300: Bitva u Thermopyl

Výtečný začátek i závěr a... A mezitím se nachází jen a pouze vata, která nenudí jen díky charismatickému Butlerovi a výtvarné složce, která se ovšem stihne přejíst. Vyčítat Třístovce nepřehlédnutelnou machovitou až fašistickou fasádu není zcela fér, ale nezáživnou akční složku již ano. Střední část je sice převážně jenom střet udatných Sparťanů a perských mas, jenže akci samotné schází nějaká šťáva. Což je u takovéhoto typu filmu značný problém. Paradoxně jsou největším kladem až stylizované závěrečné titulky. (30.03.2007)

Dlouho trvalo než jsem se rozhodl na tenhle kousek kouknout a vůbec nevím proč. Převedení bitvy u Thermopyl na filmová plátna za pomocí toho nejlepšího co moderní filmová technologie nabízí dopadlo skvěle. Film, u kterého na dvě hodiny vypnete a vychutnáváte si vizuální orgie, kterým nechybí velkolepé bitvy a spousty krve. Předpokladem je, že se vám snímek zalíbí od prvního okamžiku, protože jinak budete mít sto chutí v polovině projekci ukončit. To se u mě díky bohu nestalo a dvě hodiny jsem si užíval tuhle krásnou podívanou........ (14.04.2008)

Zacka Snydera mám velmi rád za Watchmeny a Úsvit mrtvých (Soví strážci a Sucker Punch slibují taktéž velké věci), ale 300 bylo politování hodné šlápnutí vedle. Vizuálně vymakaná historická řežba (na můj vkus ale příliš digitální a umělá), která se k vlastní smůle bere stoprocentně vážně. Gerarda Butlera subjektivně pokládám za jednoho z nejméně sympatických herců vůbec, jeho hrdinské proslovy ve mně měly tendence vyvolávat záchvaty smíchu. Tohle není Sparta, tohle je špatný vtip. (12.09.2010)

Je mi jasné, že takovýhle typ filmů patos potřebuje, ale tohle už bylo místy opravdu příliš, überpatetické scény jak v (amerických) propagandistických snímcích. Ale vlastně je to logické, vždyť 300 je propagandistické béčko! Ahistorická komiksová agitka, která má ospravedlnit americký boj proti islámskému terorismu. Primitivnější zakódování už si ovšem tvůrci zvolit nemohli... (16.12.2012)

Snyder sere mramor a snaží se otrocky převyprávěné omalovánky povýšit na plnohodnotnou filmovou výpověď. Evidentně při tom zapomněl, jak účelně vygradovat scénu a že čeho je moc, toho je příliš. Kulisovou estetikou tenhle komerční hit připomíná hollywoodské exkurze do antiky padesátých let a svou svalovinou zase řežbu z osmdesátek. Nezbývá než doufat, že se digitální krev nestane standardem a Franka Millera se v budoucnosti chopí někdo, kdo nad jeho předlouhou nebude zuřivě masturbovat. Pořádně jsem si užil akorát tak závěrečné titulky a toho šmejda co vypadal jak Michael Berryman. (27.03.2007)