Adamova jablka

Současná kinematografie má hodně problémů, ale možná nejvíc ze všeho ji ohrožuje politická korektnost, která smrdí autocenzurou a obelháváním sama sebe. V konečném důsledku pak otravuje diváka tím, že směřuje k předvídatelným pointám a ulamuje hrot satiře, humoru i vážnému dramatu, které chce tepat společenský nepořádek. Právě politická nekorektnost a absolutní nepředvídatelnost chování filmových postav je to, co Adamova jablka výrazně povyšuje nad dnešní filmovou produkci. Psychologický souboj mezi vášnivě věřícím knězem, cynickým technokratem v podobě místního doktora a především propuštěným trestancem, aktivním neofašistou Adamem je podaný v nezvyklé formě tragikomedie, která často balacuje na nejzazší hranici toho, co jsme schopni označit za společensky přijatelné, ale právě tím je pro mě cenná a jen málokterý film z posledních let mi udělal takovou radost jako právě tenhle. Celkový dojem: 95 %. (14.01.2012)

Adamova jablka jsou nádherný film, opravdu nádherný! Je na něm hezké snad všechno. Od začátku, do konce. Ve filmu se objeví bláznivej pobožnej, ultrapravicovej nacista, co si na stěně místnosti, kde bydlí, pověsí obrázek Adolfa a kupa dalších magorů. Ale já si je prostě okamžitě zamiloval. Miloval jsem chvíle, kdy se Adam snažil udržet svůj přístup myšlení a pokaždé, když mu Adolf spandul z hřebíčku na zdi, tak ho zvednul, upravil a opět ho tam zavěsil. Nebo když farář Ivan v autě poslouchal Bee Gees. Ten nacismus ani to teploušství jsem jim neměl za zlý. Prostě jsem koukal na film, který se skládal z jedné absurdní scény za druhou a všecko to jako celek bylo naprosto perfektní. To nejlepší z nich se totiž objevilo až časem a to nejlepší byla ta lidskost, která všechny ty lidi v tom filmu spojila těmi jablky. Nádhera, Adamova jablka jsem si po shlédnutí ještě párkrát musel pustit, protože i přes všechen ten negativní přístup Adama je film samotný neuvěřitelně příjemný a pozitivní. (05.11.2011)

Absolutná filmárska dokonalosť, ktorá vo mne vzbudila rozličné myšlienkové pochody a naložila riadnu lekciu z viery. Idealizmus versus realizmus, pár podivných figúriek a výborne rozohraná tematika boja dobra a zla, dotiahnutá do maximálneho detailu, miestami s magickým prevedením - na túto kombináciu mám jednoducho slabosť. Filmová lahôdka. (10.05.2010)

Hluboce bizarní story prošpikovaná mysterickými zásahy nadpřirozena. Výborně vystavěný scénář nejeví žádné známky zakolísání. Výborné drama s až groteskními momenty. Pod slupkou možná trochu poblázněného příběhu se skrývá, řekněme, moudro, které donutí člověka se opravdu vnitřně zamyslet. Nad to vše stavím originalitu a velmi nevšední způsob uchopení celého snímku. Těžko najdete v kinematografii podobný skvost. (19.08.2012)

Tyhle filmy miluju. Žádný okoukaný dramata, kde člověka nemůže nic překvapit a pět minut po začátku ví, jak všechno skončí. Tady se příběh prakticky nedá odhadnout, divák prostě jen kroutí hlavou. Zároveň je zápletka chytrá a nešetří se symbolismem, hlavně biblickej Jobův příběh hraje důležitou roli. Je tu parta zajímavejch charakterů, který jsou všechny trochu praštěný, ale ve zdravý míře a nejvíc vyniká nemluvnej hlavní hrdina Adam (výbornej Ulrich Thomsen) a samozřejmě farář Ivan Madse Mikkelsena, co si žije ve svým světě a Adam se neustále snaží mu otevřít oči. Pak je tu obézní zloděj co se furt cpe a muslim, co vykrádal benzínky. Nejpozoruhodnější je ale to zkloubení nejenom žánrů, hlavně komedie a trochu psychologickýho dramatu, ale i nálad, že člověk se směje a vzápětí se rozesmutní a nakonec ho uzemní trochu mystična.Skvělej film, co bych doporučila asi všem a jeden z mých nejpříjemnějších filmových zážitků v tomhle roce. (09.04.2011)