Cesta na Guantánamo

Nesdílím nadšení svých oblíbených pro tuhle propagandistickou taškařici. Parta arabáčů žijících v blahobytu Anglie, majících problémy s policií(podvody, krádeže, měsíce ve vězení) si vyrazí na výlet do Pákistánu. 3 dny (kurva dlouho) se tam ten jeden Mustafa seznamuje s dívkou a chce se ženit. Pak ale začne bombardování Kábulu (r. 2001 po dvojčatech) a chlapce zláká vzrůšo. Říká tomu "pomáhat"! Ženění, neženění i s kamarády se ocitá v konvoji utíkajících Talibanců. Končí v nelidských podmínkách Guantanáma. Ač nemám amíky rád velmi, pohádku, že jako britští občané se tihle hnědý idioti nedopustili zločinu - neberu. Práci amerických vyšetřovatelů naopak plně beru. Já bych těm hnědejm klučinům taky nevěřil, a zvlášť kdyby mi někdo před měsícem vyhodil do luftu Hradčana nebo Vyšehrad. Paradoxní je, že tyto hajzlíky propustili amíci na základě záznamů z věznic v Anglii, kdyby byli počestní občané Spojeného království asi by na Kubě hnili dodnes. (05.10.2012)

No... ehm.... chlad, chlad a ešte raz chlad. Film nepresvedčil o motivácii štyroch Britov pakistanského pôvodu vyraziť si tesne pred svadobnou veselkou do Američanmi bombardovaného Afganistanu. "Len tak si užiť, "Majú tam také veľké chleby" či, "Treba nejako pomôcť Koránu" - sú vratké dôvody pre rozlúčenie sa so slobodou vstupom do vojnovej zóny. Drsne nezapôsobili ani väzenské tortúry. Respektíve ako protipól by som rád videl dokument o väzňoch Talibanu, či muslimských štátov všeobecne (vinných, nevinných aj podozrivých) - a práve porovnaním postupov by sa dalo hovoriť o miere demokracie toho, ktorého štátu. O postupoch našich bratov v Alahovi nás však zväčša nemá kto informovať, pretože odrezané hlavy mlčia. Tretia svetová, ktorú radikálni islamisti nenápadne rozpútavajú na všetkých frontoch si podľa mňa vyžaduje mimoriadne opatrenia. V dokumente sa hovorilo o drsných prvých dvoch, troch týždňoch v zajatí - potom bolo vidieť v rukách guantanámskych väzňov aj Korán, oddych, normálne vypočúvanie. "Verbálno/podpisoví ochrancovia ľudských práv" páchnúci dobrými mravmi často tolerujú ponižovanie a týranie pri výsluchoch grázlov drsniackymi policajtami v kriminálkach. Rovnaké postupy však posudzujú ako neprípustné mučenie pri vypočúvaní obdobných grázlov americkými mariňákmi (podľa ich vlastných slov boli dvaja z troch väzňov rok držaní anglickou políciou za fyzické napadnutie a lúpež) . Zdá sa, že európska fóbia z USA a z nej vyplývajúce drukovanie každej zámienke kopnutiu si do nej je večná. Podotýkam, nehodnotím vinu alebo nevinu hlavných hrdinov - pretože o toto ani nešlo - dôležitá bola urputná snaha režiséra s vymačknutím slzy presvedčiť, že zlí Američania ubližujú chudákom nevinným Arabom. Keď dokument o mučení, namiesto tejto agitky si radšej opakovane pozriem skvelý Standard Operating Procedure od Errola Morrisa skúmajúci osobné zlyhania naprieč systémom pravidiel vojenskej inštutúcie. (19.08.2009)

Hraný dokument, pevně věřím, že víc „hraný“, protože to co ukazuje je otřesné. Vzpomínková výpověď britských muslimů, jejichž cesta na svatbu v Pákistánu skončila na kubánské základně Camp Delta Guantanamo. Jejich výlet začal koncem září 2001 v době, kdy americká a britská vojska začínala bombardovat Afganistan. V městečku Kunduz, se jim při náletu ztratil kamarád. Krátce nato byla trojice zajata vojáky Talibanu (asi), byli nacpáni do uzavřeného kontejneru, ve kterém bylo světlo a vzduch jen díky prostřílenému plechu. Střelba ze samopalů měla zklidnit křičící a vyděšené lidi. Kdo přežil mezi mrtvolami cestu v plechové „rakvi“, skončil ve vězení. Naše trojice měla „štěstí“ jako britští občané se z vězení dostali „pod ochranu“ amerických vojáků ...... a byli s pytlem na hlavě přemístěni na Guantanamo, kde si teprve mohli užívat tu pravou pohostinnost. Vše samozřejmě, jak oficiálně potvrdili nejvyšší představitelé americké vlády, v souladu s Ženevskými konvencemi. A dál už se raději nebudu vyjadřovat, přesvědčte se sami. (15.06.2006)

Příběh čtyř muslimských kluků z Tiptonu nedaleko Birminghamu je vyloženě příšerný. Navíc autor zvolil polodokumentární styl, ve kterém střídá výpovědi skutečných aktérů s hranými rekonstrukcemi jejich „výletu“. Je to silný příběh, jaký by se snad ani neměl stávat. Chování (nejen) amerických věznitelů si totiž nijak nezadá s praktikami připomínajícími výslechy StB v 50. letech. A je jasné, že takovéhle chování by se nemělo tolerovat, ani kdyby to, z čeho hrdiny podezřívali, byla pravda. (16.07.2006)

LFŠ 2011 ... Skvělý dokument plný strašného hnusu. Těžko dodávat něco víc...pro mě jeden z vrcholů této LFŠ, který ve mně vyvolal chuť zabít buď sebe, nebo všechny ty zmrdy co v příběhu vystupují či tahají nitkami v pozadí. Beznaděj, vědomí o vlastní nedůležitosti, ponižování, mučení...je opravdu neskutečné co se může stát ve 21. století a ještě v zemi která si hraje na nositelku svobod. Jdu blejt velebnosti... (02.08.2011)