Match Point - Hra osudu

To, co bylo od počátku filmu jemně cítit, ale nebylo zásadním problémem, se naplno projeví v závěrečné půlhodině - Jonathan-Rhys Meyers a Scarlett Johanssonová to herecky úplně nezvládli. Ale není to zdaleka jen jejich vina. Vážné a solidně fungující drama o vztahovém trojúhelníku se v poslední půlhodině mění v parodickou, místy až černohumorně cynickou frašku, způsobující neustálé uchechtávání. Scenáristicky vykonstruovaný ( jedna náhoda za druhou) závěr vycucaný z prstu. Nevěrohodný díky nedostatečné motivaci hlavní postavy/slabé dramatické gradaci/hereckým výkonům a také nepřesvědčivé až naivní režii. Ještě jednou zdůrazňuji, že tohle všechno vytýkám až poslední půlhodině , do té doby vše funguje. -- Nehledě na to tenhle film příliš okatě a předvídatelně naplňuje jednu ze základních pouček dramatického díla - pokud se kdekoli ve filmu objeví zbraň, musí se z ní do konce příběhu vystřelit. Fuj, Woody, za ten konec se styď! A snad příště. -- Asi jsem prokletý, všichni co viděli film se mnou ( Kaka, KevSpa, Nancy ), nešli nad 3* :)) (24.03.2006)

Vybaven na Match Point jen kolou & rumem v poměru 1:1 a teplýma ponožkama, usedám na Boží hod před obrazovku. Až později mi docvaklo, že bych ke sledování spíše potřeboval jezdecké sedlo a bičík, ale když film byl tak nádherně rozjetej, tak bych přece jako blbec neodešel. No ne?__ Na Match Pointu mě doslova dostala ta jeho arogance. Zní to blbě, vím, ale postavy se chovali tak snobsky a zároveň lidsky, že mi tentokráte společnost buržoazních "prevítů" nevadila. Co víc, mě snad dělala i dobře. Meyers v roli hocha, který se dostane od pinkání do vyšších vrstev, prostě čaruje v každém záběru. Naopak kuřačka Scarlett dodává snímku na dráždivosti a sexuchtivosti (jasně, že je to stejný, ale...). Ovšem je-li něco, co překračuje zmiňované ďábly, tak je to scénář. Woody je pracant, ale tady si fakt máknul. Rozhovory o Dostojovském, tenise, opeře, politice...ten chlap má brutální rozhled. Všechno ví, všechno zná, ale na rozdíl od Bédi Trávnička, jemu to žrát budete i s navijákem... Bomba a čistých 95% - 3% za to, že Woodymu závidím jeho inteligenci (ha ha..) (26.12.2008)

Woody se podobně jako ve Vicky Cristině Barceloně vypořádává s konfliktem západního konzumního stylu života a vášnivé lásky, která jako by existovala mimo tento svět a byla s ním neslučitelná. Film napřed dostatečně dlouho rozehrává poměrně klasické schéma allenovské konverzačky, aby pak za zvuků operní árie přešel do adrenalinových vod thrilleru a o chvíli později olíznul i kapku mysteriózna. Z čistě morálního pohledu lze režiséra za ten závěr nenávidět, já ho ale pro filmový zážitek musím milovat. Nehledě na to, jak kouzelně podvratným způsobem pracuje i s motivem štěstí jako takovým; ne vždy, když míček po kontaktu s páskou dopadne na naši stranu dvorce, to musí znamenat naši celkovou prohru. (21.12.2009)

Woody Allen a jeho pocta, tentokrát Dostojevskému, ovšem trochu (zcela) jinak. Na Londýn a klasiku, vyměněnou za obvyklý New York a swing se zvykne během pár minut. Hodinu a půl se odbývá, dalo by se říci, tradiční Allenovské pitvání vztahů, svody a úskalí lásky, milostný trojúhelník a pod. V závěrečné půhodině přichází Woody se svým oblíbeným Fjodorem Michajlovičem naplno v poctu jeho "Zločinu a trestu". Neustále jsem si říkal, jak se mu to asi podaří vypointovat !? Přiznám se, že tohle jsem nečekal. Na takhle odzbrojující pointu jsem ani nepomyslel. Hodně tomu dopomohly přesvědčivé herecké výkony Jonathana Rhyse Meyerse, s jehož postavou jsem se dokázal ztotožnit a blonďaté sexy ďáblice Scarlett Johansson. "Match Point - Hra osudu" potvrzuje, že Woody Allen je vyzrálý filmař, který pořád umí. 95%. (26.12.2008)

Nedávám čtyři proto, že by Allen udělal konečně "něco jiného", protože Match Point není jiný oproti některým jeho starším filmům, nebo podobně raženým noirům. To ale nemění nic na tom, že funguje lépe než jiné jeho filmy z poslední doby. Po celé řadě studených sprch, když ho teď trochu kompletuju, je tahle skvěle zahraná i gradovaná povídka nutné osvěžení. (29.07.2012)