Most do země Terabithia

Oč méně efektů a fantaskní výpravy, o to více duše a kouzla. Úvod možná působí dojmem rozněcovače fantazire pro vyhaslé emaře a emařky, nicméně výborný soundtrack a moc dobří dětští herci tomu dodávají radostné kouzlo svobodného fantazírování. Zvláštní směsice dětských omalovánek, Petera Pana a love story pro dospívající dostane nový rozměr po twistu, který pro mě překvapivě odkryl, jak moc jsem se dokázal do roztomilosti filmu vcítit. Velmi příjemné a nenásilně získané emoce, Gabor Csupo dokáže takřka do puntíku to, co Mark Forster se svou Zemí nezemí... podobně jako on sice nepřekypuje výraznou vizualitou, ale práce s postavami je výtečná a co bych to nepřiznal, i slzu jsem uronil. Film pro každého, kdo se rád vrací do dětství a občas bytuje ve snech. (13.05.2008)

Čtrnáctiletý kluk (co maluje jako retardovaný osmiletý kluk a všichni s rozplývají nad tím, že je to umělec) trpí útlaky své buranské rodiny a pochopení najde u zásadně bohatší (tedy krásnější, chytřejší a hodnější) rodiny a jejich dcery. Je hezké, že se ten film pokouší komentovat nějaké existující sociální rozdíly, ale násilně vražené fantasy nutí tvůrce k zoufalým zkratkám. A nefunguje to. A ten konec je jen z nouze ctnost. Nevím, jak to funguje v knize, ale ve filmu je to jen nepřirozená změna zavánějící zoufalstvím. Zlatý Del Toro. (08.02.2013)

Verze pro ty, co neviděli (beze spoilerů): krásný a poetický film o radostech a strastech dětství, navrch s výbornými hereckými výkony představitelů hlavních dětských rolí (AnnaSophia je nesmírný talent). Verze pro ty, co viděli (je tu něco jako spoiler!!!!!).....................................................................: že jsem nebyl sám, kdo na konci tak strašlivě brečel? Ufff, ještě teď mám na krajíčku... Edit.: podruhé už to bylo lepší, ale stejně jsem se jim neubránil... (02.12.2007)

Krásný film, opravdu krásný. A tak dojemný. ____ Koncept a scénář filmu, ač se to nezdá, je velice originální. 1, Nemáme totiž do činění s otřepaným dobrodružstvím dětí, které v kouzelné zemi na straně dobra porazí zlo, naopak postavy neustále pendlují mezi školou, rodinnou a Terabithiou. Film se víceméně nikdy nerozjede a staví na rozvíjení několika vedlejších epizod (otec, malování, učitelka, šikana). Díky absenci nosné linie děje nelze dopředu nic předvídat a kupříkladu stěžejní zvrat bych se nebál označit za geniální a šokující. 2, Klasický model loserovství vykoupeného fantasií a návštěvami pohádkových krajů je v tomhle filmu totálně překopán. Jistě, jde tu o fikci, ovšem nerelativizuje se zde fikce filmová (uvěřitelnost filmu samotného), ale fikce uvnitř filmu (uvěřitelnost pohádek). Není kladen důraz na cizí světy, jen na to, zda vůbec mohou existovat. A i proto si film může dovolit poněkud tristní monstra, protože o ně vůbec nejde. A ano, AnnaSophia Robb je božská. Vlastní jakous auru. Nikoliv sexuální, spíše auru dobrosrdečnosti. Klaním se matce přírodě. (27.10.2008)

Paleta emocí bombardovala mé srdce, mou mysl, můj vnitřní pocit, můj rozum, můj sluch a mou duši s účinkem atomovky. Do Leslie jsem se zamiloval během několika sekund. Moje srdce ještě nikdy žádná holka nedokázala ukrást rychleji, ale nejlépe oblíkaný holce na světě, producentce nejkrásnějšího úsměvu pod širým nebem a majitelce očí naplněných životem až po okraj, bych uvěřil i to, že Jesus Kristus byl automobilový závodník. Má mysl se doslava nemohla dočkat až společně s Leslie a Jessem znovu a znovu navštíví Terabithii. Stačila krátká scéna ve které Jess, s Leslie a jejími rodiči malují pokoj a už mě můj vnitřní pocit šeptal "Toto si zapamatuj Pavle, až budeš mít děti, protože si budeš pamatovat, jak dát dětem radost a štěstí." Když mluvil tatínek Jesse / Robert Patrick / můj rozum mě napověděl, že dobrý člověk někdy nemusí budit okamžité sympatie. Můj sluch se při poslechu hudby dostal na svůj sluchový Mount Everst, ale nejvíce si užila má duše. Byla to právě má duše, která se sledovala příběh nastěhovaná v mých očích a v poslední části je postupně v podobě velkých a nekončících slz opouštěla. Emoční bombardování tak dosáhlo svého vrcholu, ale ani po skončení filmu nemám důvod následky bombardování odklízet. Proč ? Mám totiž zavřené oči a otevřenou mysl a můžu tak vytvořit celý svět ! (22.06.2008)