Takový je můj život

Režisér Troller dokázal film obohatit o mnoho úměleckých nápadů jako je náhlý flashback v barvě se sépiovým vizuálem, koláž projížděk Olofa na kole s dívčí kolegyní, stopování jednotlivých záběrů nebo kamerové nápady, kdy například zprvu zhora stolu vidíme boty a až pak obličeje postav. Uznání si tedy  zaslouží  nejenom zobrazení starých časů, kdy lidé uchvátily první filmy, ale z dnešního pohledu už také samotná starosvětská poctivá filmařina, kvůli které se mi nechce jít pod tři hvězdy. Protože jinak je to v podstat obyčejná sociální balada natáhnutá do skoro tříhodinového (!) filmu se stoprocentně realistickým hrdinou, který se celou dobu tváří stejně. Filmy, které na velkém prostoru zobrazují život jedné postavy, mohou být zajímavé, tady toho Olof vyzkoušet fakt hodně, ale zároveň jsem si  k němu nevytvořil žádný vztah. (29.08.2023)

Přínosem tohoto snímku je v podstatě jeho úchvatná dokumentární hodnota, divák může vidět všechny možné druhy prací, které už dnes v reálu nikde neuvidí.. Příběh mladého Olofa se mi pod kůži však nedostal, putoval z jedné práce do druhé, od jedné ženy k další, byl přelétavý jako motýl a asi bych si možná mohla myslet, že byl nezodpovědný, takový fluktuant bez jakékoli kotvy... Natočené je to zajímavou formou, některé nápady výborné, chápu i ten kritický osten do let 1916-1918, dokážu pochopit, že podmínky byly nesmírně drsné, za spoustu práce (většinou dřiny) málo peněz.. A jen douška na závěr - nějak mi nebylo jasné, kam mizí postavy, např. ten mladý anarchista, pak ta dívka Maja, zapůsobilo to na mě divně.. (27.08.2023)

„Tu máš svoj život,” ako na tanieri, Olof Persson, ktorý si jednak "túlavé topánky" dostal, keďže si dlhšie nikde neposedel, a tak si svoje zamestnania, ako také ponožky (vy)striedal, a to od  počiatočného - splavovania vyťaženého dreva, ďalej cez tvrdú prácu v tehelni, a potom i na píle, cez konečne lepšiu pozíciu v kine, kde sa stávaš lepičom plagátov a predavačom cukroviniek (možno sa nakoniec vypracuješ až na premietača, chlapče ?), po lopotnú robotu na železnici, kde dokonca založíš odbory a bojuješ i o stávku za vyššie mzdy, o čom mimochodom prostredníctvom famózneho čiernobieleho obrazu (vy)rozprával švédsky režisér, kameraman a strihač v jednom - Jan Troell, a to konkrétne vo svojom oslnivom a majstrovskom debute z roku 1966, v ktorom si hlavnú úlohu zahral Eddie Axberg, ktorý sa následne objavil aj v režisérových skvostoch Vysťahovalci a Nová zem... Tento, takmer 3-hodinový snímok sa odohráva počas 1. svetovej vojny, kde sa síce nezastavím na kus reči s vojakmi v zákopoch, ale i napriek tomu je naprosto viditeľné, že sa nenachádzam v inej dobe, ako tejto, pretože skrátka dobovú výpravu i kostýmy, si nemožno spliesť s úplne iným časovým úsekom, než práve s týmto, a to ani nehovoriac o nemých filmoch za doprovodu sprievodnej hudby, na ktoré sa spolu s Olofom pozerám... Možno som očakával o málo viac, no ľutovať strávený čas tomuto filmu nehodlám ! (12.06.2021)

Švédsko je severská krajina a vidieť to aj tu na postavách a hercoch. Postavy sa mi naozaj zdali ako, keby sa ešte len rozmrazovali z tuhej zimy, ale to nie je problém len tohto filmu, ale zatial čo som sa zoznámil so Švédskou kinematografiou, týmto neduhom trpí veľa filmov z tejto krajiny. Takže je tu pomalé tempo, všetko sa tu neskutočne naťahuje a tá krutá stopaž je tu naozaj dosť prehnaná, lebo tento film nepatrí do kategórie dynamických, práve naopak, je pomalý a plynie pozvoľna. Najväčšou chybou filmu vidím v mapovaní totálne nezáživnej postavy, ktorá i keď žila v drsnom svete, tak jeho život aj tak nebol výnimočný a ani mimoriadny. Ten začiatok, keď sa hlavná postava pretĺkala ťažkou robotou a len moment ho delil od smrti na mna ešte zapôsobil. Lebo prehliadka pracovných pozícii a pracovných návykov bola slušne prezentovaná, ale ako náhle sa chalan rozhodol zmeniť zamestnanie, tak tá pútavosť začala rapídne klesať. Lebo poslíček v kine alebo robotník pri lokomotíve už nie sú ani drsné a rozhodne ani pozoruhodné. Aj keď aspoň to kino ukázalo silu filmu a aj keď ešte v tej dobe sa film len rodil už vtedy bol silnou súčasťou bežných ľudí. Je fakt, že práve tento film by som púšťal na školách, aby detská vedeli ako žili a hlavne vyrastali niektoré generácie a hádam by si konečne začali vážiť v akej dobe vyrastajú teraz. Film ma v sebe pekne posolstvo, ktoré je aktuálne aj teraz, len škoda, že sa pán režisér rozhodol na tak krutú stopaž. Keby sa film skrátil, rozhodne by bol atraktívnejší a zaujímavejší, takto bol často jednotvárny a nezáživný. Je to 22 film z  diskusie V.R.K a žial tento počin má až tak nenadchol, silné 3*. (07.09.2023)

Filmový Bildungsroman, ve stylu Goetha, Kellera nebo Gorkého (jeho jméno zde také padne). Střední škola "mimo lavice": nové předměty, noví učitelé, nová prostředí, nové myšlenky, a samozřejmě nové ženy. A přitom neuhnout od toho, co je dané uvnitř, ať už jakýmkoli způsobem. Jan Troell tady není takový pefekcionista (jako později), občas zkusí to a občas ono, podobně jako Olof Persson, sympatický hlavní hrdina. Pozn. 1: Tak jako Olof začínala tehdy spousta komunistů. Moje matka (92 let), která byla vždycky proti společnému majetku, mi o nich někdy vypráví, zvláště o zakládajícím členu KSČ ve Žďáře nad Sázavou, Tobiášovi, který ji (jako holku) měl velmi rád. Pozn. 2: Nevím proč zrovna u tohoto filmu jsem si uvědomil, jak jsem jím nakažen, či zkažen; když vidím klády, tak s tím, že na někoho spadnou, když vidím katr, tak s tím, že se někdo pořeže, když vidím železniční vagony, tak s tím, že někoho rozmáčkou - a přitom sekvence z nádraží byly v tomto filmu velmi zdařilé. (25.01.2017)