Návštěvní hodiny

Československý televizní film pojednávající o vztazích v rodině Machů. Příbuzenstvo se setkává každý týden v nemocnici, kde je hospitalizován otec rodu (tradičně skvělý R. Hrušínský), přičemž je vedena debata o rodinných záležitostech. Nejpalčivější rodinný problém se ukáže v momentě, kdy se řeší, komu má připadnout dědictví rodinného sídla Háje. Během této debaty se ukazují pravé charaktery postav a díky totálně neshodě mezi nimi a otcem dochází též ke zhoršení patriarchova zdravotního stavu. Herecky mě nejvíce zaujal B. Poloczek jakožto bodrý a mnohomluvný zeť Míla a také L. Frej hrajícího těžkého intelektuála Karla se zajímavě neuchopitelným charakterem. Poměrně zajímavě působily scény z nemocničního pokoje, kde rodinné setkání ostře komentoval pacient Zoula (J. Skopeček). Celkově se však domnívám, že se jedná o průměrnou televizní podívanou. (09.02.2014)

Podle mě výborná hra, která stojí jen a pouze na hereckých výkonech. Sourozenci se totiž mezi sebou neustále dohadují a vedou konverzační války. Rudolf Hrušínský byl také výborný. Zajímavé je, jak se doma mění. Zatímco tenkrát se hádali o to, co bude s domem a nikdo jej nechtěl, dnes by se nejspíš servali o to, čí dům bude. Doba se sice mění, ale povahy lidí ne. Bratři a sestra se hádají o barák a postupně se to stává ústředním tématem jejich návštěv. Scénář je horší. (27.07.2020)

Zástupce televizního nadstandardu, kterému z kapsy nápadně vykukuje kvalita. Hereckou jistotu má jasnou. Je jí Rudolf Hrušínský, kterému se dá věřit každé gesto, které udělá. Sestava kolem něj je neméně silná. Většina herců z ní je herecky už dost ostřílená, takže nebyl problém ani u nich. Podstata příběhu tkví v tom, že smrtelně nemocný otec z nemocničního lůžka zjišťuje, jak rakovina obrazně rozkládá i jeho rodinu a jejich rodinné vztahy. Předmětem sporu se stává rodný dům, o který už nikdo nemá zájem. Pavel Háša režíruje místy poněkud jednotvárně, ale jede v dobře nasazeném tempu. Z nemocnice, do nemocnice, úplný odpich se nekonal. Postavy mají různorodé charaktery, není jim cizí sobecký, manipulační a pokrytecký přístup. Následné neurčité vyznění jejich charakterů působilo dost unáhleně, protože divák poměrně tápal, zda brát postavy souhrnně za negativní. Sice s umírajícím otcem vždy na rovinu a čestně nejednaly, ale posléze přece jen k nějakému stmelení dojde. Divák vesměs sledoval přetahovanou o dům ve zkušeném režijním provedení. Převládal kolovrátkový průběh s řadou neshod a výměn názorů mezi rodinnými příslušníky. Herci ale ze svých dobrých kreací nic nesleví a v pohodě dotáhnou tenhle mírně neurovnaný počin až do optimálního závěru. Scenáristická důslednost i vybroušenost by určitě neškodila. Dá se to vidět, ale je třeba tolerovat rok vzniku. 60% (18.10.2015)

Zdařilá televizní inscenace. Dobré herecké obsazení v čele s Rudolfem Hrušínským doplňují jeho filmové děti, jejichž rozdílné charaktery velmi výstižně a věrohodně představují naši přední herci. Po myšlenkové stránce mne osobně toto dílo oslovilo, protože si taky myslím stejně s panem Hrušínským, že co člověk cenného získá od svých předků, má za povinnost předat svým potomkům. Co se rodného domu týká, tak mám ten názor, že každý člověk by měl mít tady na zemi kousek místa, které patří jenom jemu. Cením si civilního uvěřitelného projevu všech hereckých dětí, které se sešly u lůžka nemocného otce. Výprava nebyla příliš náročná, protože se celý příběh odehrává v nemocničním prostředí a vynikne zde různorodost členů jedné rodiny a jejich vzájemná komunikace. Doba se mění, dneska by se o dům všichni svorně poprali. (21.11.2016)

Umírající otec má kupu dětí věrně za ním docházejících pravidelně do nemocnice. O "Návštěvních hodinách" pak my diváci zjišťujeme, jak jsou jednotliví příbuzní rozdílní, jak rodina nedrží pohromadě a otec se trápí pocitem, že až zavře oči, zemře s ním taky to poslední, co ty všechny lidi spojuje. A zoufalá snaha děti jakkoli spojit je ústředním tématem inscenace. Naštěstí tématu na síle přidává herecké obsazení, takže se mi už po chvíli sledování chtělo mezi ty magory hodit atomovou bombu. Neskutečně dobře zahrané příbuzenstvo, tak příšerné, jak obvykle opravdu bývá. 70% (04.06.2012)