Ve stínu Beethovena

Dějově mě film jaksi minul, ale jak zazněla božská Beethovenova díla, tak to byla boží fascinace, to nepopírám. Dost pochybuji, že Ludwig van Beethoven, skladatelský zjev to nevídaný, se takhle nějak opravdu ve skutečnosti nerudně projevoval. I když si samozřejmě nemůžu být jistý. Nicméně nebýt té hudby tak nadšení z filmu zcela vyprchalo. (19.05.2013)

Film pri ktorom všetci čakajú, kedy zaznie Óda na radosť. Všetko predtým a potom je už viac menej zbytočné naťahovanie času. Samozrejme úlohou režisérky bolo vyburcovať diváka natoľko, aby si tento jediný silný moment filmu patrične užil, a zabudol na všetky dovtedy napáchané filmové nedostatky. Príprava na moment bola výborná. Vykresliť geniálneho Beethovena ako zatrpknutého humusáka žijúceho vo vlastných výkaloch bolo terno. Divák sa tak dostal do pomyselného tranzu kedy si nevšíma mŕtveho a hnijúceho bezdomovca na ceste a zameria sa na hudbu vychádzajúcu z parfumérie oproti. Režisérka vsadila na to že nedostatok kulís či inej výpravy sa dá zamaskovať poriadnym nasvietením 40Watových sviečok. A pošetrila aj na herectve, kedy kástingom prešli mená od ktorých už dopredu nikto nič nečakal. A je to tu hluchý maestro diriguje koncert. Ešte nič...ešte nič... ánó Óda na radosť a zasa nič (môj pohľad hudobne nevzdelaného primitíva). Tím mal film skončiť, aby si zachoval aspoň nejakú tú nadobudnutú silu. Nie on pokračuje ďalej a snaží sa dokonca navodiť romantickú atmosféru. Agnieszka asi zabudla, že k humusákom sa city nechovajú. Film končí a ja len krútim hlavou so slovami nie každý Mozart má svojho Formana. (02.11.2011)

Film, který stojí na parádním výkonu Eda Harrise, bohužel už nestojí tak pevně na kvalitním scénáři ani režii, což je velká škoda. O „maestrovi“ by se jistojistě dal udělat poutavý biografický film podepřený jeho působivými symfoniemi, ale tady zůstal potenciál jaksi nevyužit. Popravdě jsem nečekal žádné zázraky, takže ani sebemenší překvapení se nakonec nekonalo. Ludwigovo dirigování 9. symfonie bylo sice působivé, ale jinak to byla vesměs nuda. 50% (13.11.2007)

Zajímavý pohled do posledních měsíců života Ludwiga van Beethovena a role Anny Holtzové v jeho pozdní tvorbě. Především orámováno překrásnou hudbou, vrcholící v 9. symfonii s Ódou na radost. Bohužel, zážitek mi poněkud rušila Diane Krugerová, dost nevhodně umístěná a dost nepřirozeně dirigující, s hlubokým dekoltem, který byl v oné slavnostní atmosféře nepříhodný. Ed Harris se mi naopak líbil, škoda dvou fekalistických scén, ty si mohli američtí filmaři odpustit, snad se chtěli přiblížit Amadeovi, ale plně se jim to nezdařilo. Nakonec jim tyto scény odpouštím a hvězdičku škrtám jen za tu Krugerovou. (07.07.2014)

Spoilery - - - Je umění natočit se zářivou Diane a dokonalým Harrisem takhle nicneříkající film. Scénář předvádí všechny možné veletoče, dialogy se linou velmi nevěrohodně a mistr skladatel řádí jako pominutý, jenže ani téměř po hodině jsem si k němu nedokázal najít cestu. To samé platí o Anně - může být jemná, něžná, nadaná, ale ten důvod, proč se nechává od svého idolu trápit, není jasný ani na chvíli. Při natolik banálně vystavěném konfliktu Beethovena a jeho synovce, založeném na srovnání touhy po absolutním umění a nejjednodušších zákrutech života běžných lidí, nedokážu pochopit, kde se najednou vzala tak kouzelná scéna, jakou je společné dirigování Ódy na radost a už vůbec ne, proč ještě před ní najednou hluchý génius říká Anně, že ji potřebuje. Navíc rozpačitě režírující Agnieszka Holland zkouší nové nápady, které v drtivé většině případů nevychází a třeba taková třesoucí se kamera na pozadí velkolepých tónů bylo šílené šlápnutí vedle. Navíc nedodržuje hlavní zásadu režiséra. Film musí poutavě začínat a končit silným závěrem. A zatímco úvod dodržuje nejslepější klišé filmů odehrávajících se v minulých stoletích (tedy chudé lidi tupě zírající a extra špinavě vypadající), konec zase téměř do puntíku vykrádá Amadea. Při podstatně delší stopáži bych možná pochopil, jak se ti dva k sobě po duševní stránce dostali tak blízko. Takhle mi zůstalo pár krásných světlých momentů během tápání ve tmě. A v tichu. (24.11.2007)