Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
Viděl jsem též obsazení Jasoň/Drsoň - Vondruška, Král - Penc, Zlatovláska - Brukner, Bystrozraký - Smoljak a zdvojený Vševěd - Weigel a zároveň i Kašpar - toť v rámci pořadu Cimrman sobě(1991). Z toho pamatuji jak Weigel řekl: "a já jich vytáhnu takových šest i pět". Kašpar řekne "Takových pět i šest". A Weigel za chvíli řekne "osm i sedm, někdy dokonce i tři". Dostala mě hláška "Pomoc Pomoc! a v sezóně :Hilfe, Hilfe!" V sedmdesátých letech hrával krále Oldřich Unger (který pak emigroval) a také František Petiška - Vinant (který pak dostal infarkt a o něco později zemřel). Pocestného hrával Josef Koudelka nebo Andrej Krob, Josef Koudelka dnes ve hře občas alternuje též, ale tentokrát v roli Zlatovlásky. Jasoně/Drsoně hrává Marek Šimon, což prý diváci zvyklí na Miloně Čepelku příliš nekvitují (stejně tak toho Koudelku v roli Zlatovlásky, neb jsou zvyklí na Bruknera) Jak známo, na audiozáznamy se dával prostřihaný záznam, tak se tam kromě scén s pocestným (1. "hluchyj, němyj, mazanyj ... hukáž kudy" , 2. "žádný neuvěří, jak se ševci myju", 3. scéna s královským kopancem ("Křópale, to jsou mé poslední peníze"...."nechci peníze, jsem osel") nedostaly ani hlášky "Toho s tím párátkem sním hned. A toho si udělám po chodsku. S holínkama" (obr Koloděj), "Bude asi bouře" (Jasoň) a "Bude ozón" (král) ()
Túto hru som si často púšťal z LP, takže divadelný záznam mi k doterajšiemu dojmu pridal iba vizuál. Nedokážem označiť hru, ktorú mám z produkcie DJC najradšej, viem iba, že Dlouhý, Široký a Krátkozraký patria k najobľúbenejším. A úvodné slovo Zdeňka Svěráka patrí k absolútnej špičke. Vyváženosť zložiek, z ktorých je hra poskladaná je jej najsilnejšou stránkou. ()
Jde o novější záznam hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký datovaný do roku 2006, ale dle mého soudu došle k jeho natočení ještě v roce 1997. Jenom se nedostal do distribuce. Tento záznam je skvělý. Hra Dlouhý, Široký a Krátkozraký je jedna z těch nejlepších a jsem rád, že je zachycena jak ve starší, tak novější podobě. Jan Kašpar se však Jaroslavu Weigelovi nemůže vyrovnati. Petr Brukner jako Zlatovláska je skvělý. U mě sice stále vede Jaroslav Vozáb, ale Petr Brukner byl už v té době skvělým alternantem. Obsazení se jinak nemění. Stejná garda jako v 80. letech, jen starší. Musím říci, že z toho záznamu (podobně jako z Posla z Liptákova) číši jakási "nedokonalost technická". Stejně jako u Posla se zde překrývá meziaktní hudba s uměle dodanou hudbou pro záznam a s hudbou ze sálu. Z uměleckého hlediska však jde o úžasný počin a z video záznamů her DJC, jde o jeden z těch lepších. ()
"Já bych si s dovolením vzal. Já bych si s dovolením taky vzal...." A já bych s dovolením tuhle pohádku ala Cimrman označil za jednu z nejlepších her DJC. Mé bystré oči viděli nejen zázrak divadelní techniky, kterak se z vousatého muže stala krásná Zlatovláska, ale hlavně úžasně vtipnou scénu setkání se sklerotickým dědem Vševědem zakončenou stylovou písní Ty děde Vševědě, dědečku náš. Nemohu tedy soudit, zda měl děd Vševěd pravdu o tom, že nejhorší ze všeho jsou trpaslíci, ale rád mu budu věřit, že obr Koloděj "tady všude seděl. Tam jak sedíš ty, ty i ty." ()
Zaručená cesta na dno síl spôsoná nekontrolovateľnými kontrakciami svalov zodpovedných za smiech. Jednoducho nezabudnuteľné najmä vďaka Sverákovmu stvárneniu Dlhého, širokého a bystrozrakého v jednej osobe bez akéhokoľvek naplnenia definície niektorej z týchto rozprávkových postáv. Ale ani iné postavy vôbec v ničom nezaostávajú. Ešte teraz sa neviem prestať smiať a to už píšem komentár nejakú tú chvíľku. Par excelance of comedy. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Na snímku je velice značně slyšet, že se často meziaktní hudba překrývá s hudbou v sále a s postsynchronem dodaným, aby byla meziaktní hudba lépe slyšet. Často je možné tedy slyšet hudbu dvakrát. Ze sálu a z postsynchronu. Často je také hudba jiná, neboť originální hudba meziaktní hudba mezi obrazy bývá delší. (mnaucz)
- Jedná se o první hru, která byla natočena na desku. Natočena byla v roce 1975 v Braníku v obsazení L. Smoljak, M. Čepelka, O. Unger, P. Brukner, J. Weigel a J. Koudelka a následně v roce 1976 byla vydána. (mnaucz)
- Sklerotický, ješitný, samolibý Děd Vševěd byl jasným podobenstvím s některými mocnými té doby, ale cenzurou zůstal neodhalen a tudíž překvapivě nezakázán. (sator)
Reklama