Režie:
Marcelo PiñeyroKamera:
Alfredo MayoHudba:
Pascal GaigneHrají:
Eduardo Noriega, Najwa Nimri, Eduard Fernández, Pablo Echarri, Ernesto Alterio, Natalia Verbeke, Carmelo Gómez, Adriana OzoresObsahy(1)
Madrid. Tisíce lidí demonstrují proti zasedání Mezinárodního měnového fondu. V této napjaté atmosféře probíhá v mrakodrapu nadnárodní finanční společnosti konkurz na obsazení vysoké manažerské pozice. Sedm kandidátů prochází výběrovým řízením, spočívajícím v aplikaci tzv. Gronholmovy metody: vylučovací metody na základě psychologických testů, kterým byli po 1. světové válce podrobováni důstojníci německé armády. Nakonec ji převzaly i nadnárodní společnosti... Po absolvování nesmyslného byrokratického labyrintu je principem testu rafinovaně stupňované drama vzájemné podezřívavosti a lámání charakterů, vytváření aliancí a ponižující manipulace, alibisticky se zaštiťující heslem „Nikdo tě nenutí“. Někteří z kandidátů by nakonec raději stáli na ulici mezi demonstranty, ale nemají odvahu si to přiznat... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (212)
Scénáristova úchylnosti par excellence, kde režisér přijímá tu nejnevděčnější práci vůbec. Sedm lidí v kanclu soupeří s vychcanou sadou úkolů a výsledně mezi sebou, aby získali pozici v nadnárodní firmě. Vítězí ten nejamorálnější. A divák přehazuje svoje tipy, jak postavy v jedné bravurní scéně míč z jednoho na druhého. Prakticky stejné zázemí jako 12 Angry Men akorát bez přesahu, proto ta jedna hvězda dolů. Respektive ten přesah tam je, ale nic, co by nikdo nevěděl... ()
Film, který vás možná naučí nenávidět kapitalismus. Metoda, která ponižujícím způsobem vybírá člověka na post vrcholového manažera, nutí k zamýšlení nad tím, co všechno jsou lidé schopni vydržet a kam až zajít, aby dostali top místo bílého límečku a jak firma pohlíží na možné kandidáty. Celý děj se prakticky odehrává v jedné místnosti a na toaletě a působí jako dobrý materiál pro divadelní hru. To ale není na škodu, protože statičnost místa vyrovnává dynamičnost rozhovorů a zvyšující se napětí ve tváři zúčastněných. Ve filmu je možná náznak, kdo je hlavním hrdinou, ale ani jeden z nich není kladným hrdinou a k nikomu si tak nevytvoříte vztah. O postavách nevíme více, než o nich říkají jejich životopisy a co si o sobě řeknou navzájem. A tudíž se sami ocitáme v pozici vedoucího, který má ty stejné informace a s odstupem a bez převažujících sympatií ke komkoliv má střízlivě a objektivně kandidáty vytřídit. ()
Česká televize překvapila a po delší době jsem našel na ní hodně dobrý film. Nápad skvělý a zpracování stejné. Po sledování mně napadlo srovnání s 12ti rozlobenými muží zkombinovanými s reality show. Film ve mně udržoval napětí až do konce, takže mě i v pozdních hodninách udržel vzhůru. Španělské filmy se mi líbí čím dál víc. Úplná srdcovka to není, ale silnější 4 hvězdičky si zaslouží. ()
Španielský konverzačný film, ktorý sa takmer celý odohráva v jednej miestnosti. Je nutné uznať, že tvorcovia v tomto prípade vytrieskali z minima takmer maximum. Píšem takmer, pretože Nikita Michalkov svojim fenomenálnym remakom filmu 12 dokázal "maximálne maximum". Nudiť sa určite nebudete ani sekundu, pretože každý rozhovor, každá konfrontácia a ostrejšia výmena názorov vám, to jednoducho nedovolí. Demonštrácia za oknami vysokej budovy má naozaj iba okrajový význam a film by sa bez nej určite obišiel. Trošku rozpačito na mňa zapôsobil aj samotný záver, ale nie natoľko, aby som uberal na hodnotení. Na konverzačný film naozaj veľmi, veľmi slušné. 80%. ()
Něco mezi Dvanácti rozhněvanými muži a reality show stylu Velkého bratra. Film se odehrává prakticky jen v několika místnostech a staví hlavně na hereckých výkonech zúčastněných, které jsou opravdu výborné. S příbývajícím časem a ubývajícím počtem uchazečů ale Metoda trochu ztrácí na intenzitě a mírně se vleče a ani konec nepůsobí tak nějak úderně, jak bych čekal. Pomocí Grönholmovy metody jsem vybral ze šesti kandidátů jako nejvhodnější hodnocení tři hvězdy. ()
Reklama