Neporažená armáda

Slabší, vlastenectvím a propagandou nasycený film. Na první pohled je znát stáří snímku, některé dialogy jsou vykonstruované. Přes všechny nedostatky však můžeme vidět odhodlanost bojovat, úroveň armády (možná lehce zidealizovaná) a společenské poměry té doby (továrník, Vánoce v jednotlivých rodinách). Sledovat se to dalo, nenudil jsem se, ale ani jsem se nijak zvlášť nebavil. V roce vzniku, předpokládám, přinesl Jan Bor tímto filmem velkou dávku národní hrdosti a patriotismu. (Ovšem, kolik lidí mělo možnost tento film vidět?) Dávám tedy 3* za určité vlastenecké prožitky během sledování... (12.04.2009)

Vlasť volá do zbroja. Táto silne vojnová až antipacifická propaganda je plná prvoplánovej vojnovej agilitky a pátosu. Niet preto divu, že sa postavy chovajú, ako sa chovajú - absolútne nevieryhodne, ako by im museli šepkať každé jedno slovo osobitne (hlavne to "Karpatorusů" ma rozosmialo). 80 rokov je síce riadna časová priepasť, ale ani tá nemôže mnohé ospravedlniť. A nie je to len v nastavení, ale aj v spracovaní, ktorá dýcha lacnotou - viď napr. zadné projekcie pri úplne bežných a jednoduchých statických scénach. Z hercov som bol v prvom rade zvedavý na tých slovenských a nestačil som sa diviť - Dibarbora, naša neskoršia herecká legenda bola tu len v stave zábehu a prehrávajúci prednes vyznieva úsmevne, zato o Márii Bancíkovej som ani netušil, aká to bola v mladosti kočka. Bagar a Borodáčová predviedli štandart, rovnako ako z českých hercov Štepánek. Vďaka krátkej stopáži snímok nenudí. (19.11.2018)

Řadím se mezi ty, kteří naivitu Neporažené armády považují za unikát:-) Premiéra v televizi po jedenasedmdesáti letech od natočení. V dnešní době může příběh hlavně v rovině vztahové působit naivně, ale do tradice prvorepublikových filmů zapadne. Naopak vtipně působí scéna, v níž Jan Aleš (Ladislav Boháč) randí se Zdenkou (Eva Gérová). Předchází jí totiž poučování od Honzova kamaráda, který u kobyly Rosinanty radí, že nejdřív „musí nabídnout něco sladkého, ale musí dát pozor, aby ho nakonec nekopla.“ A Honza následně nabízí Zdence bonbony… Ale mnohem podstatnější je vlastenecká rovina, která byla v roce, kdy byla podepsaná Mnichovská dohoda, důležitá. Už po úvodních titulcích nabíhá psaný prolog, v němž tvůrci upozorňují na tradici husitství, legií, Masarykovu, apelují na mravní hodnoty. Takže snímek oceňuji za snahu oslovit národ, a když Aleš při loučení se Zdeňkou zasalutuje, tak se pousměju naivitě, ale nevysmívám se snímku, který je rozhodně unikátní. A zajímavě zakomponované jsou ty téměř dokumentární záběry z Vojenské akademie v Hranicích, v nichž vojáci cvičí. Na hudbě se podílel Roman Blahník; Karel Hašler filmu věnoval pochod „Naši kadeti“; Proroctví ze Smetanovy Libuše zpívala členka opery Národního divadla Marie Podvalová. Námět: A.J.Urban, Vilém Brož. (17.03.2009)

Krásný předválečný film, ze kterého je cítít odhodlání a láska k vlasti. Z filmu bylo patrné, jak pro každého muže byla čest jít sloužit za obranu vlasti a byli ochotni tomu dát přednost i před osobním životem. Co dnes zbylo z naší statisícové armády? Pouze pár profesionálů a důstojníků pracujících v civilním sektoru. Smutný obrázek dnešní doby. (12.05.2018)

Na podruhé (a poprvé ve velice dobré kvalitě na ČT) jsem si tenhle film doslova zamilovala. Celá linie filmů s pozitivní masarykovskou propagandou je nesmírně zajímavá a je s podivem, že se dneska tak málo zná. Nadto tu máme možnost vidět v akci mladého Dibarboru a doplnit si filmografii kouzelné Evy Gerové, která podobně jako Karla Oličová hrála jen 4 léta, ale také zanechala po sobě nesmazatelnou stopu. Božena Šustrová byla o něco známější, tu snad netřeba komentovat. Šikovná blondýnka, která měla našlápnuto na velikou kariéru... (22.02.2009)