Babel

Globalizace propojila svět - v tomto filmu hned na třech kontinentech, ale lidé si stále nerozumějí. Slavný mexický režisér Iñárritu zde ztvárnil osamělost mladé hluchoněmé Japonky a její neschopnost sexuálně komunikovat s okolím, odcizený americký manželský pár v Maroku, který sblíží až postřelení manželky, nedůvěru marockých dětí v pravdivost dlouhého dostřelu otcovy pušky a v osudové důsledky používání zbraně, nebo tvrdý přístup už nikomu nevěřících amerických rangerů na hranici s Mexikem. Zajímavý pěkný film, hrající si umně s důsledky náhod a následky (ne)zodpovědných lidských činů. Trailer: http://www.csfd.cz/film/221646-babel/videa/ (03.05.2009)

Svet ľudí ohraničený limitami našej planéty ako jeden veľký a postupne sám seba požierajúci Babylón, kde ľudská rasa zlyháva v komunikácii nielen skrz rozdielnosť národných jazykov, ale hlavne aj skrz ten univerzálny - vychádzajúci zo srdca. Mozaikovito pretkané a vzájomne postupne súvisiace príbehy sú už vlastne režisérovým trademarkom, ktorému zostal verný aj tentokrát (i keď časová nechronológia nie je ani zďaleka tak rozbitá ako pri 21 gramoch). Možno vďaka transkontinentálnemu záberu cca prvá polovica filmu nepôsobí tak naliehavo (skôr naopak - vykonštruovane), zovreto a hlavne intímne ako 21 gramov, ovšem smerom ku koncu emócie na vás útočia rovnakou razanciou. (02.12.2006)

Další film režiséra Alejandra "neumím natočit krátký film" Iñárritu se mi líbil. Babel je nepochybně lepší než režisérův novější film, ale pořád o něco slabší než jeho předchozí snímek. Režisér opět propojuje několik lidských osudů, tentokrát ti lidé nejsou ani na stejném kontinentu a přesto to ve většině času funguje tak, jak má. Je to silné, herci hrají skvěle a hudba je opravdu geniální. Nebudu hodnotit příběh od příběhu, napíšu jen, že nejméně mě bavil ten o dětech a mexické svatbě a nejvíce… japonský příběh. Přišlo mi, že hlavně tento příběh má potenciál pro vlastní celovečerní film, kdežto ostatní jsou zde použity do maxima. Opravdu, ujmout se toho někdo a natočit to s překrásnou a skvělou Rinko (opravdu jsem váhal, jestli ta herečka je sluchově postižená nebo jestli to tak dobře hraje) tak jsem v kině okamžitě. Jistě, když to vezmete kolem a kolem, každý z těchto příběhů by se dal ještě více rozvinout, ale jak jsem napsal, ten z Japonska působí jako ten, kterému by to slušelo nejvíc. Jinak snímek i přes svou stopáž nudí opravdu minimálně a já si jej někdy znovu určitě pustím. Do té doby zde nechám silných 80 %. (29.09.2012)

Ińárrituovská šablóna znova vyšla! Spojiť však tieto tri príbehy, ktoré sa v jednom bode spoja, nie je až také umenie ako bolo v predošlých dvoch filmoch. Rovnako ako aj tento (okrem marockej línie) nevyvolal vo mne toľko emócií a citov ako som chcel. Nie žiadne, tých bolo dosť, ale pocit z filmu nebol až taký intenzívny ako som myslel, že bude. Cez to všetko sa niektoré sekvencie a scény hlboko uložia v mojej pomäti, gradovanie je excelentné, strih a načasovanie scén je presne tam, kde má byť a usádza diváka v kresle stále hlbšie. Pitt konečne znova zistil aké je to poriadne si zahrať a jeho korenenie komerčnými zarábačkami snáď už skončilo a ja chcem Ińárrituove ďalšie troj-príbehové bomby! 95%. (29.10.2007)

Troufnu si podle dojmu hodnotit jednotlivé segmenty nového Ińárittuova filmu: Maroko - 7/10, Mexiko - 6/10, Japonsko - 10/10. Nemám potřebu hodnotit film jako celek - důvodem, proč píši tento koment, je japonská část snímku. Doposud jsem za nejlepší filmy, jež se aspoň trochu citlivě dotýkají světa neslyšících, potažmo hluchoněmých, považoval hlavně Bohem zapomenuté děti a v podstatě i korejskou Sympathy for Mr. Vengeance. Babel představuje další povedený přirůstek do této rodinky. Příběh postižené japonské dívky Chieko jsem prožíval jako dlouho žádný jiný. A hodně dlouho jsem se tolik nesblížil s filmovou postavou jako v případě hluchoněmé slečny, nehledě na pohlaví. Nevím, zda-li je Rinko Kikuchi také v reálu hluchoněmá, ale ve filmu je úžasná. Neodvažuji se tvrdit, že vím, jaké pocity frustrace a vykořenění takový člověk zažívá (do členství v řadách neslyšících mi ještě pár procent zbývá), ale dovolím si tvrdit, že Rinko to zahrála bezchybně. Díky ní a nádhernému hudebnímu podkresu ve mně japonské zakončení vzbudilo nejvíc emocí v celém filmu. (24.02.2007)