Krycí jméno: Farewell

Plukovnik KGB s uslechtilymi idealy, co miluje francouzske vino a ke stesti mu staci poslech bozskeho Leo Ferre a lepsi budoucnost pro jeho syna. Zda se vam to zvlastni? Ne v tomhle filmu kombinujicim politicko-spionazni zapletku a vztahove drama. Grigoriev sympaticky ztvarneny Kusturicou se rozhodl ve jmenu "dobra" prebehnout na druhou stranu. Muj komentar jsem musel paradoxne poupravit. Kdysi jsem tento film videl a ohodnotil ho na lehky nadprumer, nedavno jsem mu dal druhou sanci a hrozne si ho uzil. I pres delsi stopaz, ktera ale nam fanouskum pomalych spionaznich dramatek nevadi. Spetka patosu se da take odpustit, hezke... (06.04.2013)

Trochu jinak Životy těch druhých nebo Pouta. Určitě se ani Farewell neobejde bez určité stylizace a lehkých nepřesností (ne každý den chodili pionýři ve slavnostním po ulicích v organizovaných průvodech; myslím, že dítě vyrůstající v Rusku, respektive v jakémkoliv autoritářském systému, by svého rodiče nevykázalo ze svého pokoje; těžko by Grigoriev věřil, že jeho syn dostuduje, když hodlal podrazit své chlebodárce apod.), ale jinak se jedná o další nečernobílý pohled na fungování totalitního systému. Kusturicovi lze plukovníka věřit. Ze špionáže se nedělá zbytečné drama. Naopak právě ten zdánlivý klid působí hrozivě, když cáry papíru i psychologické tlaky pohybují bezejmennými úředníky a jejich rodinami, manipulují se jimi prezidenti, šéfové rozvědek i světové dějiny. Nejhorší zůstávají ty základní principy, u nichž mi něco říká, že se od osmdesátých let zásadně nezměnily. (01.05.2014)

Velmi nedoceněný a už téměř po pár letech zapomenutý film z období konce (?) "Velké hry". A to navíc až příliš starosvětsky a civilně pojatě natruc dnešním "klipárnám". Jsem na ty exteriéry... a koukal jsem jako blázen, jak se dokázili Rusko vrátit o třicet let zpět. Kusturica rulez, (ačkoli Dafoe také příjemně překvapil.) Z lidského hlediska jsem po výstřelem vyplašených ptácích v sibiřské zimě potlačil slzu. (28.04.2014)

Své kouzlo tento film bezesporu má. To by v něm hlavní roli nesměl hrát Emir Kusturica, který dokáže bez problémů uhranout na režisérské stolici, s kytarou v ruce, ale i za kamerou coby herec. Počítat se ale musí s nesmírně pomalým tempem, kterému délka filmu taktéž nijak závratně nepřihraje do karet. Pokud se ale do příběhu dostanete, což není úplně tak obtížné, odmění se Vám upřímnou výpovědí špionážního světa v KGB a CIA. Kam se po pravdě hrabou akční selanky hollywoodského vzezření. Tenhle francouzský špionážní thriller nemůže být realističtější. Počítejte ale, že s realističností přichází méně akčních zvratů. Na druhou stranu si tvůrci mohli odpustit nudu a přibrat do takového námětu trošku napětí. To by se v takovém případě doslova nabízelo. Nehledě na to, že od počátku je patrné, kam celý ten špionážní kusanec směřuje... (11.10.2017)

Není to špatné zachycením nálady a příjemně pomalu to plyne. Je to trochu jiné pojetí špionážního thrilleru. Méně akce, více psychologie. Velmi jasně to ukazuje cynismus velmocí. Bohužel ale spousta zajímavého se ve skutečnosti odehrála zcela mimo film a teprve v závěru se divák dozví, co se vlastně dělo. Což je velká škoda, neboť pokud by se alespoň v náznacích něco objevovalo v průběhu filmu, mohlo to být daleko zajímavější. (28.04.2014)