Block Party

Libová záležitost, disponující tak úžasnou atmosférou, že jsem málem několikrát po skončení písničky zatleskal. Chappelle je božan, hudba fantastická (Fugees reunion, Mos Def a hlavně Kanye s dechovou sekcí) a Gondry navíc vše drží pevně ve svých rukou. Už ať to mám doma, abych si některé pasáže mohl pouštět znova a znova a znova a...... (03.08.2006)

Úvodní půlhodina kdy Chappelle pobíhá po své rodné hroudě a nahání neznalé na svou show je výtečná, stejně jako část o přípravách s návštěvou jednoho architektonického skvostu obývaného čarodějnickým post-hippie párem. Jenže pak se to začne plně soustředit na párty samotnou a s ohledem na její hudební styl jsem vlastně docela převapen, že jsem to ve zdraví přežil. Ale stejně jsem si hned po skončení musel pustil jako detox něco řízného od Alice Coopera, přece jen kdo má vydržet všechna ta provolání o utlačování, (ne)rovnosti a (ne)svobodě od lidí s diamanty v uších? (02.08.2009)

Dave je zvláštní typ komika, kterej se často a rád směje vlastním fórům. A já se jim často a rád směju taky. Dave je tak zvláštní, protože se zdá jako děsně při zemi chlapík (což o to, to von asi i je), ale má neuvěřitelnej komediální talent danej vod boha. Od týhle show jsem teda čekal dvě věci – že se zasměju, a že si poslechnu hudbu, která mě baví. Nečekal jsem, že to bude zároveň film tak umně režisérsky zpracovanej, že bude mít celkem podstatnou dokumentární rovinu a že budu tolik pohnutej reunion Fugees. Tak asi jediná výtka, že pomalu to jediný, co z koncertu Lauryn Hill a gangu ukázali, bylo Killing Me Softly, který má elektrizující nástup, co vás nabudí na další čísla, který ovšem nepřijdou. Ostatně i ostatní maj na DVD jednu, dvě písničky, přitom já bych u toho vydržel sedět půl dne. Nebo možná ne – tuhle atmosféru, to chce zažít. Doufám, že příští Chappellova Block Party bude blíž mýmu bydlišti… (07.07.2014)

Už je to pár let co jsem tenhle skvost shlédl. Úžasný průvod s opravdovými americkými umělci co se týče rapu, r´n´b a funku. Narvat do jednoho "filmu" osobnosti jako Most Definity, užasnou a nádhernou Layuryn Hill, Commona, hezouna Johna Legenda, profíky Westa & Daddy Kana a obry jménem Fugees, to je celkem umění. Průjezd s těmito hvězdami ulicemi Brooklynu se nedá hodnotit jinak než 5*****. (24.04.2012)

Černoši černochům (teda převážně), ještě v době, kdy se to nehemžilo v publiku lidmi, co se zvednutými telefony natáčí vystoupení, to byla ještě ta správná atmosféra. Ale nejvíc na svědomí ji měli hlavně Dave Chappelle a všichni vystupující. Nedá se jim upřít hromada talentu, i když tento styl hudby nějak extra nevyhledávám. Nejvíc mě zaujala Erykah Badu a Jill Scott - obecně ženská vystoupení mi sedla víc než ty mužské, rapperské, které jsou takové trochu moc opičácké a na vše si stěžující (přesto ale poměrně dobré). Nevím, jestli to měli nacvičené, ale to, jak se navzájem doplňovali, to byla super improvizace. Dave Chappelle - sice ho moc neznám, ale s ničím se moc nesral a jeho vtipné hlášky to vše pěkně okořenily... a hlavně má můj obdiv za tu myšlenku zorganizovat takovou akci, pro lidi, zadarmo, za svoje peníze. Vím, že ještě víc nadšený bych byl, kdybych se v USA narodil a víc rozumněl všem těm negerskejm slangům a významu jednotlivých textů, navíc v souvislostech s dalšími kulturními osobnostmi a událostmi. Takhle mi toho určitě hromada uniklo, je to prostě jiná komunita, která má vlastní svět. Co mě nebavilo, tak ze začátku ta prohlídka domu, před kterým se Block Party konala - jakýsi opravdu divný hipísácký pár by si sice zasloužil nějakou tu pozornost, ale ne v tomto dokumentu. Pak se ale víc věnujeme pódiu, kde uvidíme i docela dost známých tváří, které se uchytily i ve filmové branži. Nezpochybňuji Gondryho cit pro hudební průmysl, ale tady se prostě jen zúčastnil výjimečné akce s kamerou v ruce. Ale stejně tak to mohl natočit kdokoliv jiný, protože hlavní zásluhu tentokrát neměl on. (06.10.2021)