Bytost

První polovinu filmu jsem nabyl dojmu, že mám co dočinění s nejlepším duchařským hororem vůbec. Žádnej dlouhej únavnej úvod, první setkání s duchem proběhne už někdy v páté minutě a není to žádné posunutí hrníčku o jeden centimetr nebo zhasnutí světla, ale pořádně důraznej střet, jenž bývá v ostatních podobných filmech k vidění až krátce před závěrečnými titulky. Atmosféra by se dala krájet, hudební podkres mi zpočátku přišel příliš rušivý, ale časem jsem si na něj zvyknul a přiznávám mu velikou působivost. V druhé polovině však dojde ke zbytečnému natahování a opakování, entita se začne projevovat trikově ne zrovna excelentními světelnými jevy, takže absolutní nadšení mírně upadá, ale i tak se jedná o duchařskou špičku. Horror movie of the year (27.12.2009)

Hodně působivý a inteligentní horor, který vznikl v době začínající invaze vrahounů v maskách, kosících puberťáky. Nesází moc na efekty (nejlepšími scénami jsou paradoxně ty, v nichž se toho zdánlivě moc neděje), zato se opírá o scénář s hlavou i patou a o herecké výkony. A daří se mu to, což není zrovna málo s ohledem na námět, se kterým by se za slabšího vedení mohl film velmi lehce zvrhnout v nablblé béčko. Anebo v kopii Hooperova a Spielbergova nesourodého Poltergeista. (01.07.2008)

Mne osobne nesadla škatuľka "na motívy skutočného príbehu", pretože tvorcovia sa akoby zľakli prísť s vlastnou teóriou a tak po celý čas vzbudzujú napätie a tajomno, aby nakoniec všetko nechali na divákovej fantázii. Film je zaujímavý ale skôr tým, aké témy podsúva. Takže môžeme celú historku brať ako metaforu toho, ako si udalosti vysvetľuje psychiatrická obec, ale Bytosť sa dá chápať aj ako pohľad na neschopnosť tejto obce prijať akékoľvek iné riešenie, než im káže veda. Čiže do hry sa dostáva aj vlastná pýcha, ktorá sa nedá zľúčiť so skutočným pochopením pacienta. Problém som mal trochu s tým, že sa scény viac menej len opakovali, pričom posun sme zaznamenali až vtedy, keď sa na scénu dostali paranormálni fanatici. BTW osobne si bytosť vysvetľujem ako skutočne zhmotnený strach Carly, ktorý dostal reálnu oživlú podobu. Sedí mi to viac než nejaký pekelník. (28.11.2019)

Tento starý horor mě zaujal na stránkách mého oblíbeného záhadologického časopisu Enigma. Skutečnost, že se snímek zakládá z velké části na skutečné události mě společně s tím, že jde o duchařinu zaujal snad nejvíce. Část kdy je hlavní hrdinka Carla bezradná a neví, zda se jí její zážitky zdály, nebo se skutečně děly mě velmi zaujala. Také herectví hlavní herečky bylo docela uspokojivé. Smutný je ovšem fakt, jak poslední třetinu filmu rozjedou parapsychologové svou science fiction. Na jedné straně je psychiatr, který odmítá věřit nadpřirozeným úkazům a na druhé straně zase záhada přitažená za vlasy. V jednu chvíli jsem si docela myslela, že z bytosti udělají nějakého ufona, který snad nemá co dělat. Abych to shrnula , tak to bylo poutavé, zajímavé, ale občas trochu přehnané. (18.01.2014)

1981. Zlaté období pro hororové filmy. A Entity je dobrým příkladem toho, jak to tehdy fungovalo. Tady se jde hned na věc a v prvních pěti minutách je vám nalajnováno, jak to bude probíhat. S ohledem na dnešní horory, kde je první půlhodinka nudný úvod a pak nudné zabíjení, je tohle zázrak. Počítal jsem s tím, že se dívám na béčko, ale i to může někdy překvapit. Poněkud úsměvné vždy bylo, že při každém útoku entity začala hrát "nervy drásající" hudba, aby dodala momentu na dramatičnosti. A tohle téma má rozhodně navíc. Mrazilo mě tedy spíše z faktu, že je to celé natočeno na motivy skutečné události (na internetu si jde jednoduše najít originální fotografie) a z dvouhodinové stopáže. (11.02.2014)