poster

Feliciina cesta

  • Kanada

    Felicia's Journey

Drama / Thriller

Kanada / Velká Británie, 1999, 116 min

Režie:

Atom Egoyan

Scénář:

Atom Egoyan

Kamera:

Paul Sarossy

Hudba:

Mychael Danna

Producenti:

Robert Lantos, Bruce Davey

Střih:

Susan Shipton

Scénografie:

Jim Clay

Kostýmy:

Sandy Powell
(další profese)
  • misterz
    ****

    Moje tretie stretnutie s A. Egoyanom a rozhodne zatiaľ to najlepšie. Táto netradične vykreslená anatómia jedného psychopata sa mi dostala riadne pod kožu. Niečo tu síce na mňa pôsobilo neprirodzene alebo smiešne, ale našťastie toho nebolo veľa - napr. myslím, že časť s Jehovistami sa kľudne mohla vypustiť. Ale zas bola sranda sledovať, ako na nich Joe vyvaľuje oči. To je ale k negatívam asi tak všetko. To ďalšie si už zaslúži len samú chválu. Od zaujímavo nelineárne vyrozprávaného príbehu a spájania mozaiky životov hlavných postáv, cez hercov až po nádhernú írsku hudbu, ktorá celú tú podmanivú atmosféru plynúcu z prazvláštneho vzťahu tých dvoch a ich vzájomných dialógov, ešte umocnila. A to treba ďalej vyzdvinúť aj to, ako sa tu krásne postavy vyvíjali a ako postupne, po malých dávkach a na základe rôznych detailov, servírovali divákovi svoj charakter. Pozoruhodné, výborná záležitosť. 85/100(10.4.2017)

  • Radek99
    ****

    Hodně neotřele pojatá studie psychopata s opravdu unikátním hereckým výkonem Boba Hoskinse a ač jde v kontextu Egoyanovy tvorby o jednodušší a méně vrstevnatý film (Egoyanovým uměleckým vrcholem je rozhodně zatím aktuálně poslední snímek Vzpomeň si), kanadský režisér v případě Feliciiny cesty dokázal velmi originálně naplnit psychologický thriller humorem a ironií, což je v daném žánru dosti nezvyklé, ale pro Egoyanovu tvorbu v podstatě charakteristické. Osudové setkání truchlivé anglického kuchaře a naivní irské dívky v kýčovitém magnetismu televizního kurzu vaření, z kterého nejednomu zaskočí sousto v hrdle...(15.7.2016)

  • Láryfáry
    ****

    Komorní snímek. O cestě chudé (ee..tuším irské) dívky do světa. Ve velkém městě jí někdo ukradne peníze. Potká hodného staršího pána. Ten jí pomůže. Z její nouze. On to vlastně není až zas tak hodný pán. Felicia nemůže uniknout. Doufám, že jsem neprozradil moc. Role hrdinky je skvěle obsazená. Bob hoskins je ještě lepší. Jeho britský akcent je jedinečný (všimněte si při rozhovoru s pobožnými rozsévačkami víry před jeho domem). Režisér Egoyan. Není můj šálek kávy. Ale tento snímek má sílu.¤(14.1.2004)

  • sanikope
    *****

    V úplnom úžase som sa nechal uniesť dejom. Od filmu som očakával oddychovku dychovku. V titulkoch vyskočilo scenár a réžia Atom Egoyan a ja som začal tušiť že toto nebude len tak lážo-plážo. V podstate veľmi simple príbeh o írskom dievčati ktoré sa vybralo na cestu do anglicka hľadať svojho milého ktorý jej sľúbil svoje srdce. Na ceste sa jej však ako to už chodí prihodia okolnosti ktoré akosi pozmenia jej plány. Musím sa priznať že už dávno som nevidel čosi tak nenápadne a pritom tak šokujúce. Po celý film som netušil kam film vlastne speje a čo sa udeje v ďalšom obraze. Film nádherne preskakoval v deji z prítomnosti do minulosti a tým mi objasnil o čo hrdinke ide i keď nič by sa nestalo keby tam írska časť ani nebola pretože i bez nej sa to dalo dovtípiť. Ale minulosť našeho anglickeho hrdinu tá nám veru prezradila v kontexte s jeho postavou naozaj dosť. Nie som velkým fanúšikom írskej tradičnej hudby ale v prestrihoch na írsku časť som sa cítil vskutku ukľudňujúco, dokonca počas celého filmu ma ani na chvíľku nenapadlo že by hlavnej hrdinke mohlo byť ublížené. A čo sa týka Boba Hoskinsa ten by si nezaslúžil 5* ale prinajmenšom 50. Nenápadné ale veľmi silné.(21.11.2009)

  • ad-k
    ****

    S Feliciionou cestou, vycházející z novely Williama Trevora, mám mírný problém: můj obdiv (nezaměnit s adorací) k Egoyanovi tkvěl především ve skutečnosti, že jsem neměl nikdy problém nastoupit na nastolenou dramatickou linku a ztotožnit se s filmovou formou, jež v mnohých aspektech (ne zcela běžná narace, obrazové detaily a mysteriózní podklad věcí zdánlivě obyčejných) nezadala si např. s formou Davida Lynche (nejenom). Egoyanův Odhadce budiž zcela nejlepším možným příkladem (částečně např. i Speaking Parts). Feliciina cesta je stejně jako Sladké zítřky na pomezí toho, co přijímám tak nějak nenuceně, s jistým obdivem a tím, co rezonuje ne zcela v kladném smyslu slova. Ta dramatičnost v irské linii kolem hl. postavy v podání průměrné Elaine Cassidy a jejího milého se někdy bere až příliš vážně a tklivě (bez velkých opodstatnění), naopak nejednoznačnost druhé příběhové roviny s Bobem Hoskinsem, "analogovou" Arsinée Khanjian (váhám, zda bych raději ženu Polanského nebo Egoyanovu...) a četnými kuchařskými reminiscencemi drží rovnováhu. V momentě, kdy Egoyan oba příběhy pájí k sobě, kladný dojem ze sledování převažuje. Nehledě na režisérův rukopis, který je zde stále poměrně dobře čitelný, je to právě výše zmíněná struktura vyprávění a otazník po většinu času sledování co dává filmu jisté kouzlo. Díky tomu všemu, půvabu zakonzervované minulosti, milém hudebním aranžmá v podobě Malcolma Vaughana (úvodní sekvence připomněla mi rovněž pokojný a rodinný svět Modrého sametu) a časem poznamenaným chladícím věžím několika záběrů, je Feliciina cesta stále poměrně slušnou volbou v Egoyanově rejstříku (i navzdory závěru, jež se nezavděčí každému). │70%(15.11.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace