남극일기
Antarctic Journal
Režie:
Pil-seong LimKamera:
Jung-hoon JungHudba:
Kendži KawaiHrají:
Kang-ho Song, Ji-tae Yoo, Kyeong-ik Kim, Hee-soon Park, Je-moon Yoon, Deok-moon Choi, Hye-jeong Kang, Hee-joon OhObsahy(1)
Korejská polární výprava se nachází uprostřed ledových plání Antarktidy, je zima a cíl v nedohlednu. Šestici mužů čeká dlouhá cesta a zanedlouho se nepřízeň přírody ukazuje být vedlejší..protože přicházejí děsivější události než chlad. (jorgus)
Recenze (50)
Vůbec mi nedochází souvislosti mezi těma hororovejma náznakama a jinak ne tak špatnym filmem o sněhu, samotě a stavu mysli. U mě by tenhle jihokorejak zabodoval víc, kdyby se soustředil akorát na realitu a v podstatě rozebíral lidskou psychiku těch lidí tam. Takhle mám hodně smíšený a zmatený pocity a vůbec mi ten film jako celek nesedí. ()
Výprava korejských polárníků se vydá na antarktidu dostat se až na nejobtížněji dosažitelný bod pěšky, ale po cestě je čeká pár nemilých překvapení. Člověk by čekal, že parta polárníků uprostřed ničeho nemůže být zábavná, ale překvapivě je to od začátku napínavé a "akční" scény třeba úvodního propadnutí pod led jsou natočené svižně a napínavě. To hlavní ale čeká polárníky až tehdy, kdy se začnou po cestě dít podivné věci narušující běžný chod výpravy docela vážným způsobem. Záhadné jevy se dějí dost náhodně a každý z nich naznačuje, že polárníky pronásleduje pokaždé něco jiného, každopádně tímto velmi účinně oblbují diváka, který nemůže další děj nějak výrazněji předvídat a hlavně pokaždé když se něco takového stane tak je to hodně napínavé a často strašidelné. Na druhou stranu, ale takový určitý zmatek přeroste až k závěrečnému rozuzlení, které mě osobně zklamalo, protože jsem čekala asi něco jiného nebo tradičnějšího a taky jsem to ani moc nepobrala, každopádně až do posledních pár minutek je to velmi hustý survival thriller se spoustou strašidelných vsuvek a stupňující se atmosférou. Hlavní hrdinové jsou během cesty vystaveni silnému stresu a zahraní jsou pěkně, hlavně pokud jde o ty dva ústřední členy výpravy, jen prostě celý film včetně hereckých výkonů přinejmenším pro mě vypadal na něco úplně jiného než čím se nakonec stal, což mě mrzí, protože dopadnout to jinak, tak by to bylo na pětku. ()
Mám rád zimní filmy, tedy filmy na sněhu. A když jde o Antarktidu, tak je jasné, že tam prakticky nic jiného, než sníh a sdílená kosa nebude. Korejci se tentokrát rozhodli zrecyklovat alpinistický thriller. A tak trochu to zamotat. Protože natočili přesně ten typ filmu, ve kterém s nimi něco je a nebo se prostě jen zbláznili. V obou případech to táhne. 3.5* ()
Bílo a všude jen bílo. Jako milovník zimy jsem si tento film užíval. Vynikajicí thriller s mrazivou atmosférou krásné antarktidy. ()
Nevadilo by mi, že jsem tak trochu očekával něco příbuzného s Carpenterovou Věcí a nedostal jsem příbuznost ani vzdálenou. Pro depresivně halucinační psychárny mám taky pochopení ba slabost. Ale mrzí mě ten poněkud odfláknutý look. Mluvím samozřejmě hlavně o kinklající se ruční kameře a o celkově nepříliš působivém vizuálu, kvůli kterému by člověk tomuhle jinak zajímavému kousku hádal minimálně o deset let víc. S kvalitnějším, výpravnějším zpracováním by z toho mohl být vizuálně strhující psychologický thriller z kategorie A+ a ne jen televizní thriller a la VHS. Tahle korejská věc (tedy spíš ne-Věc) by si zasloužila modernizovaný remake, scénář mi přišel hodně dobrý a atmosféra mi připomněla nějaké temné vědecko-fantasticko-psychologické filmy sovětské výroby, které jsem jako kluk v ČST parkrát viděl, třeba Hotel u mrtvého horolezce a tak. Ale jelikož v tom není žádná řežba, nebo střílení, nebo honící se auťáky, nebo sexy řízci a roštěnky, natož kozy a bobři, žádnýho remaku se samozřejmě nedočkám. ()
Ústredná melódia majstra Kendži Kawaia pomaly vťahuje do mrazivého pekla. Kang - ho Song je tradične uhrančivý a samotná myšlienka s denníkom nájdeným uprostred ničoho má až Lovecraftovský rozmer. Bol som nadšený. Pravdou ale je, že Pil-seong Lim neprináša nič invenčné. Hoci sa jedná o žánrový film - na to aký mal potenciál je po prvej polhodine neuveriteľne rozťahaný a vo finále - ktoré malo byť rezonujúce je až trestuhodne nezaujímavý. Čakal som viac. Väčšie pohrávanie sa s divákom o tom čo je pravda a čo nie. Nie som si dokonca istý, či samotný tvorcovia povedali presne to, čo chceli. Príde mi to ku koncu strašne zmätočné a čo je horšie nič nevysvetľujúce. A to že sa línie v mnohom neuzatvoria považujem tiež sa neuspokojivý prvok. Dávam tri s tým, že som sa tým horko ťažko prekúsal. ()
Film, který se celou dobu odehrává na mrazivých planinách, že by mohl nudit? Možná, ale tento film určitě ne. Od začátku to má perfektní atmosféru, která graduje až do závěru, doslova mrazivou hudbu... Moc pěkný film, ke kterému se určitě někdy vrátím a možná půjdu na maximální hodnocení. ()
Výprava polárníků na Antarktidu za "Bodem Nedosažitelnosti" se možná na první pohled může jevit nezajímavě. Ovšem nenechte se zmást, hned od začátku Namgeuk ilgi výborně vtáhne do děje první napínavou scénou a postupně vytváří mrazivou klaustrofobickou atmosféru, která dolehne i na vás. Vynikající zpracování tomu všemu dává ještě cosi navíc a nemůžete se dočkat na rozuzlení. Do půlky/tři čtvrtiny jsem si říkal, že tam třísknu "pětihvězdu", ale pak jakoby film ztratil dech a je to bohužel jak čekání na konec. Obrovská, ale opravdu obrovská škoda, protože by se z toho dle mě dalo vyždímat mnohem víc a mělo by to naprosto zdrcující dopad na diváka. Takhle zůstává jen zajímavý dojem z atmosféry a ztvárnění, ale nikoliv z příběhu a narace, která jen tak prosviští dovnitř a ven. ()
Rozjíždělo se to parádně(hudba, herci, prostředí..), ale ke konci jsem se modlil ať už ta užvaněná a vleklá banalita konečně pojde(protože utratit jí jsem neměl srdce)....Chápu co tím chtěl básník říct, ale ten příběh se dal odvyprávět za výrazně kratší dobu a z atmošky by se nic neubralo-jen by to bylo mnohem a mnohem záživnější. ()
Krásně mysteriózní, tajemný a mrazivý film, který ale netlačí na pilu, jak se bohužel u většiny filmů s podobnou charakteristikou stává. Po dlouhé době jihokorejský film, který mně opravdu bavil. ()
Moc mě to nevzalo. Mnoho věcí příliš na efekt a celé to nějak postrádá napětí i smysl. Navíc mě film celkem brzo začal nudit. ()
Korejci se svým korejským filmařským stylem vyprávějí o tom, jak je Antarktida drsné a nehostinné místo. Nechápejte mě špatně, Antarktida taková skutečně je a nechci to nijak popírat, ale kde Herzogovy stačilo pár víceméně bezpečných výprav a dron, tam se to Korejci snaží vynahradit mysteriózními prvky a doslovností, jenže to první jim skoro nefunguje a to druhé je otravné. Navíc i přes to prostředí to moc silnou atmosféru nemělo, jedině tak v poslední půl hodině, kde to šílenství konečně vyeskaluje natolik, že už pak není jen deklamováním toho stejného pořád dokola. Chvála Bohu aspoň za to, protože ty tři čtvrtě filmu před tím mi nepřišly kdovíjak povedené. A přitom by to mohlo být tak skvělé, takový námět mysteriózního dobrodružného psychologického filmu jsem chtěl vždycky vidět, ale tady to kvůli doslovnosti a průměrné atmosféře skončilo někde v průměru. Škoda. 3* ()
Je až k nevíře, jak působivá atmosféra, kolik napětí a dramatičnosti se dá vyzískat z jedné zasněžené planiny, stanu a dřevené boudy. ()
Odřené čtyři hvězdy za tu vyjebanou atmosféru a prostředí. Zpočátku natěšen jakýmsi záhadným tajemstvím, podivným deníkem i dvěma záběry (ruka ve sněhu, oko v lahvi). Poté zklamán zjištěním že jde o pošahanou vyvraždovdovačku vyhrabanýho zimního turisty. ()
Film si drží tajemnou, napínavou a doslova mrazivou atmosféru, ale ve finále trochu pokulhává. Respektive, nějak mi tu chyběla pointa (nebo jí byla jenom předem sebevražedná mise zoufalého otce-kapitána?). Každopádně, kdyby v Korei znali Járu Cimrmana, věděly by tamní polární výpravy, že největším nepřítelem polárníka je trudomyslnost. Potom by si určitě hlavní hrdinové nezapomněli ve vlaku míč a mohli by pokořit Pól nedosažitelnosti všichni a ještě s úsměvem na přemrzlé líci. ()
Takto vynikajicí atmosféru jsem od filmu odehrávajícím v ledové prázdnotě rozhodně nečekal. Místy mi ale některé momenty přišly zbytečně zmatené, ale to je asi pro korejské filmy typické. Co je taktéž typické je fakt, že opět k dokonalosti něco málo chybí. V případě Antarctic Journalu jde ale o skutečně "málo" takže neváhejte a dvě hodiny filmu klidně věnujte. ()
Místo, kam nikdo nepřijde a neodejde! A já jsem nemohl odejít ani při závěrečných titulkách! Zamrzl jsem z toho, co se odehrává v lidské mysli uprostřed prázdnoty a ze strachu to zjistit ve své osobě! ()
Jeden z titulů, co tu je opět asijskými fanoušky přehodnocen. První věc je souhlas s názorem, že film neví, čím má být. Ale toto mísení je typické pro ásii, jenže problémem je, že kvalitní tenhle mix rozhodně není. Druhá věc je stopáž, která je přepálená. Najde se totiž pár scén, které jsou dobé, ale vyložené druhá část je strašně natahovaná, takže mě to přestalo bavit. A konec žádná hitparáda také není. Snímek je zajímavým prostředím, takže učitá originalita tam je. Atmosféra celkem ok, a Kenji je pojem sám o sobě. Ale jako celek je to nic moc, už bych to znova vidět nechtěl. Takže podprůměr. ()
Na tohle jsem byl moc zvědavej. Avšak během filmu jak jsem se snažil najít jasnou cestu kudy se film bude dále odvíjet ........... jooo tak to bude jak Věc, super........... no tak to nebude jak Věc, ale spíše takové psychologičtější, jak jim ta zima leze na karbec a šibe jim z toho....... tak takhle vyloženě taky ne...........a tak se to vlastně furt mění až dokonce, dokonalá schíza :-) ()
Jsem jediný, kdo to nepochopil? Zpočátku to vypadalo docela jednoduše. Jihokorejci se vydaj na Antarktidu, kde v rozmrzlém sněhu, ze kterého výprava vaří, cosi ožije, alespoň jeden záběr tomu nasvědčuje. Čekal jsem tudíš něco jako The Thing, jenomže ouha. Místo toho začne členům expedice hrabat, což může, ale taky nemusí, mít něco společného s tím neřádem ve sněhu. Jak postupně výprava redukuje počet svých členů, film je čím dál tím zamotanější (kde se tam vzala ta dřevěná bouda?) a nic neříkající závěr tomu jen nasadí korunu. Já to prostě pří vší snaze nepobral. Na druhé straně má film docela solidní atmosféru, zima prosakuje skrz obrazovku a bílé scenérie antarktických plání jsou děsivě půvabné. Kdyby to bylo vyprávěno více polopaticky, možná by mě to i bavilo, ale na takhle sofistikované dílo je můj intelekt asi krátký... ()