Babička

Vždycky se na tuto Babičku ráda podívám. Terezie Brzková je ve všech rolích výrazově stejná, přesto vždycky autentická. Všechny role babiček ji velmi sedí. Třeba její Barbora Hlavsová je přímo famózní. Štěpničkovou v roli Viktorky podle mě ovšem předčila Libuše Geprtová ve zpracování z  roku 1971. Člověk se neubrání srovnání. (02.12.2023)

Výborné filmové spracovanie literárnej klasiky, v ktorom sa podarilo zachytiť esenciu romantizmu Boženy Němcovej. Terezie Brzková je stelesnením dobrosrdečnej babičky a životnej ľudskej múdrosti nadobudnutej vekom do takej miery, že zachádza až do rozprávkového žánru, v ktorom tiež excelovala ako múdra starenka (Pyšná princezná, Byl jendnou jeden král). Produkcia je silne dobová, čo však veľmi dobre vyhovuje duchu a atmosfére filmu, ktorý by predsa len mal byť cítiť zaprášenou patinou rozprávkového romantizmu. Podobne aj niektoré herecké výkony zaváňajú ochotníckou topornosťou, ale s ohľadom na dobu a vek filmu sa to dá tolerovať. (02.04.2024)

Toto skvělé dílo můžu vidět mnohokrát, neboť závěrečný konec má stále stejnou sílu i dnes, kdy si vzpomenu na svou již zesnulou babičku. Oproti pozdějšímu barevnému zpracovaní pohádkovější a malebnější s perfektně načasovanou dramatickou hudbou. V oblibě ho má každý, kdo podle tohoto předobrazu stejně krásně vnímá některou se svých vlastních poznaných babiček. Terezie Brzková totiž jakoby vypadla z knižní předlohy. (06.03.2010)

,,Ale vždyť není žádný hastrman, tatínek to povídal.“ Babička od doby svého vzniku hodně zestárla. Samotná babička je sympatická, ale totéž nemohu říci o dětech, které vypadají jako malí psychopati, o Viktorce, která by mě uřknula raz dva, nebo o Hortenzii, která hraje jako dřevo. Příběh samotný je průměrný, nic jiného jsem od Babičky ani nečekal. Sem tam se ale objevují kratší či delší úseky nudy. K tomu nepomáhá ani černobílý obraz. Prostě Babička mě příliš nepotěšila. (22.11.2013)

Tak tuhle babičku nemohl nikdo opravdu filmově ztvárnit lépe než Terezie Brzková. Tak nějak jsem si takhle vytvořil o ní představu. Tichý hlas plný krásného českého jazyka laskavých slov, byť už dnes takřka zapomenutých: kanafaska, sednice, fěrtoch, špacír a konečně nádherné věty (Nezapomeň nikdy na zem, ze které si vyšla …je matka nás všech) a kácející jabloň mě fakticky dojalo. Tím spíše, když jsem si uvědomil, že se tenhle prastarý film točil na počátku protektorátní doby a šel na plátna tehdejších českých kin a měl odvahu filmařského ducha. Též nelze opominout malebnou krásu luk a hučícího splavu, která je zde citlivě skoro až básnivě natočená. Symbol nezlomnosti babiččina moudrého stáří provází krásně celým filmem. (30.10.2009)