Princezna Mononoke

Princezna Mononoke je manifestem přírody, ne však z klasického černobílého pohledu. Schyluje se na boj mezi zvířaty a lidmi, ovšem ve víru konfliktů je více frakcí a každá má své zájmy a svůj pohled na věc. Právě díky této nepředpojatosti a nevnucování jasně definovaných dobrých a zlých postav, nepůsobí ono ponaučení otravně a provařeně. Taktéž díky zajímavým charakterům se dá film dobře a nepateticky prožívat... Avšak pouze za předpokladu, že netrpíte vrozenou silnou antipatií k japonskému anime, jako já. 6/10 (18.07.2009)

Můj první Miyazaki, a hned královského původu. Ne že by to o něčem rozhodovalo, protože od tohoto mága anime se asi horšího než čtyřhvězdičkového filmu, nebo spíš nádherného a hlubokého mýtu převedeného na plátno, nedočkám. (Dodatek 7.1.2012 - několikrát potvrzeno;)) Výjimečnost velkých anime filmů je možná v tom, že je průměrný člověk "ze západu" nikdy pořádně nepochopí, ale stejně jako při čtení zenových fragmentů je mi to jedno a mám z toho jen lepší pocit. Na dvě hodiny se ztratíte z normálního světa a pohltí vás čarovný les...užijte si tu projížďku světem fantazie velkého autora - a vnímejte jeho volání po ohleduplnosti k Zemi, které je tu pokud ne silnější, tak rozhodně působivější než u starší sestřičky Naušiky. 90% (28.05.2005)

Když jidaigeki , tak vznešenost v podobě Mononoke hime. Miyazaki se sice vyhýbá kreslení bradavek, ale před vícevrstvou imaginací úzce spjatou s japonskými mýty, legendami a historií nikdy neuhne. Je zvláštní, jak jsme slabí, příroda neskutečně silná a stejně od ní pořád dostáváme šanci. Jestli to nebude tím, že ona na rozdíl od lidí neví, co je to lstivost.. (08.09.2014)

Pro mě nejslabší epos z Hayaovy velkolepé filmografie, přesto s pocitem komplexního díla. Jakmile se po nezvykle nevýrazném rozjezdu poprvé objeví San, příběh chytne a až na malé výjimky nepustí až do působivého a animačně úchvatného závěru. Těmi výjimkami jsou epizody odehrávající se v Železném městě, které se snaží vměstnat do Mononoke trochu toporný humor, který tentokrát působí jako pěst na oko. Vše ostatní je ale pohádka v tom nejkladnějším slova smyslu. Kdykoli jsou v jednom záběru San a Ashitaka, ale hlavně, když Miyazaki rozdává nápady své bohaté pokladnice zvané fantazie. Vlci, lesní tvorečci nebo sám velký Duch lesa ve mně vyvolávali pocit, jako bych se díval na zfilmovanou báseň. (22.06.2006)

Znáte to každý, jste na film natěšeni, je vám doporučován, slyšíte na něj chválu ze všech dostupných stran a nakonec to na plný počet tak nějak nedopadne. Asi jsem fakt čekala nějakou pecku, která zasáhne mé srdce tak silně, jak silně dokázal Ashitaky vystřelit svůj šíp. Námět byl bezpochyby zajímavý, ale ten děj se mi zdál takový nesouvislý. Pořád jsem nerozuměla tomu, proč to princ hraje na dvě strany, když měl táhnout za jeden provaz s vlky a prasaty proti železnému pasu. Chápu, myslel to dobře, ale ... ale u filmu jsem prostě neseděla se zatajeným dechem, plná napětí, strachu o hlavní postavy a s dojetím nakrajíčku, no... Roztomilí byli malinkatí, lesní bůžci, líbila se mi animace v kouzelném lese, kdy se brodili průzračnou vodu k ostrovu. Také hudba je jedna z částí, která mě skutečně zasáhla. Skládat tklivé písně Japonci opravdu umí. Omlouvám se všem zaníceným fanouškům, ale víc než tři hvězdy dát nemůžu, byť bych ráda dala. (Challenge tour 2015) (02.04.2015)