The Fall
Pád
The Fall
The Fall
The Fall
Režie:
Tarsem SinghScénář:
Dan GilroyKamera:
Colin WatkinsonHudba:
Krishna LevyHrají:
Catinca Untaru, Lee Pace, Justine Waddell, Daniel Caltagirone, Robin Smith, Jeetu Verma, Marcus Wesley, Leo Bill, Ketut Rina, Kim Uylenbroek, Aiden Lithgow (více)Obsahy(2)
Zraněný kaskadér, který leží v nemocnici v Los Angeles, vypráví pětileté Alexandrii fantastický příběh pomsty pěti dávných hrdinů z Indie. Chce však za to protislužbu a dívenka, toužící uslyšet příběh až do konce, mu za to nosí ukradené morfium. Filmaři na železničním mostě natáčejí starý němý film, při němž se těžce zraní kaskadér. Tak začíná koprodukční film Pád, zasazený do fascinující nádhery indických paláců, jehož děj se odehrává ve dvacátých letech minulého století v nemocnici v Los Angeles. K lůžku ochrnutého kaskadéra Roye Walkera přichází pětiletá dívenka Alexandria s rukou v sádře. Kaskadér jí začne vyprávět fantastický příběh o pěti dávných hrdinech, kterým ublížil zlý guvernér Odious, a oni se proto vydávají na cestu pomsty. Do těchto postav promítá Roy sebe, lidi z nemocnice i mrtvého Alexandriina otce. Když je vyprávění nejnapínavější, přestane a pokračuje dál jen tehdy, když mu holčička prokáže „službičku“ a přinese mu ze skladu s léky morfium, jímž chce Roy vyřešit svůj tragický osud. Koprodukční dobrodružné fantasy drama natočil indický režisér Tarsem Singh. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (269)
No už dlouho mě nic tak nenaštvalo=Tady veškeré plusy končí u několika"krásně" naaranžovaných obrazů-víc NIC!! ...Příběh z reálu je takový obyčejný a příšerně hystericky uřvaný(kdo nemá rád protivně brečící děcka-ruce pryč) .. A ten vyprávěný příběh nemá žádnou charakterovou hloubku, psychologii, hlavu a patu, nic...ten hezounký -ale plytký- děj se mění podle podnětu zvenčí, takže naprosto chaoticky a nesmyslně ........Cela byla chytlavá, originální, napínavá-Pád je slátanina hrající vše jen na hezké barvičky.. ()
Vizuálně úchvatný epos, balancující mezi pohádkou, dramatem a romantikou, se spoustou bezchybně nasnímaných scenérií, které nejsou jen zástěrkou pro příběh, nebo poselství, ale pomocí Royova vyprávění a jeho obměn, propojení příběhu s realitou se stávají víc, než jen kulisou, dokreslují nálady hrdinů nebo bezvýchodnost situace. Divák se díky malé Alexandrii( skvěle zahrané mladičkou Catinca Untaru) a jednoduchému, ale dostačujícímu příběhu dostává přímo do středu dění a i za to se nebojím dát plný počet! ()
Tento film je krásným příkladem kýče. Nebo mám spíše říci hnusným? ___ Opovržení kýčem není než jedním z přirozených pokusů vymanit se z náruče iracionality a stupidity, ke kterým jsme však pevně a nezměnitelně vázáni svou náležitostí k přírodě, k její složitosti, jakožto i ke složitosti našeho vlastního sociálního světa. ___ Takže .. jak kdo chcete. :) ()
Dokonalá kompozice, fascinující imaginace a láska k filmu, to jsou složky, které tu tak umě mísí Tarsem Singh. Už jenom pro scény z nemocnice v Los Angeles, které se odehrávají ve 20. letech, bych Pád milovala, protože herecký koncert Lee Pacea a Catincy Untaru je něčím výjimečným... Ale nádherné na tom všem je, že tohle je pouhý začátek. Epická pohádka, kterou Roy vypráví Alexandrii si v ničem nezadá s vyprávěním barona Prášila. Dětská imaginace je pak klíč k jeho pochopení. ()
Dokoukáno s maximálním sebezapřením. Bože, jak mě iritovala ta tlustá bezzubá holka s tím jejím příšerným přízvukem - utrpení! Scéna, ve které si to nebohé stvoření čmárá na svůj tlustý pupek rtěnkou jakousi kytku, je peklo. A vůbec, Pád je disharmonický spletenec několika filmů v jednom, který jako celek působí dojmem dortu psa a kočičky - dalo se tam kde co, ale výsledek je nepoživatelný. A přitom - co je pozoruhodné - se tam vyskytuje i pár velmi silných momentů, výtečný Beethovenův hudební doprovod, a geniální loutková sekvence. Tento film mi svou - pro mě osobně - nepochopitelnou WTF?! poetikou připomněl z nedávné doby snímek Bratři Bloomovi z r. 2008, který jsem sledoval s velmi podobným úžasem až odporem k jeho prapodivnému vyznění. Nechci mít s filmy tohoto ražení nic společného, děsím se jich. ()
Reklama