Neporažená armáda

Krásný předválečný film, ze kterého je cítít odhodlání a láska k vlasti. Z filmu bylo patrné, jak pro každého muže byla čest jít sloužit za obranu vlasti a byli ochotni tomu dát přednost i před osobním životem. Co dnes zbylo z naší statisícové armády? Pouze pár profesionálů a důstojníků pracujících v civilním sektoru. Smutný obrázek dnešní doby. (12.05.2018)

Na podruhé (a poprvé ve velice dobré kvalitě na ČT) jsem si tenhle film doslova zamilovala. Celá linie filmů s pozitivní masarykovskou propagandou je nesmírně zajímavá a je s podivem, že se dneska tak málo zná. Nadto tu máme možnost vidět v akci mladého Dibarboru a doplnit si filmografii kouzelné Evy Gerové, která podobně jako Karla Oličová hrála jen 4 léta, ale také zanechala po sobě nesmazatelnou stopu. Božena Šustrová byla o něco známější, tu snad netřeba komentovat. Šikovná blondýnka, která měla našlápnuto na velikou kariéru... (22.02.2009)

Propagandistický snímek, který neoslní (i na svou dobu sotva průměrnou) filmařskou technikou a originalitou, postavy jsou napsány se značnou dávkou naivity a tezovitosti a jeho vypjaté vlastenectví dnes působí skoro dojemně. Na druhou stranu je "Neporažené armádě" třeba přiznat chválihodnou, byť v pomnichovských časech už marnou snahu o pozvednutí národního sebevědomí a také jde o zcela ojedinělé filmové zpracování života na prvorepublikové vojenské akademii. (15.03.2009)

Řadím se mezi ty, kteří naivitu Neporažené armády považují za unikát:-) Premiéra v televizi po jedenasedmdesáti letech od natočení. V dnešní době může příběh hlavně v rovině vztahové působit naivně, ale do tradice prvorepublikových filmů zapadne. Naopak vtipně působí scéna, v níž Jan Aleš (Ladislav Boháč) randí se Zdenkou (Eva Gérová). Předchází jí totiž poučování od Honzova kamaráda, který u kobyly Rosinanty radí, že nejdřív „musí nabídnout něco sladkého, ale musí dát pozor, aby ho nakonec nekopla.“ A Honza následně nabízí Zdence bonbony… Ale mnohem podstatnější je vlastenecká rovina, která byla v roce, kdy byla podepsaná Mnichovská dohoda, důležitá. Už po úvodních titulcích nabíhá psaný prolog, v němž tvůrci upozorňují na tradici husitství, legií, Masarykovu, apelují na mravní hodnoty. Takže snímek oceňuji za snahu oslovit národ, a když Aleš při loučení se Zdeňkou zasalutuje, tak se pousměju naivitě, ale nevysmívám se snímku, který je rozhodně unikátní. A zajímavě zakomponované jsou ty téměř dokumentární záběry z Vojenské akademie v Hranicích, v nichž vojáci cvičí. Na hudbě se podílel Roman Blahník; Karel Hašler filmu věnoval pochod „Naši kadeti“; Proroctví ze Smetanovy Libuše zpívala členka opery Národního divadla Marie Podvalová. Námět: A.J.Urban, Vilém Brož. (17.03.2009)

Vyjádřit se k tomuto filmu nějak rozumně je tak trošku nad moje síly, ale budu statečná. Napsané a natočené je to opravdu hrozně a přiznávám, že některým scénám jsem se smála z plna hrdla („Také máš rád stromy?“ „Ano, a nejraději košaté lípy u nás na Chodsku.“). Nabízí se podstrčit pod schematický scénář a zbrklé filmařské provedení dobový kontext a jít od toho, ale ono to tak úplně nejde. V tom, jak je Neporažená armáda nezvládnutá a nastavovaná, je totiž paradoxně její síla. Jako by se ten film natočil sám. Cítíte, jak se scénář sype, jak přeskakuje jako špatná deska, jak vás chvíli neohrabaně a zmateně baví a najednou volá, že už je konec srandiček a Hitler klepe na dveře. Na čistokrevné armádní filmy tu byl Jiří Jeníček, na kvalitní i rychlokvaškovou „kolemmnichovskou“ produkci několik dalších. Ovšem Neporažená armáda je pro mě osobně unikát, který můžete zkoumat a analyzovat po stránce historické, zavrhnout po stránce filmařské nebo se s ním prát jako s naprosto nevyzpytatelným absurdním dramatem. (15.03.2009)