Pád

Příjemná pohádka o místě, kde sloni zachraňují život a princezny nemohoucí milovat páchají sebevraždu. S intrem, které připomíná spíše reklamu na skotskou whisky Johnnie Walker podbarvenou Beethovenovou symfonií. Ale přistoupil jsem na režisérovu hru s divákem a nechal se zaslepit vizuální stránkou s bezbřehou scenérií, kdy se v málu skutečně zrcadlí tak ehm moc? A přitom se jedná o primitivní, byť intuitivní hru s barvami a všemi možnými příchutěmi - od těch umělých chemických, kterými se dopujeme, abychom mohli v klidu usnout až po ty přirozené, co dokáží omámit hlavně naše smysly. Na konci už nezbývá než nevěřícně zírat, protože onen sestříhaný černobílý dovětek je skutečně tou správnou třešničkou na dortu. Tarsem má celky v malíčku, akorát ještě nenašel ten správný (scénáristický) klíč k jejich poslepování dohromady, takhle ukazuje prozatím "jen" své portfolio umělecky bezchybných obrazů a hravých koláží, kterým místy chybí život. I přes to, že umí být tak okouzlující a dechberoucí jako ona animovaná vsuvka. (25.05.2010)

Tarsem Singh je neuvěřitelný. Jeho vizuální nápaditost je pohlcující stejně tak jsou příběhy v jeho filmech slabšího ražení. Neuvěřitelný černobílý začátek s koněm je vystřídán nemocnicí, v které se vypráví pohádka, která koresponduje s reálným životem a touhami posluchače i vypravěče. Celé to končí v propojení obou světů způsobem, který ve vás vyvolá emoce, ale nepřijde vám nijak osudový nebo precizní. Především výpravná linie pohádky, je vizuálním skvostem a chvílemi předvádí málo kdy viděné nápady. Takovéhle pohádky bych v dětství chtěl vidět v televizi nebo číst, bohužel se z těchto fragmentů skládá cca půlka filmu a druhá je o čekání a plnění přání vypravěče. Nevyvážený film, s chvílemi skvostnou výpravou a vizuálním provedením. (31.12.2008)

Pri hollywoodskych filmoch Tarsema Singha si možno hovoríte, že by ste si pozreli radi film, kde by mohol naplno popustiť uzdu svojej fantázii. Keď si ho nakoniec pozriete, tak si možno poviete, že nejaká tá kontrola štúdia nad jeho fantáziou nie je od veci. Posledné sekvencie Pádu sú poctou histórii kinematografie, ten zvyšok mi pripadá ako pocta výtvarnému umeniu, za ktoré považujem aj všetky Singhove filmy. Keď sa nad Pádom zamyslíme, tak stavba scenára nie je až tak originálna, ako sa na prvý pohľad zdá, ale jedná sa o osobný film a je cítiť, že scenárista vychádza zrejme z niečoho prežitého, alebo odpozeraného zo svojho okolia. Singh je silný autorský režisér, ľahko rozpoznateľný v každom zábere, lenže potvrdzuje skôr tendeciu, že dnes je je ľahšie identifikovať režiséra podľa záberov ako podľa sile výpovede, alebo dialógov. (21.08.2013)

Nevim, asi jsem nenapravitelny, popravy hodny optimista, ale opet nad mistnimy povetsinou rozpaky jemne kroutim hlavou. Mam rad filmy ktere mozna diky nekonzistentnosti scenare pusobi konzervativnim divakum utrpeni, uz to tak asi bude. I tak si, ale myslim, ze krome pusobiveho vizualu film nabizi zamysleni na tema pribeh vs realita / tvurce vs ucastnik atd. (20.02.2012)

Tarsem Singh je moje krevní skupina. Můžu tu začít nadávat, že se bohužel několikrát opakuje, že struktura příběhu je téměř totožná s Celou a že vyprávění je neskutečně přímočaré, ale nechci, protože jsem s tím neměl problém. Neměl jsem pocit, že se snímek rozjíždí pomalu, právě naopak, okamžitě jsem byl okouzlen vizální stránkou, úhly kamery a podobnými titěrnostmi, které opravdu dokáži ocenit. Sice jsem se zpočátku nepříliš dobře orientoval, ale to se vzhledem k "naskočení do rozjetého vlaku" dalo očekávat. Scénář není žádná bomba a je jasné že se snaží na diváka zaútočit, skrze ověřené principy, ale i tak mě po několika minutách příběh nadchnul. První linie odehrávající se v nemocničním prostoru je perfektní, decentně nasnímaná, ovšem i tak nesmírně působivá, dokonce i dějem. Lee Pace jako Roy je nesmírně přesvědčivý a role mu padla jako ušitá na tělo, téměř to samé mohu říct o Catince Untaru, která je kouzelná svou přirozeností. Oboum se daří posouvat snímek přesně do těch míst kam patří. Ani druhá linie není špatná, i když chvíli jsem měl problém přistoupit na tu hru. Vyprávění o pomstě je vizuální žranice, ale postupem času i funkční část filmu sama o sobě. Jeho propoutanost s reálným světem, s minulostí Roye a současností 'Roye a Alexandrie' je opravdu působivé. Přestože dějovým vypravěčem je Roy, jako filmový divák musím za vypravěče/zprostředkovatele považovat právě mladičkou Alexandrii, díky čemuž se dočkáme "šílených" kostýmů (geniální Eiko Ishioka kloubí svět japonského animovaného filmu a dospělé dobrodružné podívané), zajímavých dětských představ a neotřelých nápadů. Právě Alexandria v jeden moment přebírá otěže vypravěče a přidává do příběhu své vlastní motivy. Kritizovaný konec není ničím jiným než se smířením s vlastním životem, zatímco postavy jsou nuceny umírat (a jejich smrt je vzhledem k vypravěčce drsná), Roy si mohl - za pomoci své posluchačky - uvědomit, že sebevražda není tím správným východiskem. Nepovažoval bych Fall za geniální film, ale jeho nekritické přijetí (zejména na západě) je pro mě naprosto pochopitelné. Svěží snímek, na který se rád podívám znovu, neboť na nudu jsem neměl ani pomyšlení. (30.08.2008)