Most do země Terabithia

Tenhle film jsem si pustil kuli tomu, ze podle traileru (o knizce sem v zivote neslysel) tu melo bejt neskutecny mnozstvi fantasy postav. Takze jsem cekal neco ve stylu Narnie, jenze tohle je jen povedenej rodinej film o dvou detech a jejich predstavivosti. Navic krome zaveru tu prakticky zadny priserky nejsou. Potesila me AnnaSophia Robb, ktera byla narozdil od toho malyho smrada sympaticka a hrala supr, pak pekna Zooey Deschanel a Robert Patrick, kterej sice nic moc nepredvadi, ale je to Terminator kurva. Dost me prekvapilo, jak to vse dopadlo, pac to pak uz nevypadalo jak rodinej film pro deti, ale jako solidni depka. Gabor Csupo (kurva to je jmeno) natocil fajn rodinej film, kterej je misty trapnej, misty nechtene smesnej a misty milej a vtipnej, ma slusny triky a je absolutne bez pribehu a neni na vic nez 3*. (11.04.2007)

Jsem celkem frustrovaná z toho, že když mluví o mracích, tak neukážou mraky, ale jenom tváře, co se na ně dívají. Ale pokud je to film o očích, které se poprvé učí DÍVAT se na svět, tak je to asi pochopitelné. A vůbec, během celého sledování jsem si připadala velmi v konfliktu sama se sebou. Vždycky jsem připravena rozdat nějakou lásku, když se jedná o seriózní film s dětmi v hlavních rolích, ale... Možná to "ale" ani nebudu umět pořádně popsat. Hlavní problém asi vidím v tom, že je to všechno příliš očividně "fingované/zinscenované/narafičené". Chování Roberta Patrika ke svému synovi v průběhu celého filmu je chladné a bolavé, ale protože film je vyprávěný očima syna a otcova perspektiva chybí, tak je jeho závěrečný charakterový twist (jakkoliv mým srdcem vítaný) neuvěřitelný a hlavně nepřipravený. Učitelka Zooey Deschanel má zase příliš málo prostoru na to, aby se mohla nějak ústrojně začlenit do života dětí. Její hudební vložky jsou nesystematicky naflákané do stopáže bez nějakého účelu a pro emocionální příběh našeho chlapečka působí asi jako puštěná televize na pozadí. Oproti tomu učitelka s hororovou pusou má ve filmu jenom dva kratičké výstupy, ale napojení na hrdinovu situaci je mnohem silnější. A poslední stěžovací položkou je samotná AnnaSophia Robb, která v mých očích tu světlou duši přehnala a vydala se až příliš blízko k hranicím nesnesitelnosti. (A bonusovým přívěškem je hudba v čele s její písní, která pro mě postrádá jakoukoliv osobitost.) A teď pozitiva, v náhodném pořadí, jak si na ně vzpomenu. Místnost natřená na zlato je nevýslovně krásná! Velmi mě potěšilo zkoumání vztahu mezi bratrem a sestrou (I když mi bylo líto, že se jí Leslie nikdy nezastala, když se k ní v její přítomnosti choval "hnusně"). V tomto směru mi potom konec (ten úplný konec, ne zvrat před posledním dějstvím) přišel přesný/dokonalý. Obryně Janice (ve škole i v lese) také zahřála mé srdce. Fakt, že jeden ze dvou autorů scénáře píše o svojí skutečné kamarádce z dětství sice neovlivňuje kvalitu filmu ani diváckého zážitku, ale dost vysvětluje sentimentální/nekritické ladění filmu jako okna do minulosti, se kterou nejde nic udělat kromě toho, že se na ni nesmí zapomenout. Tenhle naivní úhel je podpořen i tím, že režisér je debutant, který nepředkládá svůj vlastní filmový styl, ale tradičním/zaměnitelným nemastným neslaným způsobem podle scénáře komponuje fiktivní rekonstrukci silného zážitku z dětství. + Tři záběry/obrazové kompozice, které mi nejvíc utkvěly v paměti (a všechny obsahují ruce Joshe Hutchersona): 1. Jesseho ruka si bere klíče z otcovy dlaně. 2. Jesseho pěst dominuje záběru, když letí praštit šikanizéra do obličeje. 3. Jesseho ruce korunují sestřinu hlavu věnečkem z rostlin. (17.08.2015)

Po hříchu celý snímek začíná předčasným vrcholem. Fantastickými úvodními titulky. Ovšem i po nich následuje film, který si konečně zaslouží označení fantasy, jelikož dokáže rozbouřit vaši fantazii. Má radost neznala mezí. Jenže došlo na zabijáka většiny současných filmů podobného ražení. CGI scény, které zde nemají sebemenší opodstatnění a hlavně zabíjejí právě tu zmiňovanou největší přednost. Tam kde předtím pracovala vaše fantazie na plné obrátky, tak tam nechávají nyní tvůrci pracovat počítač. A celá atmosféra tím jde do háje. Bohužel se jí pak nedaří nahodit zpět. Jsou tu momenty kdy to skoro vypadá, že ano, ale nikdy se to nedotáhne. Navíc, i přes přítomnost vynikající orchestrální hudby, jsou tu mnohé scény podbarvené popovými songy, jejichž texty jsou opravdové peklo (jeden příklad za všechny - malování pokoje, ta scéna je tím zcela zabitá). Nerad bych vyvolal dojem, že je Terabithia špatná. Není. Dokonce v marastu současné zaoceánské dětské tvorby je svým způsobem jasným králem. Jen je na ní evidentní o kolik mohla být lepší. Takhle promrhaný potenciál je prostě na pořádného facana autorům. Snad by se z něj pro příště poučili. (28.06.2008)

Mno, na to, že jsem po tomhle kousku šáhl hlavně, jako po "filmu se Zooey" bych měl být daleko víc zklamaný. A to nejsem. Na druhou stranu nejsem ani nijak zvlášť nadšený. Téma dětského světa fantazie se okoukat snad ani nemůže (alespoň ne mě), spíš mi přišlo že se v tomhle ohledu klidně mohlo přitlačit na pilu. Největší problém jsem měl s hodně roztěkanou náladou filmu, včetně několika scén, které do něj skoro nepatřily (Leslieino "waltdisneyhovské" dovádění s rodiči) a koncem, který byl přes snahu o hřejivost prázdňoučký a zanechal celý filmu balancovat na hranici instantní zapomenutelnosti. Naopak naprosto nejstabilnějším pilířem byl výkon malého klučiny, Joshe Hutchersona, kterému tímhle přeju zdar v budoucích rolích. Když k tomu přidáme o něco slabší, ale stále obdivuhodný výkon AnnySophie, mátě najednou slušný důvod tenhle nenáročný, dětský filmek zkouknout. Rozhodně neublíží. 60% (28.05.2008)

Terabithia čítá jednoho obra, roj nadřených vos, jedno zrezlý auto a cinkajícího panáka. Je pravda, že má imaginární země, kterou jsem si vytvořil jako malý práče, byla podstatně větší. Něco jako World of Warcraft, ale porovnání přenechám psychologům, kteří z toho udělají patřičné závěry :) Netvrdím, že čím jsem starší, tím jsem moudřejší. Troufám si tvrdit, že spíš víc magořím, ale uznejte, fantasy má dostat diváka mimo realitu. Obdivuju ty, kteří se tam při sledování Terabithie dostali. Já měl spíš nutkání prohrábnout kadeře hlavnímu hrdinovi, který mě tím svým účesem doháněl k hysterickýmu ječení. Děkuji světu alespoň za postavu Janice (ano, té, která vybírala poplatky za močení). Byla mým spásným, punkerským andělem! (28.10.2009)