat těch 1000 britských vojáků díky chybám velení, měli za to, že ta stovka v misijní stanici bude snadné sousto. Ona se ale se stala právem legendou. Odvahou, houževnatostí, výstrojí, výcvikem, taktikou a disciplínou. Tyto veličiny je nutno vždy započíst, protože i tisícinásobná početní převaha je k ničemu, když se toto podcení. Pro diváka jsou pastvou pro oči už jen britští vojáci ve svých uniformách. V této době se ještě na maskování nehrálo, s tím se začalo krapet koketovat až ke konci první světové války a tak bílé přilby, červená saka, bílé opasky a černé kalhoty skvěle kontrastují s temně modrou oblouhou, hnědými kopci v dálce a sluncem do žluta sežehlé africké trávou. Boj samotný je tak trochu poplatný své době, občas je vidět, že vojáci bodáky jen bodnutí naznačují, stejně tak krev je taková ta klasická hustá jasně červená kečupoidní barva, pokud už se vůbec někde objevuje. Zuluové občas při tom neustálém nabíhání na britské opevněné pozice občas až okatě padají, jako že po zásahu. Co mně ale bralo byla ta střelba tří řad vojáků a jejich obměňování, přičemž se řady vlastně neustále pohybovaly kupředu ! Baker i Caine byli skvělí, škoda jen, že z nějakého důvodu neměli na rozdíl od svých historických originálů kníry. Získávání kolonií pro korunu nebylo vždy jednoduché a neobešlo se vždy beze ztrát vlastních armád a bez podmanění si primitivního původního obyvatelstva. Dovoluji si však tvrdit, že z britské ,,okupace'' Jihoafrická unie (dnes JAR) dodnes těžila a těží, podobně jako je v jiných místech kam vkročila noha Evropana. A to často i desítky let po tom co dané země získaly nezávislost po dekolonizacích, hlavně po druhé světové válce. Ale ať už šly dějiny jakkoliv, obránci od Rorke's Drift si svoji nehynoucí slávu právem zasloží! Dávám za 4 náboje do pušky Martini-Henry! * * * * (07.04.2019)

Toto keby sa natočilo pár rôčkov neskôr , alebo mať možnosť do toho nacpať väčší rozpočet, Spielberg by zapredal vlastnú babičku, aby to mohol režírovať. A v takom prípade by to tutovo malo oskarové piedestály. Takto je to "iba" zaprášený skvost čistej filmárskej zručnosti. Odhliadnuc od skoro až divadelne nemožných scén bojov na blízku pri tomto veľkolepom napätí a v každej fáze jeho gradovania - obzvlášť scenáristického - fakt tuhne krv v žilách (a nechýba ani príbehovo veľmi šikovne situovaný "muž mieru" - farárko, ktorý sa vďaka svojej neoblomnej viere ocitá ako keby na hrane barikády medzi svojimi a... a "svojimi". Mať tento koncept rozvinutejší, ukrochkal by som sa plátnovým blahom. Takto som si to len poriadne vychutnal. Skvelý film! (15.02.2016)

Farebne sýte, príbehovo chudobné, výpravne veľkorysé a ideologicky veľmi sporné vojnové dobrodružstvo. Jeho predmetom je obrana malej britskej posádky a poľnej nemocnice vybudovanej na mieste evanjelickej misie pred niekoľkotisícovou presilou domorodého kmeňa Zuluov. Celkový koncept pôsobí zastarane. Napriek snahe, sa z jednotlivých vojakov nepodarilo vydolovať silné. a v zásade žiadne zapamätateľné charaktery. Vyvražďovanie domorodcov po stovkách, ako jediná forma dialógu kolonizátorov voči pôvodným obyvateľom. Ako jediná - výrazne negatívna - a donekonečna repete štýlom variovaná emócia filmu. Jediné scény, ktoré stáli za to, bola po prvé úvodná masová domorodá svadba a za druhé: bojové kolektívne spevy Zuluov. (05.11.2020)