poster

Rodinný přítel

  • Itálie

    L'amico di famiglia

  • Francie

    L'Ami de la famille

  • anglický

    The Family Friend

  • Slovensko

    Rodinný priateľ

Drama

Itálie / Francie, 2006, 102 min (Director's cut: 110 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Enšpígl
    ***

    Mám dojem, že tady ještě Paolo neuměl vyprávět obrazem a jediným záběrem udeřit, ale nepopírám, že něktěré záběry mě cinkly. Laura je moc hezká slečinka, už jen její mobil a budu šťastnej panchartík. Teho Teardo udělal hudbu, která přesně zapadala do jednotlivých obrazů a scén. Filmařská profi práce, které chybí větší scénaristická údernost.(13.10.2015)

  • Anderton
    ***

    Sorrentino, ako je jeho dobrým zvykom v súčasnej tvorbe, tu snáď po prvýkrát v takomto množstve kombinuje nablýskaný vizuál s odpudivými postavami a prekladá to technom, aby bol dojem zámerného, ale premysleného gýču dokonalý. Aby bol proste kontrast dokonalý. V hlavnej úlohe malý hobit s nie príliš dokonalým genofondom a s vizážou béčkového Willema Dafoeho vám dá poriadne zabrať, aby ste boli schopní sa vôbec dokázať naladiť na samotný film. Nakoniec vám ho ale bude ľúto podobne ako ho ľutuje jeho milenka. Napriek tomu vám sympatický nebude a byť ani nemôže, to ani nebolo Sorrentinovým zámerom. Rodinný priateľ je ten typ kvalitného filmu, ktorému nemám čo vyčítať, ale ktorý sa mi nepáčil.(19.11.2018)

  • Vančura
    ****

    Výtečný film, který nezapře typický Sorrentinův režijní styl. Hlavní postava má v sobě navíc mnohé z hlavních postav dalších Sorrentinových filmů - Geremia je podobně bohatý, osamělý a výstřední, jako Titta z NÁSLEDKŮ LÁSKY, Giulio z filmu BOŽSKÝ, Cheyenne z TADY TO MUSÍ BÝT i Jep z NÁSLEDKŮ LÁSKY. Jako by Sorrentina stále přitahoval stejný typ osobnosti, od něhož se částečně odklonil až v MLÁDÍ (které mi z navíc jeho dosavadních snímků přišlo jednoznačně nejslabší). Co mě na tomto filmu nadchlo, bylo dokonale zvolené obsazení - Giacomo Rizzo v titulní roli je naprosto fantastický, stejně jako úchvatná Laura Chiatti, která zde představuje jeho dokonalý protějšek - ti dva jsou kráska a zvíře par excellence. A celkově mi přišlo, že je z toho filmu hodně znát velká příprava, která předcházela jeho vzniku - jako by byl každý herec dlouho hledán tak, aby přesně zapadal do své role, a jako by byl každý detail v tom filmu důkladně promyšlený, a přesně zapadající do jednoho celku - ten film je naprosto omračující po vizuální, zvukové i herecké stránce, a trochu mě tam zamrzel jen konec, který mi přišel tak nějak useknutě otevřený (a který mi mimochodem připomněl závěr filmu Nejvyšší nabídka) - a potom mi moc nesedl soundtrack - většina použité hudby se podle mě do toho filmu nehodí, ale to už je vyloženě otázka osobního vkusu. Rodinný přítel je skvělý artový film, který mě téměř bezmezně dostal.(14.5.2017)

  • angloumene
    ****

    Tentokrát se Sorrentinovi opravdu podařilo vykreslil nízký charakter lichváře Geremia, který sám sebe paradoxně považuje za charakterního člověka. Síla celého filmu ale tkví v tom, že vlastně nesledujeme pokleslost samotného Geremia, ale naopak nízkost světa kolem něj. Filmu trochu ubírá slabší první polovina, ale pak se vše rozjede tím správným směrem s opravdu podařeným finále. Celkově 83 %.(15.11.2015)

  • mat.ilda
    ****

    Harpagon 21. století - to je něco, takový se rodí jednou za... dosaďte si sami, možná máte dokonce osobní zkušenost. Lichvář Geremia jako odporná forma života, živící se lidským pinožením za přiblblými sny o neobchodovatelném štěstí a vysáváním emocí, těch záporných obzvlášť... Ohavný zvenčí dovolil skrz smutek a zhrzenost, aby jeho srdce zkamenělo a zhyzdil se i uvnitř - odmítán úspěšným otcem, jakýmsi Karlem Lagerfeldem, zneuznaně příštipkaří v jeho stínu a doufá... Marně, poslední setkání nemohlo být víc ponižující. Nikterak nezaostávají ani Geremiovi přízemní zákazníci, ačkoli u některých se dají vypozorovat i ušlechtilejší pohnutky konání, než jen navyšování ega, furiantská gesta a závislosti, žel neumí posoudit způsob jejich zhodnocení a klesají tak na lichvářovu úroveň... prostě, jeden by normálně brečel. Ne tak nad Sorrentinovou zprávou o stavu světa v děsivě okouzlujícím zpracování aneb jak cílenou estetikou vystihnout kdejaký hnus.(15.4.2016)