Režie:
Jiří VanýsekKamera:
Jakub NosekHudba:
Jiří BulisHrají:
Oldřich Navrátil, Ivona Krajčovičová, Ján Kramár, Ilja Racek, Ján Sedal, Steva Maršálek, Jan Vlasák, Monika Maláčová, Hana Zaoralová, Žofia MartišováObsahy(1)
Mladý lesní inženýr Jan (Oldřich Navrátil) žije na samotě v hájence. Nespokojenost s osobním životem i pracovní problémy řeší pitím. Postupně přestává komunikovat, propadá apatii a lhostejnosti. Jeho závislost na alkoholu se prohlubuje. K odchodu na dobrovolnou odvykací terapii ho přinutí až nenadálý příchod mladé dívky Marty (Yvona Krajčovičová). Když se po čase domnívá, že má vše pod kontrolou, léčbu o své vůli přeruší. Bez pití ale nevydrží dlouho. V deliriu si podřeže žíly a je umístěn na psychiatrii. A je to znovu Marta, která mu dává důvěru a naději. Láska, kterou k Martě cítí, je pro něj velkou motivací. Bude jeho odhodlání a vůle stačit na zvládnutí své závislosti? (Česká televize)
(více)Recenze (32)
V poslední době mam nějaký štěstí na filmy o alkáčích. Oldřich Navrátil chlastá první ligu, dělá mu to problémy, Ivona Krajčovičová se ho snaží přesvědčit, aby přestal, nakonec se jde léčit... Prostě je to jako přes kopírák. Nutno dodat, že Navrátil svym výkonem tuhle lacinou televizní inscenaci vytáhnul z totální šedi aspoň někam do průměru. Ostatní herci mi přišli jen tak do počtu. Nenadchne, neurazí - 50% ()
Filmy o závislácích nemám rád, protože nevím, proč by se v tom měli mít možnost prostřednictvím umění hrazeného z peněz daňových poplatníků ještě rochňat. Navrátil to ale hraje dobře, je prototypem nevkusného slabocha. Naštěstí je tu Ivona, taková ta femme fatale českého filmu té doby. Její kouzlo je opravdu těžko odolatelné. ()
Konec osmdesátek se nesl v kritickém duchu a tak se občas objevovaly i filmy tepající do nešvarů socialistické společnosti. Jedním z nich byl alkoholismus a filmů na toto téma v té době vzniká hned několik. Tenhle je o osamnělém lesákovi, žijícím daleko od lidí v hájence. Jeho boj je klasickým bojem se svým vlastním já. Myslí si, že vše má pod kontrolou, že rozhoduje sám nad sebou a že když si dá sklenku, umí siříci i dost. Jenža ta je vždy spouštěčem k pokračování v pití. Rána jsou pak krutá. Nejen, že se sčítají materiální i duchovní škody, ale s vystřízlivěním a bolestí hlavy přichází i výčitky, uvědomnění si vlastní zbabělosti a faktu, že nad nemocí nemám kontrolu. Následný slib, že už ne většinou vystačí jen do dalšího závanu čehokoliv v čem je líh... Navrátil tu zahral svoji životní roli. On je hercem pohodářů, taťků, oddílových vedoucích, pracantů...a teď si střihl toto. Ta jeho slast, když zalomil láhev pálenky byla dokonalá. I to jeho kradmé našlapování v teniskách před léčebnou, když přijela návštěva...Směs radosti a chuti běžet a zároveň hluboký stud, bránící v rozběhu... Opravdu tu předvedl veliké herectví. Dávám za 4 antabusy. * * * * ()
Tohle drama člověku v mladém věku dochází jen pomalu, dny kdy prostě "žijete" se táhnou a Vy čekáte, že se něco změní a někdo přijde a z toho šedého světa Vás vezme pryč, ale tak to není...nikdo nepřichází a tak občas sáhnete po lahvi, pak častěji a pak už pořád. Osamělá hájovna, ale může to stejně tak být byt v paneláku nebo vila na Ořechovce. Výborný Oldřich Navrátil a jeho boj s něčím nad čím se nevyhrává příliš často. ()
Tohle by mohla být klidně životní role Oldy Navrátila, protože svoji postavu lesního inženýra, který propadl závislosti na alkoholu a posléze dospěl k celkové apatii, že si podřezal žíly na návštěvě u rodičů své přítelkyně, hraje naprosto s přehledem. Také jeho neustálé mačkání listí, aby se nemusel napít je sugestivní. Jiří Vanýsek natočil opravdu silný film a vkusně a démonicky nasnímal delíria, do kterých se hlavní hrdina dostával a za doprovodu hudby Jiřího Bulise je to doslova horor! ()
Reklama