Most do země Terabithia

Zavři oči, ale nechej svou mysl široce otevřenou. Škoda, že jsem tuhle radu nedostal před filmem, rozhodně bych to zkusil už v jeho průběhu. Představovat si věci ve filmu o hrdinech, kteří si představují věci, které nejsou, by bylo docela zajimavé, nemyslíte. Dobře, je to nesmysl, tenhle film asi chtěl tématem ukázat, že i přes všechny ty věci, které lidem vše ulehčují a ti pak nemusí skoro nad ničím přemýšlet (jak často tohle platí u filmů, no), aby nenechali svoji fantazii upadnout úplně. A že se jim to povedlo. Csupa a samozřejmě taky paní spisovatelku díky Terabithii budu navždy milovat, to, jaký jsem měl z tohoto filmu požitek, nejde slovy popsat. A samozřejmě hlavně kvůli nádherné, oslnující, perfektně hrající, a strašně roztomilé AnněSophii Robb. Po tomhle jsem se do ní úplný blázen. Její herecký výkon je něco úžasného, dokáže naprosto zlepšit náladu a nachvíli spolu s ní zavzpomínat na dětství. Hutcherson odvádí výkon klasický, ale tentokrát jsem mu roli opravdu záviděl. Jak bych chtěl po Terabithii pobíhat s ní. No dobře, to by bylo k mým pocitům k hlavní postavě. Celý příběh pak krásně ubíhá až do půlhodiny před závěrem. Za tohle budu režiséra a spisovatelku zase nenávidět. Ach, něco tak dojemné se vidí málokdy a úpřimně jsem si u toho krásně zabulil (lil lil) :-). co se týče technických věcí, intro je jedno z nejlepších začátků vůbec, soundtrack (score) je perfektní, trochu mně zamrzelo, že písnička, kterou zpívá Robb, tam vlastně skoro vůbec není, ale nějaká Montana hyzdí závěrečné titulky. Režie je zručná, kamera v pohodě, někdy dokonce výborná, ale triky dost úbohé a v některých scenách mizerné. Což by u fantasy mělo na jednu stranu dost vadit, na druhou stranu tohle není ani trochu klasické fantasy, takže to odpustíme. Prostě 100% a taky děkuji za Deschanel - další výborný aspekt filmu, takové hodiny hudebky bych chtěl mít (20.10.2010)

Opravdu velice nešťastný výběr dabérů pro hlavní dvojici… A to je Filip Švarc mým oblíbeným, ale sem se ten hlas nehodil, vždyť v tom filmu to jsou děti!!! Ale podle toho samozřejmě nebudu hodnotit. Jinak celkový dojem dosti smíšený, první půlka filmu byla podle mě dost prázdná. Celkově to byla taková pohádka neslaná nemastná, vůbec se mi tam nehodil ten závěr. A nakonec bych ještě podotkl, že je to celkem podobné filmu Moje první láska. (04.08.2011)

Námět je nosný a základní myšlenka, že přátelství a lidská fantazie dokáže překonat spoustu problémů a zkrásnět okolní svět, je nepochybně pravdivá a hluboce lidská. Potíž mám ale se zpracováním, které mi přijde šablonovité, emočně vykalkulované (zejména svým závěrem) a režijně konvenční. Nebyl jsem ani spokojený s hereckým obsazením, především u dětské části hereckého ansámblu - ne že by děti hrály vyloženě špatně, ale jejich představitelům scházelo charisma. V neposlední řadě mi vadila i úroveň triků, byť to je záležitost, na kterou obvykle nekladu zřetel. Celkový dojem: 50 %. (31.01.2009)

Zaplaťpánbu nejde o typickou fantasy, jak jí dnes chápe většina spoluobčanů (rozuměj fantasy typu Narnia a spol.)! Osobně jsem byl velmi mile překvapen, protože jsem se domníval, že Terabithia bude přesně z té sorty rozprávek o dětech, co nalezly kouzelný svět kdesi cosi, a tam vyhrály mezinárodní kolo v loterii krále Lothara. Leč, chyba lávky (či mostu, chcete-li)! Terabithia je totiž příběh o FANTAZII. Komorní příběh o představách, které nachází předobraz v našem každodenním životě, v lidech a věcech okolo nás, o představách, které nám pomáhají se vyrovnat se ztrátou a vlastními chybami. Navíc neškodí ani fakt, že sem tam Terabithia uhodí i na vážnější notu a slabší povahy tak budou muset zatlačit několik slz. Ach ano... Aaron Zigman se vyzná. :) (26.04.2008)

Terabithia čítá jednoho obra, roj nadřených vos, jedno zrezlý auto a cinkajícího panáka. Je pravda, že má imaginární země, kterou jsem si vytvořil jako malý práče, byla podstatně větší. Něco jako World of Warcraft, ale porovnání přenechám psychologům, kteří z toho udělají patřičné závěry :) Netvrdím, že čím jsem starší, tím jsem moudřejší. Troufám si tvrdit, že spíš víc magořím, ale uznejte, fantasy má dostat diváka mimo realitu. Obdivuju ty, kteří se tam při sledování Terabithie dostali. Já měl spíš nutkání prohrábnout kadeře hlavnímu hrdinovi, který mě tím svým účesem doháněl k hysterickýmu ječení. Děkuji světu alespoň za postavu Janice (ano, té, která vybírala poplatky za močení). Byla mým spásným, punkerským andělem! (28.10.2009)