Režie:
Pavel KrausScénář:
Jiří Zdeněk NovákKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Jiří VáclavObsahy(1)
Pohádka o tom, že lakota se nevyplácí. Šikovná, pracovitá a líbezná Vendulka (J. Šulcová) a košíkář Jáchym (J. Satoranský) se mají rádi. Jejich svatbě však brání Vendulčin strýc, lakomý krejčík Michálek (V. Lohniský), který by si pro peníze snad nechal koleno vrtat. A nejen to, klidně by obral Jáchyma o nalezený poklad, kdyby mu v tom pekelné nástrahy nezabránily… (Česká televize)
(více)Recenze (8)
Pan Lohniský si zde zahrál variaci na Lakomce, byť v skromném českém venkovském podání. Pan Skopeček s elegancí nevídanou ztvárnil velkosvětského pekelníka. Stačí s jakým pobavením prohlíží si kresbu chlupatého čerta s vyplazeným jazykem. Vlastně nejslabší jsou zde výkony zamilované dvojice, ale na Janu Šulcovou je hezké pokoukání. Ale pekelník blahovolně pomáhající zamilovaným a trestající chamtivost? Kde to jsme? Postava čerta v české pohádce by si asi zasloužila nějakou kulturní studii. ()
Peklo počítá se vším, ne však s tím, že poctivý člověk si může být vědom svých práv a krom toho, že si jimi je vědom, ještě na jejich zachování může i trvat. Tento detail udělá elegantnímu pekelníkovi čáru přes rozpočet, ne však takovou, aby s vrozenou grácií nedosáhl svého a spravedlnosti nebylo učiněno zadost. ()
Václav Lohniský, Jaroslav Satoranský a Jan Skopeček, kterému ten oblek sluší - to jsou hlavní plusy pohádky. Jana Šulcová je nevýrazná a vlastně se mi nikdy moc nelíbila. Ač pohádka studiová, interiéry nejsou špatná. Horší to je se zvukem, navíc v kombinaci s hudbou. Hlavně zpočátku tak není postavám moc rozumět. Škoda také, že v roce sedmdesát jedna už nebyla pohádka natočena v barvě. Nicméně celá pohádka dlouhá necelých padesát minut není nudná a dá se na ni i po letech koukat. ()
Černobílá studiová pohádka o čtyřech hercích a přesto velmi, velmi dobrá. Lakotného krejčího navštíví sám pekelník a nechá si u něj šít nový frak. Zároveň navštíví chudého souseda košíkáře, zamilovaného do krejčího neteře, a způsobí, že najde ve svém domečku poklad. O pokladu se dozví krejčí a lakota ho dožene až ke snaze získat peníze za každou cenu, třeba i v převleku za čerta. No a na to čeká pekelník, aby si krejčího i bez úpisu odnesl s sebou do pekel. Pohádka krásně ukazuje, co je člověk ochoten udělat pro bohatství. Lohinský si svou roli neskutečně užil, Skopeček si zase vystřihl takového nesmělého, ale za svým cílem zpříma si hledícího pekelníka. Mladí Satoranský se Šulcovou nejsou nijak výrazní, ale příjemní. Pozornost ale zaslouží hudba, která skvěle dokresluje napjatost i veselost scén. Tohle se československé televizi povedlo. Škoda jen zvukové stopy, která je docela v háji. Hudební režie: Jiří Václav ()
"Ostatně už proto ji nezdrav, že má lepší muškáty než já!" Podlý lakomec a neschopný krajčír Lohniský odmieta požehnať partnerskému zväzku svojej osirelej netere Šulcovej s chudobným zadĺženým košikárom Satoranským. "No jo, copak já vím, jak vypadá nejnovější móda?!" Na pomoc prichádza diabol elegán Skopeček, ktorý zákulisnými ťahmi s trochou čertovskej mágie všetko na dobré obráti. "Příteli, pročpak berete jméno pekelníkovo nadarmo?" Vynikajúca rozprávka so skvelými hereckými výkonmi s Václavom Lohniským na čele, trochu nárečia, nejaké hlášky, zábava preveliká. Štyri muškáty bez mšic. ()
Reklama