Dlouhý, široký a krátkozraký

Další z řady legendárních her Divadla Járy Cimrmana, která je vysoce hodnocena. Tady se ovšem budu s většinou rozcházet. Vždycky mi přišlo, že až moc kopíruje/paroduje pohádky a je v ní méně vlastní invence než v těch nejpovedenějších hrách (Dobytí severního pólu, Záskok, České nebe, Švestka). Přiznám se, že mě svého času odrazoval i nekritický obdiv hry u mého tehdejšího okolí. Přišla mi spíš průměrná a pár lidí ji stále vychvalovalo až do nebes a citovalo hlášky, které se mi spíš zprotivily. Úplně špatná určitě není, nicméně si ji na rozdíl od jiných opakovaně nikdy nepouštím. (11.10.2023)

Jako prcek jsem znal z gramofonové desky... Sklerotický, ješitný, samolibý Děd vševěd byl jasným podobenstvím s některými mocnými té doby, ale cenzurou zůstal neodhalen a tudíš překvapivě nezakázán... Děd vševěd s Weigelem mám raději... Jaroslav Weigel mluvil o tom že divadelní dialogy procházejí vývojem, jako příklad si vybral legendární úryvek monologu obra Koloděje. Autoři napsali: " Vševěd: "A jak on dojde až sem, tak se to najednou převáží a žbluňk, už je ve vodě. A tam on plave. On trpaslík je dobrý plavec". Reakce bývali na tuhle repliku spíše vlažné. Když ale v roli Koloděje jeden čas zaskakoval režisér Jiří Menzel  zaimprovizoval a lakonicky dodal "...on trpaslík je dobrý plavec, ale nevydrží...".Teprve tehdy dostala věta pointu a diváci to jaksepatří ocenili a replika od té doby zůstala ve hře takto. (09.04.2019)

Túto hru som si často púšťal z LP, takže divadelný záznam mi k doterajšiemu dojmu pridal iba vizuál. Nedokážem označiť hru, ktorú mám z produkcie DJC najradšej, viem iba, že Dlouhý, Široký a Krátkozraký patria k najobľúbenejším. A úvodné slovo Zdeňka Svěráka patrí k absolútnej špičke. Vyváženosť zložiek, z ktorých je hra poskladaná je jej najsilnejšou stránkou. (10.01.2015)

Výborná hra Divadla Járy Cimrmana, která na rozdíl od ostatních her tohoto souboru je složená z velmi krátké přednášky a delší hry. Seminář se z velké části zabývá obdobím Cimrmanova života, kdy po českém venkově sbíral tradiční české pohádky. K tomu mu většinou stačil falešný průkaz jezuitského řádu, jindy však musel sáhnout i k násilí. Následná hra pak představuje vlastní pohádkovou hru, kterou sepsal podle zásady role pohádky jako přípravy dětí pro život. Soptící vulkán jménem Cimrman tak přidal do lávového proudu dramat, sopečného prachu esejů a filozofických děl další geniální umělecké dílo, nad kterým se vznáší již jen výmluvný Cimrmanův epitaf: Budoucnost patří aluminiu! (19.02.2011)

Opět mistrné dílo DJC s nezapomenutelnými hláškami jako: "A toto bola naozaj pekna akcia", "Asi si děti říkáte, kde mám dva své druhy? Kampak se asi, ti čerchmanti poděli? Nikam se nepoděli děti, umřeli". Nicméně oproti ostatním hrám nezapomenutelného českého génia Járy Cimrmana se mi tato zdá poněkud méně vyvážená, neboť velmi silné pasáže, jako návštěva Děda Vševěda, se zde střídají s těmi slabšími, jako kupř. souboj s obrem Kolodějem a celkově není z mého subjektivního pohledu tak "prošpikovaná" humorem jako ostatní Cimrmanova díla. Pořád se však jedná o nesmírně kvalitní hru, která dokáže rozesmát takřka za jakékoliv situace a určitě si nezaslouží méně než 80% (12.10.2019)