Melodie mého srdce

Začínam byť sentimentálny. Viete aké to je keď sa muž prvýkrát miluje zo ženou. Myslím úplne prvý krát. Lenže potom ak sa teda nestane teplým sa zo ženou miluje druhý, tretí raz a tak ďalej a tak ďalej a presne taký je aj tento film. Mohli ste vidieť milión filmov o hudbe. Mohli ste obľubovať filmy z beatles, môžete zbožňovať Boba Dylena a Elvisa Preslyeho a to vám len a len slúži k dobru pretože ak máte aspoň spolovice radi hudbu tak ako vyššie spomínaný a hudba je pre vás niečo neskutočne nadprirodzené a pomáha vám obohatiť váš všedný život a pomáha vám keď je vám najhoršie, tak vám garantujem že tento film bude pre vás nadpozemský zážitok. Ale ako som už povedal začínam byť sentimentálny. Aj u tohoto filmu je možné badať určitú sentimentalitu a hlavne som sa bál že to všetko skazí dych berúci koniec aký som nevidel od Pokánia. lenže našťastie je to ukončené skôr ako sa niečo začne a práve koniec je tak epický, tak krásny a tak neskutočne, nadpozemsky pôsobivý že sa vám začnú triasť kolená a vy to pocítite. Sledujeme počas celého filmu putovanie Augusta, Lyle a Louisa a všetky tri sa stretnú v central parku pri finále a dielo je zavŕšené. Jedná sa bezpochyby o najlepší film o hudbe aký som mal možnosť vidieť a aj keď je sentimentálny je natočený s ľahkosťou a láskou je to cítiť sakramentsky z každého políčka filmu. Hudba je asi najlepšia akú som mal možnosť za celý život počuť, a podobne ako v pokání sa hudba vytvára pomocou okolitých zvukou čo je ešte lepšie ako v prípade pokánia pri písaní na stroji. pre mňa je to neskutočne krásny film a Higmore dokázal že dokáže zahrať aj vážnejšie role a vôbec nepôsobil ako jeho kolegovia, a prajem si viac takýchto úloh pre neho pretože jeho prejav ma rozplakal a úprimne fantasy filmov s ním som sa dáko presítil. ale ako vravím začínam byť sentimentálny (31.10.2008)

"Jako malý kluk jsem mluvil s měsícem..." - silné kafe, což? Hned po této větě (kterou uslyšíme v prvních asi deseti minutách) jsem měl sto chutí Melodii mého srdce vypnout, ale odolal jsem. Naštěstí. Ano, příběhově jde o neskutečně laciný a místy i kýčovitý film televizního vzezření, který zaručeně vytočí každého dobrého muzikanta, který ke svým dovednostem nepřišel pouhým mávnutím proutku. Na druhou stranu - je to vlastně jenom pohádka, nenáročná, naivní, hloupoučká, která rychle uteče a ani příliš nenudí. K tomu skvělá hudba a talentovaná Keri Russell... nestěžuji si, ale podruhé už toto raději ne. (17.11.2011)

Mám filmové příběhy spojené s dobrou hudbou moc rád. I to byl důvod, proč jsem si tenhle film pustil. Jenže počáteční šílenství kolem New Yorku a následné objevení geniality malého Augusta mě utvrdilo, že tohle není dobrý film. Když jsem pozoroval scénu, jak August hraje poprvé na kytaru, chtělo se mi blejt. Tak strašně patetickej film jsem snad ještě nikdy neviděl. Chtěl bych vidět, jak někdo v deseti letech takhle začne hrát na kytaru. A ten způsob, jak to režisérka natočila, mi byl vysloveně protivný a nepříjemný. Jediné dobré na tomto filmu je Robin Williams a to jenom proto, že ta jeho pitoreskní postava měla alespoň něco do sebe. Zbytek chci ale co nejdříve zapomenout. Závěr filmu je jak z dokumentu o svědcích Jehovových, kde konec dobrý, všechno dobré a všichni žijí šťastně a spokojeně až do smrti. (17.04.2017)

Povrchní, banální, přecitlivělý, na pěst. Oslava hudby přecpaná kýčovitými odrhovačkami a písněmi s vygumovanými texty. Těžko si představit větší projev ignorance a pisatelské neschopnosti. Prostě na pěst. (A Williams to nezachrání, i když hraje sakra dobře, protože jeho postava je chodící nesmysl.) (28.08.2014)

V podstate ten film ma nadprumerny hodnoceni na to, ze je z vetsiny casu absolutne prumerny, misty az klišoidni az hruza, ale za to uzasne propojeni zvuku bezneho zivota do hudby, ktere je kouzelne omamne si ten nadprumer zaslouzi. A taky protoze to tam Jonathanovi extremne slusi :) Rozhodne se ale tesim na dalsi filmovy pocin pani reziserky. (15.04.2009)