poster

Feliciina cesta

  • Kanada

    Felicia's Journey

Drama / Thriller

Kanada / Velká Británie, 1999, 116 min

  • DwayneJohnson
    ****

    Feliciina cesta. Třetí Atomův film, co jsem viděl. Třetí a přesto úplně jiný, než předchozí dva. Dívka, hledajícího svého přítele a vedoucí kantýny. Dvě, na první pohled úplně jiné postavy. Jedna, v podání skvělé Elanie Cassidy, ta druhá v podání mnohem lepšího Boba Hoskinse. Naivní a důvěřivá dívka a na první pohled postarší, milý pán, který se jí jen snaží pomoct. Jenomže nic není tak snadné, jak se na první pohled zdá a tak začíná pomalu, ale jistě odhalování nejen jeho, ale i dívčiné minulosti, které vyústí ve velmi povedeném finále.(12.6.2014)

  • misterz
    ****

    Moje tretie stretnutie s A. Egoyanom a rozhodne zatiaľ to najlepšie. Táto netradične vykreslená anatómia jedného psychopata sa mi dostala riadne pod kožu. Niečo tu síce na mňa pôsobilo neprirodzene alebo smiešne, ale našťastie toho nebolo veľa - napr. myslím, že časť s Jehovistami sa kľudne mohla vypustiť. Ale zas bola sranda sledovať, ako na nich Joe vyvaľuje oči. To je ale k negatívam asi tak všetko. To ďalšie si už zaslúži len samú chválu. Od zaujímavo nelineárne vyrozprávaného príbehu a spájania mozaiky životov hlavných postáv, cez hercov až po nádhernú írsku hudbu, ktorá celú tú podmanivú atmosféru plynúcu z prazvláštneho vzťahu tých dvoch a ich vzájomných dialógov, ešte umocnila. A to treba ďalej vyzdvinúť aj to, ako sa tu krásne postavy vyvíjali a ako postupne, po malých dávkach a na základe rôznych detailov, servírovali divákovi svoj charakter. Pozoruhodné, výborná záležitosť. 85/100(10.4.2017)

  • Láryfáry
    ****

    Komorní snímek. O cestě chudé (ee..tuším irské) dívky do světa. Ve velkém městě jí někdo ukradne peníze. Potká hodného staršího pána. Ten jí pomůže. Z její nouze. On to vlastně není až zas tak hodný pán. Felicia nemůže uniknout. Doufám, že jsem neprozradil moc. Role hrdinky je skvěle obsazená. Bob hoskins je ještě lepší. Jeho britský akcent je jedinečný (všimněte si při rozhovoru s pobožnými rozsévačkami víry před jeho domem). Režisér Egoyan. Není můj šálek kávy. Ale tento snímek má sílu.¤(14.1.2004)

  • Radek99
    ****

    Hodně neotřele pojatá studie psychopata s opravdu unikátním hereckým výkonem Boba Hoskinse a ač jde v kontextu Egoyanovy tvorby o jednodušší a méně vrstevnatý film (Egoyanovým uměleckým vrcholem je rozhodně zatím aktuálně poslední snímek Vzpomeň si), kanadský režisér v případě Feliciiny cesty dokázal velmi originálně naplnit psychologický thriller humorem a ironií, což je v daném žánru dosti nezvyklé, ale pro Egoyanovu tvorbu v podstatě charakteristické. Osudové setkání truchlivé anglického kuchaře a naivní irské dívky v kýčovitém magnetismu televizního kurzu vaření, z kterého nejednomu zaskočí sousto v hrdle...(15.7.2016)

  • ad-k
    ****

    S Feliciionou cestou, vycházející z novely Williama Trevora, mám mírný problém: můj obdiv (nezaměnit s adorací) k Egoyanovi tkvěl především ve skutečnosti, že jsem neměl nikdy problém nastoupit na nastolenou dramatickou linku a ztotožnit se s filmovou formou, jež v mnohých aspektech (ne zcela běžná narace, obrazové detaily a mysteriózní podklad věcí zdánlivě obyčejných) nezadala si např. s formou Davida Lynche (nejenom). Egoyanův Odhadce budiž zcela nejlepším možným příkladem (částečně např. i Speaking Parts). Feliciina cesta je stejně jako Sladké zítřky na pomezí toho, co přijímám tak nějak nenuceně, s jistým obdivem a tím, co rezonuje ne zcela v kladném smyslu slova. Ta dramatičnost v irské linii kolem hl. postavy v podání průměrné Elaine Cassidy a jejího milého se někdy bere až příliš vážně a tklivě (bez velkých opodstatnění), naopak nejednoznačnost druhé příběhové roviny s Bobem Hoskinsem, "analogovou" Arsinée Khanjian (váhám, zda bych raději ženu Polanského nebo Egoyanovu...) a četnými kuchařskými reminiscencemi drží rovnováhu. V momentě, kdy Egoyan oba příběhy pájí k sobě, kladný dojem ze sledování převažuje. Nehledě na režisérův rukopis, který je zde stále poměrně dobře čitelný, je to právě výše zmíněná struktura vyprávění a otazník po většinu času sledování co dává filmu jisté kouzlo. Díky tomu všemu, půvabu zakonzervované minulosti, milém hudebním aranžmá v podobě Malcolma Vaughana (úvodní sekvence připomněla mi rovněž pokojný a rodinný svět Modrého sametu) a časem poznamenaným chladícím věžím několika záběrů, je Feliciina cesta stále poměrně slušnou volbou v Egoyanově rejstříku (i navzdory závěru, jež se nezavděčí každému). │70%(15.11.2009)