Krajina přílivu

Druhý tripový výlet Terryho Gilliama. Zatímco Strach a hnus v Las Vegas představoval manickou fází tripu, Krajina přílivu je temnou depresivní polovinou jízdy (viz. např. přelidněnost hazardpole Las vegas vs samota opuštěného venkova). Drogové rauše otce a matky souzní s temnou patologickou fantazií malé hrdinky Jelizy-Rose. Krajinu přílivu lze vnímat mj. jako rekviem za dětskou fantazii - nejen pro její temnou deformaci u Jelizy-Rose, ale také pro její absolutní ztrátu ve světě dospělých. Všechny dospělé postavy fimu se se ztrátou fantazie nedokáží vyrovnat a snaží se jí uměle navodit drogami nebo nahradit obbsesemi či fetišem. V šíleném světě Krajiny přílivu tak Jeliza-Rose na půdorysu pohádkového příběhu (smrt rodičů v úvodu, postupné potkávání bizarních postav a kontakt s nimi, vnitřní cesta hrdinky...) prochází za pomocí schizofrenních dětských her těžko identifikovatelným časem a prostorem a stále silněji zpívá labutí píseň svého dětství. Krajina přílivu je bohužel přliš v zajetí narativní i formální subjektivnosti, stejně jako v umanuté fixaci na hlavní hrdnínku. Je to zvláštní, ale film přeplněný (zvrácenou) fantazií je velmi nudný a nestravitelný. Gilliam možná až příliš rozeznívá temné stránky duše, divák se podvědomě brání a hledá únik z takto definivaného filmového světa. Možná se mu tento experiment pouze vymknul z rukou... PS - opuštěný dům a vycpaná zvířátka = krásný odkaz na Hitchcockovo Psycho. (13.01.2007)

Relikty beat generation, túžiace prežiť spôsobom detí prírody celý život, končia ako trosky poháňané k životu polosyntetickými opiátmi. Napriek neschopnosti rodinného života, stačia rozvinúť dcérkino fantazijné myslenie. Dievčatko ostáva osamelé v zaprášenom dome tajomstiev. Čriepky bábik a dvojica podivných susedov sú jeho jedinými spoločníkmi. Scéna vznášajúcich sa umelohmotných hlavičiek uprostred vypreparovaného ľudského tela hovorí, ako časť za celok, o výsledku - poeticky drsnom nadrealizme začiatkov nového milénia, či svojskom spôsobe, akým možno reflektovať nie príliš priateľský okolitý svet. Obrazovo prekvapivé hody s desivými prvkami obsahujú odkazy na kľúčové diela surrealizmu (Andalúzsky pes) a strachu vo filme (Psycho). Nechýba Láska naprieč vekmi: po smrti starenky sa mladíkovou láskou stane jej vnučka. Kúzlo Vševediaceho oka, získalo svoju moc dávnym uštipnutím Tisícročnou včelou. Vedomie dočasnosti snovo prežitej etapy detstva pripomenul mesačne mŕtvy povrch rozrastajúceho sa lomu v neďalekej blízkosti, neľútostne odkrajujúci zo živej krajiny predstáv. Povinnosť pre starinárov, milovníkov opustených vecí, podivností a tých, ktorí neuľpievajú na otrocky preberaných formátoch deja, či žánru. (17.02.2007)

Vy s tím teda naděláte. "Obyčejný" výlet do dětské mysli a představivosti, neobyčejný pouze v tom, že málokdo ho dokáže opravdu vystihnout. Z bizarního se stává přirozené, z nesmyslu realita, nepodstatné se stává životně důležitým, věci mají svůj význam a přece jsou ještě bez významu. Ale kdo už zapomněl, tak stejně neví, o čem mluvím. (08.01.2008)

Jak říkal Gilliam na premiéře ve Varech, zkuste zapomenout všechno, co jste se zatím naučili nebo dozvěděli o světě. A jak také říkal, bude se vám to bud strašně nelíbit anebo strašně líbit. Gilliam má úžasné vidění, které je mě osobně velmi blízké. Dokáže zamíchat něžnost s dekadentnostní tak jako nikdo jiný. Forma + obsah + herci = 90% (a neměl bych opomenout naprosto úžasnou hudbu). (05.07.2006)

Carrollova Alenka v kouzelných prackách nevyzpytatelného šílence Gilliama. První půlhodina nemá chybu. Jeff Bridges se do svého heroinem posedlého country rockera s gustem opřel, jenže s přibývajícími minutami jej scénář nutí hrát snad až přespříliš koženě a jeho předčasný přesun do polohy "mouchy, snězte si mě" příběhu ublížil. V zatravněné pustině vyprávění ustrne a navzdory řadě velmi, ehm, nestandardních charakterů se ten bizárek neuvěřitelně vleče. Byť se malá protagonistka snaží, až jí z toho jdou hlavy panenek kolem, tenhle výlet do tajů dětské fantazie konfrontované s nepochopitelným světem divných dospělých z letargie nevytrhne. Škoda, Terryho snaha jít autorsky proti proudu je sympatická, jenom ke koukání to moc není. Snad kdyby to trochu prostříhal... BTW nevím proč, ale nejednou jsem si vybavil úryvky z Caveova majstrštyku A uzřela oslice anděla. (08.03.2014)