Máj

Slušné řemeslo, které - ve srovnání s literární předlohou - sice nic nepovzneslo, ale také nepokazilo. Brabcovi se podařilo stoprocentní řemeslné - místy i umělecké - převedení máchovské snovosti do filmové řeči. Řeči více kopírující než inspirující a dále posouvající. Neherci Stropnický (jako publicista je rozhodně výrazně lepší) a Lehnertová naplnili ideál krásy máchovských hrdinů. To, že mluví minimálně, případně vůbec ne, je věci v daném případě rozhodně na prospěch. Zůstává otázkou, zda by scénáři při ztvárňování tohoto lyrickoepického eposu prospělo více epičnosti - i špičkoví herci jako Divíšková, Kukura nebo Přeučil nemají v podstatě co hrát, pokud nevezmeme na milost Brabcův vývod o upřednostnění mimiky před slovním projevem. Loupežnická tlupa je poměrně věrným výrazem převládajícího konzumistického stylu soudobé mladé generace; k tomu hudba skupiny jako Support Lesbiens nesporně patří. Srovnáme-li výsledný obraz s tzv. moderním režijním divadelním pojetím shakespearovských her, nevychází Brabec z tohoto srovnání nijak beznadějně. Podobně - a ještě výrazněji - jako v případě skutečného uměleckého krachu, kterým je relativně nedávno do distribuce uvedené zfilmování Smetanovy LIBUŠE (neklame-li mne paměť). Uznávám, že MÁJ lze pojednat i lépe. Ale kde, jak a kým? (04.12.2012)

No toto byla hrůza. Vilémova banda je parta podivných povalečů, ženskou postavu k nim Brabec přidal proto, že prsa Jarmily mu byly málo, tak se tam navíc prsí ještě nějaká neznámá zrzavá děva. Tohle poetický "porno z venkova" jen tu a tam přeruší Třískův přednes, kterej se tam nehodí jednak protože Tříska se zbytečně snaží o nějaký to umění a pak taky, jako jedinej je tam slušně hrající. Brabec měl pochopit, že jen desetiminutovým záběrem na roztrženou peřinu Máj prostě nevystihne. Zlatým hřebem filmu je psychotická scénka Vilémových halušek, které nahradili lidi ve srandovních maskách (halucinace Čupery ve Fimfáru byly tisíckrát horší a strašidelnější, ač loutkové) a celkově to zabíjí úděsný hudební doprovod Supportů. Brabec snad nemohl být víc mimo, když je vybral, aby vytvořili k Máji soundtrack. (13.12.2008)

Máj je prostě velmi divné dílo, prvních pár minut se mi i celkem líbilo, ale poté to šlo vše do kopru. Čekal jsem něco na úrovni Kytice, ale z tohohle filmu jsem byl opravdu poněkud rozčarován. Nutno poznamenat, že je ve filmu vlastně jedna soulož za druhou a opakující se záběry na (.)(.) Sandry Lehnertové nemající konce a tak si občas říkáte, na co se to vlastně díváte. Dále cituji z oficiálního obsahu: "…kameraman a režisér F. A. Brabec toto dílo ztvární okouzlenýma očima třetího tisíciletí…" Očima možná, ale měli je buď zavřené, nebo koukali jiným směrem a všichni asi tušíte, kam tím mířím. Herecké obsazení, podání jednotlivých postav a to především mladistvých floutků na mě působilo spíše jako pubertální jízda ve stylu Snowboarďáci/Rafťáci a mlynář vypadal jako starý kozel z porna, který už má svá nejlepší léta za sebou. Když už jsem nic horšího nečekal, přišla studená sprcha v podání hudebního doprovodu Support Lesbiens, jinak to normální skupiny, kterou samozřejmě neposlouchám. Kdyby tam hrála dechovka, byl bych snad spokojenější a to ji opravdu nemám rád. Je to prostě zmatená mozaika postavená na klasice a za to by se měla stydět. Pan režisér může být rád, že nejsem kritický člověk, jinak bych tomuto paskvilu nasolil odpad! a dále bych jej ani nerozebíral. (2/10) (08.12.2008)

Jaká předloha, taková adaptace (ano, vše co nesnáším na romantismu, představuje právě Máj). Lehnertová hrát neumí, naštěstí je většinu stopáže svlečená a mlčí. Stropnického strašný lesů pán je opravdu strašný. Dvaašedesátiletý Kukura nezvládá říci jedinou větu tak, aby to znělo aspoň trochu přirozeně, ví to a proto studem raději zabořuje hlavu do "písku" (pozn. písek je zde lůno dívky, která by mohla být jeho vnučkou). Třískův svěřepý výraz tomu také nepřidává, naštěstí u něj to zachraňuje hlasový projev. K přesdržkovému nápadu se Support Lesbiens, naprosté nenávaznosti po sobě jdoucích záběrů, snovým výjevům či "kameře" se odmítám vyjadřovat, nervy mám jen jedny. (13.04.2009)

Karel Hynek Mácha zaujímá čestné místo mezi mými nejoblíbenějšími autory, proto pro mne byl Brabcův "Máj" povinností. Po zhlédnutí snímku mám sice VELMI rozpačité pocity, ale ani tak ho nemohu v žádném případě jen tak lehce pohřbít. Za největší selhání filmu považuji především nepovedené prolínání lyrických a epických prvků, ze kterých nemůže mít divák neznalý předlohy snad vůbec nic. Dalším (a zároveň nepochopitelným) problémem je totální odklon od dějové linie knihy. Zatímco skutečný Máj začíná smrtí Jarmily, většinu obsahu vyplňují Vilémovy filosofické úvahy skýtající jedinou útěchu během dlouhého pobytu v žaláři a končí příchodem vypravěče, který nám osvětluje dosud neobjasněné okolnosti této nešťastné lásky, film si - bůh ví proč - skáče od jedné události ke druhé a defakto ničí jakékoli náznaky celistvého příběhu. Za zaslouženými dvěma hvězdami tak nakonec stojí především - ve všech směrech vynikajcí - hudební doprovod, solidní výběr herců (s výjimkou Sandry Lehnertové), několik skutečně povedených scén (Vilémův příjezd do kostela, vidina mrtvých, kat zvěstující Jarmile zprávu o Vilémově trestu, naturalistické lámání v kole) a vůbec samotný pokus o zfilmování nezfilmovatelného skvostu.:-) (31.05.2010)