Melodie mého srdce

Páni to bol teda zážitok. Už od prvých sekúnd som cítil, že toto bude mimoriadny film. Kirsten Sheridan režíruje priam geniálne. Spojenie starej dobrej oldschool réžie s obrovským dôrazom na detaily vrcholiaci ohromujúco pôsobiacim finišom. Pri tomto filme som zažíval to, čo August Rush pri počúvaní hudby. Neskutočnú eufóriu vyvolanú filmárskym majstrovstvom. Po hereckej či príbehovej stránke nič výnimočné neočakávajte a v rukách priemerného filmára by to bol maximálne priemerný film. Tu si hlavné uznanie zasluhuje skutočne osoba režiséra (v tomto prípade 31 ročnej režisérky!) pri niektorých scénach, akoby sa čas zastavil. (06.04.2008)

Film rozhodně nestojí na kvalitním scénáři, spíš naopak. Je to o emocích, které protínaly vesmír. O hudbě, která spojila všechny duše v jedno a především o nešťastném trápení celé trojice, které mělo sílu velkého třesku a hlavně nezměrné a nekonečné lásce. Rapsodie C dur v Central parku byla tou pověstnou třešničkou... Freddie i Jonathan jsou herecky hodně nadějní, snad ještě dostanou dobrou příležitost se projevit. (25.12.2010)

Kdybych byl spravedlivý, byl bych asi mnohem kritičtější. August Rush je klasická předvídatelná romance. Ale já spravedlivý nebudu. Jsem příjemně zmanipulován krásnou hudbou, díky které jsem objevil nadlidsky talentovanou muzikantku Kaki King a zjistil, že ten Jonathan Rhys Meyers je vlastně moc dobrej zpěvák! Když k tomu přičtu skvělého Robina Williamse, ze kterého láska k herectví opět sálá, jsou ty 4* vlastně naprosto zasloužené:) (14.04.2008)

Uživatelé čsfd neustále hází špínu na přeslazené romantické filmy, ale pak dají osmdesát procent téhle medové frašce, kde se nedá naprosto ničemu věřit. Freddie vypadá na osm let a to už je mnohem starší a pořád se tváří tak, že jsem měla chuť film vypnout. Navíc z něj neustále padají hlášky o tom, jak se hudba musí poslouchat, jak kdybychom to nevěděli. Ano, hudba se má poslouchat, pak nevím, proč ji v tom filmu tak strašně rozebírali. Ta přeslazenost, klišé a předvídatelnost z toho přímo trčí, pak je tu ta nelogičnost, kdy malý kluk naprosto NEuvěřitelným způsobem natrefí na svoje rodiče, kteří se do sebe naprosto trapně zamilovali po jediné společně strávené noci.. A nezapomeňme zmínit, že se Freddie umí během dvou vteřin naučit noty, hrát na kytaru a všechny nástroje, na které si jenom vzpomenete. To mi promiňte, ale všichni zde se na to museli asi koukat s klapkami na očích nebo pod vlivem omamných látek. Jinak si to fakt neumím vysvětlit. Tak přeceněný film se jen tak nevidí, teď je mi opravdu líto dobrých filmů, které všichni odepíšou jen proto,že jsou romantické nebo mají dobrý konec. Taková díla jsou naproti téhle šaškárně přímo veledíla. Nehorázný kýč. A podle mě je to nejhorší nejlépe hodnocená sr.. na čsfd:)) (19.02.2012)

Mám chuť dát čtyři, protože zrovna včera mi tahle bolozubná cukrkandlovina dosti sedla, ale obecně vzato je zde každý klad vyvážen rušivým záporem. Já vím, že u romantických filmů by neměl člověk žehrat na nepravděpodobnost, ale August Rush posouvá tento fenomén do naprosto extrémních podob. O tom, že hlavní hrdina se naučí guitar tapping na úrovni Erica Mongraina za jedinou noc ani nemluvím. Ale určitě film nechci nijak hanět. Je to příjemná podívaná s výbornými herci a úžasnou muzikou. A to občas stačí. (14.12.2009)